Recenze - Těžko si na Vánoce představit únikovější film, než je teenagerská komedie z letních prázdnin. Britský snímek Přizdis*áči naštěstí nabízí i sofistikovanější požitek než prcičky na prosluněných krétských plážích. Konkrétně je to první oficiální příležitost, jak se u nás seznámit s původní tvorbou britské televizní stanice E4.

Kanál zaměřený na mládež vešel ve známost především třemi významnými vlastními seriály, které ukázaly, že pořady pro tuto cílovou skupinu mohou být patřičně sprosté a nechutné a zároveň inteligentní. Sociální freak show Skins, dobrodružství mladých flákačů se superschopnostmi Misfits i kronika mizérie puberty The Inbetweeners přinesly do televizní zábavy vítanou alternativu.

Trapnost jako životní styl

Seriály E4 pohlížejí na dospívání a ranou dospělost bez idealismu, sentimentality, smířlivého nadhledu a dalších růžových brýlí, přebarvujících často frustrující životní etapy do snesitelných odstínů. Spíš patří k té sortě mládežnických filmů a seriálů, které si raději nasazují brýle hnědé, rentgenové či rovnou upatlané různými tělesnými produkty.

Foto: ČSFD

Trapnost jako životní styl šířená snímkem Prci, prci, prcičky a jeho následovníky je typická především pro The Inbetweeners, které po třech úspěšných sezónách uzavírá právě celovečerní film uváděný u nás pod názvem Přizdis*áči.

The Inbetweeners se stali nejpopulárnější původní sérií E4, což jistě souvisí s tím, že jsou divácky nejvděčnější. Nepouští se do sociálně více či méně patologických poloh jako Misfits a především Skins. V jejich jádru je stará dobrá historie středoškolských outsiderů, kteří si chtějí jakýmikoli prostředky zjednat přístup do opačného pohlaví nebo aspoň příležitost k socializaci skrze alkohol.

Pozoruhodné přitom je, jak moc se humor seriálu blíží slavnému americkému sitcomu The Big Bang Theory. Samozřejmě až na to, že Big Bang není o puberťácích, ale o dospělých lidech - kteří ovšem své nerdovství dovedli do takových rozměrů, že jsou od teenagerských loserů k nerozeznání. Zatímco univerzitní hrdinové Big Bangu jsou zjevně sociálně velmi nemocní jedinci, s nezletilými figurami Inbetweeners jsme ještě v psychicky poměrně zdravé společnosti.

Foto: ČSFD

Foto: ČSFD

Film natočený stejnými tvůrci a se stejným hereckým obsazením hladce navazuje na seriál, aniž je nesrozumitelný pro ty, kdo TV podobu neznají. Vyprávění sice uzavírá děj seriálu, ale rozhodně to nedělá způsobem, který by byl jen bombastičtější než průměrná epizoda původní série. Naopak, snímek se dá považovat za něco jako "pilotní epizodu na konci".

Reflektované nerdství a extrovertní nadrženost

Děj je složený z klasických peripetií puberťáckých komedií - od splínu z čerstvého rozchodu přes přátelství přerůstající v neočekávanou romanci až po zklamanou touhu pořádně si zapařit. Tím ostřeji ale vyvstávají rozdíly, které z Přizdis*áčů dělají nadprůměrný příspěvek k žánru.

Foto: ČSFD

Sympatické je určitě už to, že všichni čtyři hlavní hrdinové jsou v podstatě karikaturní postavičky, ale mají i jistou důstojnost. Nevidíme nic, co by se podobalo pokusům souložit v kuchyni s koláčem. Když už někdo praktikuje neortodoxní autoerotiku, dělá to se šnorchlem na hlavě a spuštěnou placenou pornostránkou se živou webkamerovou konverzací. Je to hodně trapné, když jej u toho chytnou rodiče, ale je to i neskonale sofistikovanější než hrátky s pečivem.

Dvě ústřední postavy, obsesivní diplomat Will a vynalézavý sprosťák Jay, dokonce nesou svoje mimoňství s nepopiratelnou elegancí. Představitel Jaye James Buckley upovídanou vlezlostí své postavy evokuje herectví člena Monty Pythonova létajícího cirkusu Erica Idla a Simon Bird coby brýlatý nerd Will zase nejvýrazněji odkazuje ke zmíněnému  Big Bangu.

Willovo reflektované nerdství i Jayova extrovertní nadrženost jsou navíc zdrojem vybroušeného slovního humoru, kterými obě postavy glosují děj. Zatímco Jayův slovník vytváří slastně originální nadávky a oplzlosti, Will popisuje i ty nejtrapnější situace se zoufalou snahou udržet si gentlemanský nadhled.

Zbylé dvě postavy Simon a Neil vyvažují celkovou konstelaci tím, že víc jednají, než mluví. Simon jako jediný prožívá skutečná milostná dilemata s dívkami, ze kterých ale nakonec sklízí víc utrpení než uspokojení. Neil tu figuruje jako nedovtipa, který se dostává do hodně bizarních situací (ve filmu v nich figurují zejména starší ženy).

I v jejich chování je přitom osvěžující nenucenost, která se liší od úpornosti hrdinů amerických pubertálních komedií. Nikdo se tu nesnaží plnit nějaký plán (například přijít o panictví do konce semestru) nebo objevovat skrytou hodnotu přátelství; naopak několik vtipů přímo odhaluje vratkost jejich vzájemné náklonnosti. Možná proto se u trapných situací hrdinů necítí trapně ani jejich diváci, kteří před zimou a vánočně oslavnými povinostmi prchli do kinosálu.