Recenze: Případ nevěrné Kláry měl být raději horší

Kamil Fila Kamil Fila
11. 6. 2009 19:50
Adaptace Vieweghova románu je plochá jako obrazovka
Foto: archiv

Recenze - Jméno Michala Viewegha se stalo obchodní značkou natolik, že ho lze připlácnout na plakát k filmu a čekat vysokou návštěvnost. Někde cestou se ale ztratilo vědomí, že Viewegh je přece jen silně svázán s literaturou.

Kritici jeho knih sice tvrdí, že Viewegh nepíše dostatečně vysokou literaturu, ale spíše produkuje čtivo (podle vzoru krmivo) - ovšem to nijak nevylučuje možnost, že převést autorovo psaní do filmové podoby je pořád takřka nemožné, respektive, že se to vlastně ještě nikomu nepodařilo. 

Foto: archiv

I relativně nejpovedenější snímek Báječná léta pod psa je jen ilustrativním odvarem dobrého generačního románu, s jehož poetikou se dost rozchází. Kniha Případ nevěrné Kláry bývá řazena k autorovým slabším titulům a film podle ní bude nejspíš podle shody většiny hodnocen jako úplně nejslabší.

Italské softporno?

Nejvíce za to může z jistého hlediska mazaný producentský tah Rudolfa Biermana natočit snímek ve spolupráci s italským štábem a ponechat Kláře jen slabounký pel českých reálií.

Možná to přinese lepší prodej na zahraniční trh, ale u nás se ihned po první novinářské projekci rozvířil všeobecný posměch, že zahraniční herci z plátna promlouvají v příšerném českém dabingu připomínajícím televizní italská softporna, jaká se na obrazovkách objevovala v polovině 90. let.

Foto: archiv

Ano, působí to směšné a také bolestivě, ale v podstatě je to jen důsledek toho, že trefit se do pusy italsky mluvícím hercům vede k pokřivení české intonace způsobem, na nějž nejsme moc zvyklí. Pokřivenou intonaci amerických filmů už jsme přijali a na megavtipnou intonaci dabérů u asijských filmů ze začátku 90. let jsme už pomalu zapomněli.

Zásadní problém s Klárou není jednoduše ve filmařském řemesle, a dokonce ani v tom, že by snímek připomínal telenovelu, jak občas tvrdí lidé, kteří neumějí rozlišovat žánry; že je někde milostná zápletka neznamená, že jde o telenovelu, stejně jako když je někde například rozstříknutý mozek, že to je automaticky horor.

Pětašedesátiletý režisér Roberto Faenza opravdu není začátečník a neumětel a snímek pod jeho vedením má hladkou návaznost uvnitř jednotlivých scén i mezi různými scénami, což je kvalita, jíž naprostá většina českých filmů není schopna dosáhnout a působí vedle tohoto italského profesionalismu přerývaně a klopotně.

Takhle průměrné Češky nevypadají

Foto: Aktuálně.cz

Dokazovat na jedné podivné scéně, kdy nešťastně zamilovaný hrdina Luca spadne ze schodů, že Italové jsou horší filmaři, kaskadéři a pacienti než Češi, by bylo nefér. Jistěže jde pořád o profesionalismus spíše televizního ražení, ale více se asi z upovídaných Vieweghových knih vykřesat nedá.

Jádro nepovedenosti Faenzova filmu netkví ani v tom, že vedoucí jeho castingu mají jen matnou představu o typických Češích - či přinejmenším Češkách, které tu jsou podle záhadného fetišistického klíče téměř všechny blond, nosí brejličky s tlustou obroučkou a obyčejné matky od rodin si do rtů nechají píchat kolagen a do prsou vládat silikonové implantáty.

Pomiňme i nevěrohodnost obsazení jiných partů. Věří snad někdo, že by Miroslav Šimůnek se svou vizáží tupého fotbalisty a Aňa Geislerová s albínovým přelivem mohli být vysokoškolští profesoři libovolného oboru?(Možná „upažovátko" z FTVS, ale nevím, nevím…

Foto: Aktuálně.cz

Naproti tomu skotský herec Iain Glen (Tomb Raider, Resident Evil, Království nebeské) v hlavní roli působí velmi vašutoidně, a tudíž ideálně - herecké výkony se od něj chtěly někdy na začátku 90. let a nyní už nabízí jen apartně vyžilý obličej soukromého očka. Což vzhledem k tomu, že hraje soukromého detektiva, který slídí za nevěrníky a nevěrnicemi, krásně sedí.

Hravý spisovatel a nehravé filmy

Skutečná potíž klíčí až v tom, že ani nejnovější film podle Vieweghova románu nedokázal vyhmátnout, co je na nich nejpřitažlivější a nejzábavnější. Nejsou to poměrně dost banální fabule, ale způsob jejich uspořádání a styl, založený na neustálém komentování, odstupu, vnitřních hlasech, sebereflexi a přiznané hře s žánry či vůbec možnostmi literatury - např. odhalit, že něco je jen fikce.

Viewegh je vtipný pozorovatel povrchního středostavovského světa, který komentuje ironickými a částečně i satirickými poznámkami, které se do filmů téměř nedají nijak vměstnat.  

Jistěže jeho metoda má svoje limity. Prostřednictvím hrdinů se autor nakonec spíš smiřuje s jejich i svým maloměšťáctvím -  čímž dává odpustky a pocit uspokojení i čtenářům. 

Navíc všechny ty hry s žánry a pravdou či lží fikce jsou spíš okoukané a používané proto, aby spisovatel dokázal, že taky čte (a jeho čtenáři konzumují) „hodnotnější postmoderní literaturu". Ale pořád vlastně nic proti, některé z jeho knih jsou prostě lepší, jiné horší.

Jenomže ve chvíli, kdy filmové adaptace vysloveně vykastrují onen princip hry, zbývají řídké příběhy a panoptika, která si nezaslouží celovečerní metráž. Už v Účastnících zájezdu se ze spisovatele, který jede na dovolenou, aby tam pozoroval lidi a spřádal si ze zpola zaslechnutých hovorů příběhy, stal obyčejný hudebník.

Foto: archiv

Nikoli tedy napůl vypravěč a tvůrce ukazovaného světa, ale obyčejný aktér. Primitivita českých turistů tu nakonec není komentována, ale tak nějak omluvně a laskavě přijata.

Vyfiknout a přefiknout

V Případu nevěrné Kláry jde původně o to, že spisovatel hodlá psát román o nevěře a sbírá empirický materiál u soukromého detektiva. Brzy ovšem vyjeví, že podléhá žárlivosti a nechá detektivem sledovat svou milenku. Z románu o románu a detektivky uvnitř se stane úvaha o podobách lásky, závislosti, (ne)důvěry a (ne)vhodnosti pravdy.

Na prázdninové čtivo celkem náročný rozlet. Viewegh samozřejmě chce hlavně bavit, programově chce zůstat povrchní a na úrovni citátů jiných, ale pořád napsal cosi příliš jemného, meta-vtipného a kinematograficky špatně zachytitelného.

Zbavte se spisovatele, udělejte z něj nočního dýdžeje a denního učitele hudebky, nahraďte úvahy bizarními scénkami s chlapečkem, který hraje na akordeon. Nejenže z vyprávění zmizí různé významové vrstvy a hlavně odstíny vážnosti a nevážnosti, ale nezbude nic víc než přehlídka hysteriků, seladonů a vyfiknutých a přefiknutých samiček.

Ještě kousek a mohla to být aspoň nová Emanuella či Deník nymfomanky. Ale ani to se nestalo. A nebudu sám, koho napadne, že by bylo lepší, kdyby Případ nevěrné Kláry byl ještě o něco horší snímek, protože pak by se mu dalo smát mnohem uvolněněji.

Případ nevěrné Kláry
Il caso dell'infedele Klara
Žánr: Erotický, Komedie, Krimi, Psychologický, Romantika
Režie: Roberto Faenza
Obsazení: Laura Chiatti, Iain Glen, Claudio Santamaria, Anna Geislerová, Kierston Wareing, Zuzana Fialová, Dorota Nvotová, Yemi Akinyemi, Paulina Bakarová, Pavlína Němcová, Miroslav Šimůnek
Délka: 92 minut
Premiéra ČR: 11.06.2009
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 8 minutami

Počet turistů v Česku za 2. čtvrtletí stále nedosáhl předcovidových čísel

V hotelech, penzionech a kempech v Česku se ve 2. čtvrtletí letošního roku ubytovalo pět milionů turistů. Období před covidem se počet hostů nevyrovnal, ve druhém kvartále roku 2019 přijelo do hromadných ubytovacích zařízení v ČR téměř 5,8 milionu hostů a o rok dříve téměř 5,5 milionu. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku letošní údaj představuje nárůst o 229 procent. Vyplývá to z údajů, které dnes zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

Počet přenocování hostů stoupl v letošním 2. čtvrtletí na 12 milionů nocí. Meziročně byl vyšší o 190 procent.

"Výkony ubytovacích zařízení v letošním 2. čtvrtletí ještě nedosáhly objemů před pandemií. Stále chybí zahraniční hosté, kterých se ubytovalo jen 65 procent v porovnání s rokem 2019. Zatímco návštěvnost domácích hostů výsledky 2. čtvrtletí 2019 již překonala," uvedl vedoucí oddělení statistiky cestovního ruchu a životního prostředí ČSÚ Pavel Vančura.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 1 hodinou

V Česku se nakazily covidem přes čtyři miliony lidí, tempo výrazně zpomalilo

V pondělí bylo potvrzeno 2958 nových případů covidu, o 482 méně než o týden dřív. Počty nakažených v mezitýdenním srovnání klesají 12. den v řadě.

Počet potvrzených případů covidu-19 v Česku od začátku epidemie na jaře 2020 přesáhl čtyři miliony. V dalších více než 291 tisících případech mají hygienici podezření na opakovanou nákazu novým typem koronaviru. Vyplývá to ze statistik na webu ministerstva zdravotnictví. Od začátku epidemie zemřelo v Česku 40 587 lidí pozitivně testovaných. Podle dříve zveřejněných údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) byl covid v loňském roce nejčastější příčinou úmrtí.

První případy nákazy covidem byly v Česku potvrzeny 1. března 2020. Od té doby testy odhalily 4,002.616 nakažených, z nichž zhruba 3,95 milionu se již uzdravilo. V téměř 291 500 případech existuje podezření na opakovanou nákazu. Takzvané reinfekce ministerstvo eviduje zvlášť, a nejsou proto zahrnuty v souhrnném počtu více než čtyř milionů nově potvrzených případů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy