Recenze: Letní komedie Prázdniny v Provence připomíná jeden velký vtip, kterému chybí humor

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
15. 9. 2016 7:00
Vojta Kotek, Jakub Prachař a Kryštof Hádek se po zimní komedii Padesátka potkávají v novém filmu režiséra Vladimíra Michálka. Letní komedie Prázdniny v Provence ale postrádá jakýkoliv humor. „Snímek není ani letní komedií plnou hlášek, ani filmem, který by prostřednictvím nicnedělání a banalit tematizoval vážnější věci. Neutkví jediná průpovídka,“ píše o filmu Tomáš Stejskal z Hospodářských novin.
Prázdniny v Provence - trailer | Video: Bontonfilm

A tenhle znáte? Hulič, übersexuál a nesmělý basový kytarista dojedou do Provence. Většina lidí tam hovoří česky, někteří s francouzským, jiní s ostravským přízvukem. Vína teče všude dost a místo hašiše se tam kouří lanýže. Že to není legrace? Ale ano. Nová česká letní komedie Prázdniny v Provence připomíná jeden velký vtip.

Těžko říci, proč se uznávaný režisér Vladimír Michálek rozhodl podílet na tomto projektu. Je určitě sympatické, když Michálek střídá žánry – natáčí seriály, thrillery, dobová i sociální dramata. A ani na kroku směrem k letní komedii není nic špatného. Jedinou záhadou zůstává, proč se Michálek pustil do scénáře Daniela Miňovského o třech klucích z Pardubic, kteří odjedou na jih Francie, kde se během pětadevadesáti minut filmového času nestane vůbec nic.

Když trojice českých muzikantů vystoupí z dodávky do rozzářeného letního slunce u domku tety jednoho z nich, začne se odvíjet pásmo letních příhod, jehož jediným středobodem je víno a konopí ve všech možných podobách a skupenstvích.

Herci Kryštof Hádek, Jakub Prachař a Vojtěch Kotek coby kapela na útěku před povinnostmi všednodenního života sem přijeli hledat inspiraci k tvorbě, ale za celý film nevyloudí jedinou pořádnou melodii. Jejich skupina hraje v historických oblečcích jen unylou hudbu pro zábavu místní venkovské honorace – je to trest za to, že „synci“ zdejšímu podnikateli s ostravskými kořeny v podání Igora Bareše vykouřili lanýže za sto tisíc korun.

Snímek Prázdniny v Provence přitom obsahuje spoustu atmosférických sekvencí, kamera Martina Štrby snímá hrdiny často „zlehka“, v detailech, přes rozmlžené předměty a spolu s hudbou Romana Holého vytváří „letní pocit“ bezčasí a bezstarostnosti, na jehož opojných vlnách se dá nějaký čas plout. Ale rozhodně nikoli hodinu a půl, obzvlášť když podobné pasáže střídají sice slušně zahrané, avšak nepříliš vtipné dialogy plné pseudomouder odbarveného frontmana kapely v Prachařově podání. Tomu jde jinak celý film pouze o to, kde co nejlépe vyprázdnit obsah svých střev.

Občas film zpestří třeba neodůvodněná thrillerová vsuvka, jako když Kryštof Hádek bojuje pod vodou s hadicí bazénového čerpadla. Kontaktně nasnímaná scéna, která se plynule změní ve vtip, ukazuje, že Michálek stále patří k nejtalentovanějším českým režisérům, jak ostatně nedávno potvrdil kriminálním seriálem Mamon. Prázdniny v Provence byly natočené mnohem dřív, pouze jejich cesta do kin kvůli změně distributora trvala dlouho.

Snímek ale není ani letní komedií plnou hlášek, ani filmem, který by prostřednictvím nicnedělání a banalit tematizoval vážnější věci. Možná autoři chtěli natočit dílo stojící někde mezi lidovou řachandou a stylově odvážnější, vypravěčsky rozvolněnou komedií.

Neutkví však jediná průpovídka a vrcholy fyzické komiky jako Prachařovy etudy „jóga s pivním mozolem“ a „lachtan u bazénku“ nejspíš v paměti uváznou nechtěně a až příliš hluboko. Na druhou stranu veškeré chvíle, kdy by se mohlo cokoli odehrát mezi slovy či řádky, brzy zazdí nějaké podobně cirkusové „lachtaní“ kousky.

Michálkův film o tom, jak Češi odjeli do Provence hledat polibek múz, ale vlastně by nejradši doma pili pivo, je především důkazem, že autorský styl nestačí. Možná bychom snímek mohli číst jako kritickou zprávu o tom, že ani pobytem v Provence se Čecháček „pivního mozolu“ v hlavě nezbaví. Jenže mnohem spíš se nabízí podezření, zda právě tento mozol nepřekážel prstům, které psaly scénář.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Škola chce pomoci rodině otce, který při střelbě chránil dceru, založila veřejnou sbírku

Porubská Základní škola Ivana Sekaniny vyhlásila sbírku na pomoc rodině muže, kterého v úterý zastřelil útočník ve Fakultní nemocnici Ostrava (FNO). Muž vlastním tělem chránil svou dvanáctiletou dceru. Zavražděný muž byl jedním ze členů Spolku rodičů při ZŠ Sekaniny. Sbírka je účinná od dnešního dne, lidé mohou přispívat na účet 1012201912/5500.

Sbírkový účet založila i samotná FNO a je určen na podporu rodin obětí a zraněných. V pátek na ní bylo přes 1,4 milionu korun. Transparentní účet na pomoc pozůstalým po obětech střelby zřídila také Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO). Studenti a zaměstnanci tam mohou posílat své příspěvky. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy