Seriálu Prázdné místo podle románu Rowlingové něco chybí

Martin Svoboda Martin Svoboda
12. 3. 2015 12:10
Seriál Prázdné místo, který BBC natočila dle předlohy J. K. Rowlingové, opět podtrhává neduhy autorky Harryho Pottera – a pohřbívá její klady.
Seriál Prázdné místo je na HBO GO k vidění od 9. března, v televizi se bude vysílat od 29. dubna.
Seriál Prázdné místo je na HBO GO k vidění od 9. března, v televizi se bude vysílat od 29. dubna. | Foto: HBO

RecenzeJ. K. Rowlingová to jistě už nikdy nebude mít při psaní snadné. A není mnoho důvodů, proč by to snadné mít měla. Po opuštění Harryho Pottera se totiž konečně na její další tvorbu díváme s chladnější hlavou, což může všem prospět.

Její Prázdné místo, dostupné i v Čechách na HBO: GO od 10. března, bylo nyní ošetřeno stanicemi BBC a právě HBO, tedy těmi nejpovolanějšími v oboru. Tady se skutečně nemůže nikdo vymlouvat na nedůslednost režiséra Jonnyho Campbella nebo scenáristky Sarah Phelpsové – měli nejlepší zázemí, jaké si lze přát. Dostatečným rozpočtem počínaje a silným castingem konče. A využili ho řemeslně čistě, ač bez vyčnívajícího stylu, což se k námětu vcelku hodí. Samozřejmě pod dohledem spisovatelky.

Mělký horizont

Přesto Prázdné místo dopadá jako polovičatá podívaná, v níž – vzhledem k názvu příznačně – něco chybí. Něco, co by příběhu o anglickém maloměstě, zmítaném všemi neduhy lidské společnosti od klepů po korupci, dodalo skutečný život.

Platí, co platilo u pozdějších potterovských adaptací: převod do audiovizuálu bere Rowlingové její silné stránky a naopak nepěkně zvýrazňuje veškeré neduhy. Přítomné motivy – jako ten o dceři feťačky starající se o malého bratra, o synech šikanovaných vidláckým otcem či o postarším intrikářském páru pokoušejícím se přestavět místní hospitalizační centrum v rekreační středisko pro zbohatlíky – mají něco do sebe a vydaly by na samostatný film. Zde jsou jen přednesené a vzhledem k jejich tezovitosti se na ně nejde příliš naladit.

Seriál Prázdné místo vznikl adaptací prvního románu, v němž se J. K. Rowlingová zaměřil na dospělé čtenáře.
Seriál Prázdné místo vznikl adaptací prvního románu, v němž se J. K. Rowlingová zaměřil na dospělé čtenáře. | Video:

Kvality Rowlingové spočívají v horizontálnosti jejího přístupu – v kvantitě postaviček a jejich hemžení, v množství nepodstatných detailů vyvolávajících pocit hmatatelnosti a blízkosti. Asi jako když tuzemské normalizační komedie získávají diváky detailně propracovaným dobovým nábytkem a rekvizitami – Rowlingová podobě mapuje přítomnost drobných emocí, které známe.

Při nutném zapojení filtru pro převod do tříhodinové minisérie se ale odhalí povrchnost a absence jakékoliv „vertikálnosti“, prostě hloubky. Ne že by byla někdy v textech Rowlingové, příběh ale do jisté míry díky oněm maličkostem dýchal i přes svou mělkost a naivní přímost.

Třídní boj tentokrát naplno

Prázdné místo už dýchat nedokáže. Zůstává sice obdivuhodná celistvost, daří se představit bohatou síť, v níž má každý jedinec nějak definovaný postoj vůči všem ostatním. Na druhou stranu ještě víc jako konstrukt pak celek působí.

Přepjaté postavy jsou vždy buď hodné, nebo zlé. Aktivní, nebo pasivní. Vykořisťované, nebo vykořisťující. Definuje je vždy jediná jejich vlastnost, nejčastěji přímo plynoucí z příslušnosti k společenské třídě, a tuto jedinou svou vlastnost užívají ve všech svých vztazích.

Dává smysl, že už na Pottera (a jeho „předurčené“ věčně soupeřící školní koleje či svět rozdělený na čaroděje a mudly) uplatňovali někteří s větší či menší měrou nadsázky marxistické čtení. V Prázdném místě už nepokrytě propuká třídní boj. A poznáme to i z adaptace oproštěné od všech těch nadbytečných „zhmotňujících“ detailů, v nichž lze krom žádaného oživení světa spatřovat i starý dobrý materialismus.

Rowlingová, která byla nejprve velmi chudá a potom rovnou velmi bohatá, vidí svět až příliš banálně. V jejím dvousečném pohledu pak střední třída, k níž nikdy nepatřila, zjevně představuje ztělesněné zlo a maloměšťácké neduhy autorce přijdou netolerovatelné a směšné.

Dobrá vůle a snaha být zlá

Vysmívá se jim, v čemž by nebyla první ani poslední, nachází se v ale téměř bezprecedentní situaci: Nechybí jí zkušenost pohybovat se na pokraji chudoby ani předbíhat v žebříčcích vypočítávajících jmění anglickou královnu. Zato neví, jaké je to být zajištěný, malý, bezstarostný, neangažovaný a přežívající. Ví, že s tímto životním stylem a postavením nesouhlasí, ale demonstrovat to dokáže jen skrze karikatury bez života.

Sama nikdy nemusela žádné ze zobrazených výzev čelit, a ani v ní tedy neobstála (neselhala, chcete-li). S trochou škodolibosti lze vzhledem k jejímu vystupování konstatovat, že jediný důvod, proč Rowlingová neskončila jako otravná maloměšťačka, je ten, že na to nikdy neměla odpovídající příjem. O tom se ale nikdy nepřesvědčíme.

Adaptaci Prázdného místa ale není důvod ani zatracovat. Prýští z ní snaha Rowlingové a štábu, na který dohlíží, dospět – postavy jsou sprosté, masturbují, navzájem se různě uspokojují. Samozřejmě poněkud cudně, a ne zvlášť provokativním způsobem, snaha být tentokrát tvrdý se ale nedá upřít.

Některé jednotlivé motivy mají potenciál a mohou být aktivním divákem dotvářeny, poměrně vytěženo je i budování souvislostí. Adaptace Prázdného místa ale nemá příliš důvodů zaujmout víc než jako "další věc od autorky Pottera". Což by jistě nemělo stačit.

 

Právě se děje

Další zprávy