Recenze - Filmy podle populárních příruček se jeví jako relativně kasovně úspěšný subžánr romantických komedií jako např. v USA právě běžící Think Like a Man nebo Až tak moc tě nežere z roku 2009. Oblíbené americké příručky Co čekat v radostném očekávání, která ženy provází těhotenstvím, se prodalo po světě na 35 milionů výtisků.

Proč popularitu nevyužít a nenatočit stejnojmenný film, řekli si producenti (mezi nimi je i manžel autorky). Reklamní kampaň těží z řady známých herců a plakátům dominuje Cameron Diaz s těhotenským břichem a naditým hrudníkem.

Knižní předloha Heidi Murkoff poprvé vydaná v 80. letech je bezdějovou příručkou, jež se snaží vesměs lehkým tónem informovat o různých potížích v těhotenství nebo radit při výběru porodníka či stravy.

Pro mnohé těhotenská bible, pro jiné kniha vyvolávající v čtenářkách hysterii a paranoiu, neboť zmiňuje ty nejhorší možné komplikace a děsí tím, co se stane, když nebudete dodržovat přísnou těhotenskou dietu, aniž by však nabídla jakákoliv vědecká data.

Ne, to není její otec, ale manžel. | Foto: hce

Známí herci nerovná se úspěch

Jak porodit a nezbláznit se britského režiséra Kirka Jonese (Všichni jsou v pohodě, Kouzelná chůva Nanny McPhee) je komedií složenou z několika příběhů dvojic, které spolu však příliš nesouvisejí. Zavádějící je už název filmu, neboť společným tématem pro všechny je spíš blížící se rodičovství obecně (chtěné, nechtěné nebo nečekané) než strasti těhotenství. Postavy se téměř nikdy nepotkají a dvě hodiny tak sledujeme jednotlivé minipříběhy, které nejsou dramaticky provázané a samy o sobě zábavné. Herecké obsazení se skládá spíše z hvězd druhé a třetí kategorie, které však nepodávají tak děsivé výkony, jak by se od zpěvačky/herečky Jennifer Lopez po Krásné pokojské (2002) nebo "vyčpělé" Cameron Diaz dalo očekávat.

Mladá dvojice Rosie (roztomilá Anna Kendrick) a Marco (hezounek Chace Crawford ze Super drbny) po sexu na jednu noc čelí nechtěnému těhotenství. Wendy (Elizabeth Banks), spisovatelka a majitelka obchodu s potřebami pro těhotné, stále nedokáže otěhotnět, což manžela Garyho (Ben Falcone z Ženy sobě) frustruje. Vytížený pár - Jules (hysterická Cameron Diaz), moderátorka reality show Hubneme v slzách, a profi tanečník Evan (nepřesvědčivý Matthew Morrison ze seriálu Glee) nemají čas si o nečekaném těhotenství náležitě promluvit.

Mladí a bezstarostní, dokud neselže antikoncepce. | Foto: hce

Bývalý závodník NASCAR Ramsay (Dennis Quaid), otec Garyho, a jeho o několik generací mladší manželka (nesnesitelně afektovaná Broklyn Decker z Bitevní lodi) nadšeně těhotenství vítají a pátý pár Holly (Jennifer Lopez) a Alex (atraktivní Rodrigo Santoro z Lásky nebeské) s těhotenstvím společného nemá nic, chystá se totiž adoptovat dítě z Keni. Janice, asistentku Wendy, si zahrála Rebel Wilson (Ženy sobě), která natvrdlou prodavačku ztvárnila tak dokonale, že zamrzí malý prostor, který dostala. Jinak jsou herecké výkony poněkud nevýrazné až na Elizabeth Banks, jejíž hemeroidy, únavou a závratěmi trpící matka, je autentická a zábavná.

Film svou průměrností a nevtipností zapadá do řady podobných mozaikovitých snímků jako Na sv. Valentýna nebo Šťastný Nový rok. Byť má Jak porodit a nezbláznit se poměrně konzistentní příběh, může si o šikovné provázanosti jednotlivých linií jako ve filmu Láska nebeská nechat zdát. Není totiž ani dojemný, humorný nebo alespoň úsměvný.

Těhotenská variace na high five. | Foto: hce

Ovšem hlavním negativem je stopáž - 110 minut dohadování párů o blížícím se porodu, kdy se zasmějete sotva třikrát, se neskutečně táhne. Komedie se snaží o realističtější pohled na těhotenství, zároveň však jiné záležitosti idealizuje nebo vyjadřuje velmi eufemisticky: pár je chudý, protože nemá na dvoupatrový dům, partneři jsou ženám oporou za všech okolností a veškeré hádky jsou nakonec překlenuty nebo vyšumí do ztracena.

Kontroverzní témata jako fertilizace in vitro nebo těhotenství v poměrném pokročilém věku, kojení dlouhé roky či obřízka jsou jen povrchně zmíněny. Potrat nebo homosexuální vztahy jsou tentokrát sprostým slovem. Postavy nejsou schopné deklarovat jakákoliv zásadní stanoviska ke zmíněným problémům, ale alespoň se nedočkáme oblažování lacinými moudry. Dialogy nejsou vyloženě stupidní, chybí jim však až na výjimky humor. Nejedná se o film s iritujícím ideologickým podhoubím jako třeba Muži v naději, tím však výčet pozitiv končí.

Taťkové se schází v parku a zaučují nováčka. | Foto: hce

Knižní předloha je oblíbená také proto, že informuje i o méně známých potížích při těhotenství a nesnaží se oněch devět měsíců idealizovat. Snímek se omezí na těhule, které si proti své vůli ucvrknou do kalhotek nebo usnou, když nemají. Dělá si z nich legraci a jejich obtíže zlehčuje, ovšem pak se objeví i dramatická scéna jako spontánní potrat, který je pro každou ženu traumatizující událostí. Ovšem než scéna dozní, je tady střih a sledujeme další rádoby veselé příhody jiného páru. Snímek tedy lavíruje mezi vztahovým dramatem a komedií pro třicátnice/čtyřicátnice, které zoufale touží po dítěti.

Ve výsledku jde o vyumělkovanou grotesku se servilně podanými pohledy na rodičovství, ohraným soundtrackem a lacinými velkými detaily na (díky hormonům prsatější) herečky.

Ochočení muži poslouchají

Někteří muži jsou ve filmu demaskulinizováni a degradováni na bezradné dárce spermatu, kteří jsou submisivní a poslušní. Snímek nabízí pouze povrchní postřehy o tom, jak se dělají v partnerství kompromisy a jaká je emoční propast mezi muži a ženami při očekávání potomka. Recykluje známá klišé a vypráví jen o očekávatelných dilematech. Chytrá ironie je filmu cizí, stejně jako originální vtipy - kolikrát jsme už viděli honičku v golfových vozících?

Všechny mužské postavy jsou ve filmu vyděšené z blížícího se porodu nebo se tváří jako neskutečně podporující a ochotní manželé, pro něž se každou sobotu stává dočasným útočištěm park, kde probírají strasti novopečených otců. Zpomalený záběr na muže ověšené slintajícími potomky, pestrobarevnými plyšáky, dudlíky a flaštičkami, který cynicky skupinu ukazuje jako elitní taťkovské komando, je skutečně vtipný.

Avšak veškerý potenciál zabíjí opakované legrácky okolo nemotorného batolete a sprintujícího bezdětného kamaráda party, ke kterému všichni vzhlíží a závidí mu jeho svobodu. Klub, jehož neformálním lídrem je Chris Rock s neoddiskutovatelným komediálním talentem, jeden týden hlásí, že rodičovství je konec štěstí, a později zase, že je to naopak jediná pořádná radost v životě. Tak jak to tedy je?

Vzhledem k tomu, že film se nám snaží říct, že ať si uděláme plány jakékoliv, mohou se vždy nečekaně změnit, je paradoxní, že jeho scénář je trapně předvídatelný a plný klišé (žena vřískající při porodu, "nečekané" porodní komplikace, shánění epidurálu), která zastřešuje podpora tradičních rodinných hodnot (zapomeňte např. na matky samoživitelky) a genderové stereotypy, že je to vždy jen matka, kdo chce potomka.

Nebude snad ani spoilerem, pokud napíšu, že ve finále se žádný pár nerozejde, ženy porodí krásné a zdravé děti, případně si jedno adoptují z Afriky a otcové trpělivě přihlížejí u porodu. Kýč jak bič, ale od takto zvraty nepřekvapivého a průměrného filmu, jenž cílí na těhotné Američanky, se snad nic jiného ani očekávat nedalo.