reklama
 
 

Recenze: Piráti útočí smrtící kanonádou gagů

1. 5. 2012 13:38
Vivat plastelína, vivat Aardman, johoho, ať teče rum!

Recenze - Bristolské animátorské studio Aardman se proslavilo zejména několika filmy o vynálezci Wallacovi a jeho věrném geniálním psíku Gromitovi, ovšem bylo by mimořádně nefér redukovat jeho činnost pouze na bláznivá thrillerová dobrodružství zmíněné dvojice - a v kinech si můžete zajít na nejnovější Piráty.

Ačkoli se studiem Aardman bývá nejčastěji spojováno jméno Nicka Parka, ten do něj nastoupil až později - a jedním ze zakladatelů "plastelínového studia" byl Peter Lord, který je podepsaný právě pod Piráty (či jako spolurežisér pod Slepičím úletem). Ti jsou pak stoprocentní "aardmanovštinou", což znamená plastelínovou animaci, obrovské množství slovních hříček a velký důraz na vypiplanost a prostorovou členitost světa, o kterém se vypráví. Navíc s hříšným množstvím drobných gagů.

Jak se stát Pirátem roku

Příběh sleduje osudy nestandardní pirátské posádky (která má i pirátská jména: Překvapivě sličný pirát, Pirát s dnou) v čele s pirátským kapitánem, který se jmenuje Pirátský Kapitán. Ten celý život touží získat cenu Piráta roku, což už se mu přes dvacet let nepodařilo - a předtím taky ani jednou, takže je samozřejmě statisticky pravděpodobné, že ten kýžený největší lup tentokrát nastřádá a konečně vyhraje. Snaha by byla, jen má pech na zlata-prosté lodě, což vyvrcholí přepadením Beaglu se sexuálně frustrovaným Charlesem Darwinem na palubě.

Darwin penězi nedisponuje, ale zato pozná v Kapitánově milovaném tlustém papouškovi Polly poslední žijící exemplář blbouna nejapného a vnukne posádce, že přihlášení Polly na vědeckou soutěž v Londýně může být cestou k Pirátovi roku. Jenže v Londýně žije královna Viktorie, královna Viktorie NENÁVIDÍ piráty... a Darwin se svým gramotným opičákem Bobem nehrají úplně čistou hru. Všechno se zkomplikuje, zašmodrchá, pokazí, vylepší, prostě pirátské dobrodružství ze staré školy.

Třebaže plastelínová animace je tentokrát doplňována o digitálně animovaná prostředí či objekty, výsledkem je klasická ruční práce a film, který má nakročeno k tomu, aby se stal další aardmanovskou klasikou. V našem prostředí mu sice podkopává nohy skutečnost, že je dabovaný (takže neuslyšíme Davida Tennanta jako Darwina či Hugha Granta coby Pirátského Kapitána), což odradí mnohé ideální diváky - a zároveň vlastně vůbec není pro děti, což odradí rodiče s dětmi. Takže je nasnadě smutná otázka, kdo na něj vlastně bude chodit.

Dva typy aardmanovštin...

S tím ale nic nenadělám, takže se zaměřím spíše na to, jaký jsou vlastně Piráti film - skvělý, chtělo by se říci, ale ne bezchybný. Toto vágní tvrzení vysvětlím, když dovolíte. Aardmanovské filmy se tak trochu dělí do dvou kategorií. Za prvé jsou to ty, které usilují o klasické hollywoodské vyprávění s velkým množstvím provázaných motivů, jasně nastavenými cíli a dynamickým dějovým spádem. Sem by patřil vězeňsko-útěkářský Slepičí úlet, akční krysárna Spláchnutej či bláznivá road movie Velká vánoční jízda.

Na druhé straně pak stojí členitější a různorodější filmové dobrodružství Wallace a Gromita, které si pohrává s žánrovými schématy, jež pastišovitě významově posouvá a zasazuje do nestandardních souvislostí. Dějově má mnohem epizodičtější charakter než výše zmíněná díla: prohlubuje opakující se vzorce, navrací jednotlivé motivy v nových kontextech, nebojí se otevřené absurdity a soustředí se spíše na vztahy mezi postavami než na logicky uspořádaný, vypointovaný děj.

…a Piráti někde mezi

A problém Pirátů je v tom, že stojí na pomezí těchto dvou principů: první třetina je otevřeně wallaco-gromitovská (pirátská posádka, pirátský svět, pirátský šoubyznys, přepadávání lodí), třetí třetina naopak směřuje ke klasickému vyprávění, intenzita dění je posilována v duchu vzorců "pátrání", "záchrany na poslední chvíli" či "infiltrace hrdinů do nepřátelského území". Obě zmíněné části filmu skvěle šlapou, byť každá úplně jiným způsobem - nicméně problematická je londýnská střední část, která je má spojit dohromady.

V suchozemském prostředí to prostě mořským vlkům nesvědčí, respektive se od vyprávěcích vzorců pirátských historek musí utíkat k mnohem tradičnějším schématům na bázi poučného příběhu o polepšení hloupého sobce a ceně přátelství. Možná je to jen můj problém, ale špatně se mi kouká na příběhy, kde jsou vlastně všichni hlupáci, oportunisté a hajzlové, přičemž ty moudřejší nikdo neposlouchá. A přesně taková prostředí část je, tlačí postavy do extrémních poloh jednání - jakkoli naštěstí nepolevuje nahuštěnost drobnými gagy.

A právě v gazích největší síla Pirátů, jejichž příběh očividně moc nedrží pohromadě, ale po většinu času táhnou pozornost jinými cestami: pracují s řadou plánů akce, překvapují absurdními (nástup piráta z velrybích útrob, loď malomocných, Bobovy textové projevy, pirátské převleky) či nečekaně cynickými žertíky ("Jsi stále tak smrtící, Šavle?" -> pích, kuch -> mrtvola), zapojují populární písně ("London Calling") a ohýbají historické či encyklopedické souvislosti (vědecké vtípky, odkazy na evoluční teorii, Austenová se Sloním mužem).

Pravda, mnohé z těchto vtípků jsou samoúčelné, některé sekvence typu honičky v obřím Darwinově domě poněkud hloupější a poplatné dětskému divákovi (č)i 3D formátu. Drtivě ale převažují gagy z ranku nečekaných, k popukání srandovních či dokonce postupně rozvíjených a vylepšovaných (paviánské ledviny, vzducholoď, evoluční teorie, přepadávání lodí) - a to způsobem, kterým nikdo jiný mimo Aardmany své animované filmy nedělá, občas skoro v duchu hry s nesmyslem u Monty Pythonů.

Přinejmenším ti z nás, kdo jsme v dětství zuřivě hltali Stevensonův Ostrov pokladů, Sabatiniho Scaramouche nebo Kapitána Blooda, případně Salgariho Malajské piráty či Tygry z Mompracemu, za tento film prostě musí Aardmany milovat. A skutečnost, že se nepokrytě těším na druhé zhlédnutí, kdy si vychutnám spousty jistě přehlédnutých a přeslechnutých momentů, tomu jen nahrává.

Piráti
The Pirates! Band of Misfits
Žánr: Animovaný, Dobrodružný, Rodinný
Režie: Peter Lord, Jeff Newitt
Obsazení: David Tennant, Martin Freeman, Salma Hayek, Jeremy Piven, Brendan Gleeson, Hugh Grant, Ashley Jensen, Imelda Staunton
Délka: 88 minut
Premiéra ČR: 26.04.2012

autor: Radomír D. Kokeš | 1. 5. 2012 13:38

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama