Recenze: Oliver Stone ve Snowdenovi polemizuje o profízlovanosti soukromí a ceně za bezpečí

Jan Gregor Jan Gregor
8. 11. 2016 10:40
Zrádce, nebo hrdina? Většina lidí má pravděpodobně na Edvarda Snowdena jasný názor a nový film Olivera Stonea o tomto americkém whistleblowerovi patrně jejich stanovisko nezmění. Jeho příběh ovšem známému levicovému tvůrci umožnil natočit přesvědčivou polemiku o míře profízlovanosti našeho soukromí.
Snowden - trailer | Video: Film Europe

Snowden není díky scénáři napsanému režisérem a Kieranem Fitzgeraldem heroizací hlavního hrdiny, byť sympatie tvůrců jsou jednoznačné a v závěrečných minutách se Oliver Stone jistému patosu nevyhne.

Vyprávění o outsiderovi, který se rozhodl za cenu osobních obětí bojovat proti státní moci, se ale zabývá primárně agendou, kterou Snowden svými úniky rozvířil: tedy otázkou, jak velkou cenu jsme jako západní civilizace ochotni platit za bezpečí. Stone férově dává prostor nejrůznějším pohledům na tuhle problematiku, a proto se jeho výsostně politický snímek zdá být jeho nejsilnějším a nejrelevantnějším filmem od JFK (1991) nebo Nixona (1995).

Film se v určitých pasážích tváří jako dokudrama, a to hlavně v těch, které znovu předehrávají známé události Snowdenova odhalení, jež proběhlo za dramatických okolností v hotelu v Hongkongu. Tuhle story už filmoví fanoušci dobře znají z oscarového dokumentu Citizenfour Laury Poitrasové, kterou si zde zahrála Melissa Leo. Jinak jde ale o docela volnou dramatizaci osudů mladíka, který postupně spolu s divákem a s přibývajícím odhalováním praktik tajných služeb přichází o vlastenecké iluze.

Hlavní hrdina v podání Josepha Gordon-Levitta je tu pravděpodobně podán jako větší matematický génius, než ve skutečnosti byl. Hned v počátku svého působení ve školicím zařízení CIA zaujme nejen odulého autora šifrovacích systémů Hanka Forrestera (roztomile přehrávající Nicolas Cage), ale hlavně otcovskou šéfovskou figuru Corbina O´Briana (Rhys Ifans), když zadaný hackerský úkol splní za zlomek zadaného času.

Lépe si ale člověk film užije, pokud Snowdenův příběh nebere jako odyseu založenou na skutečných událostech a scenáristickou licencí se nenechá odradit. Gordon-Levittův Snowden je tu totiž vykreslený jako věrohodná postava z masa a kostí, do jejíhož vcítění pomáhá i plasticky vykreslený milostný vztah s přítelkyní Lindsay (Shailene Woodleyová).

Snowden je, co se špiónských záležitostí týče, tabula rasa a diváci postupně společně s ním objevují, jak monstrózní je špehovací praxe amerických tajných služeb. Na misi v Egyptě zjistí, že CIA se dokáže nabourat do kamer notebooků civilistů, na dalších štacích v Japonsku a na Havaji coby externí kontraktor NSA s úžasem zjišťuje, že preventivní nelegální sledování komunikace amerických občanů je statisticky častější než u občanů nepřátelských států.

Obrázek odosobněného technologického vývoje doplňuje exkurze do praxe armádních dronů, likvidujících nejednoznačné cíle z bezpečí za joystickem na druhé straně zeměkoule.

Tato témata by mohla jednoduše sklouznout do propagandy, ale scénář s nimi nakládá důmyslně. Místo vzletných proklamací je implantuje přirozeně do vyprávění a relativizuje je skrze propukající Snowdenovu paranoiu. Klíčová scéna, při níž bývalý hrdinův bývalý šéf Corbin blahosklonně popisuje detaily Lindsayina sledování, se pravděpodobně odehrává jen ve Snowdenově hlavě.

Corbinova postava potom není zloduchem, ale z pohledu establishmentu vytváří docela legitimní protiváhu k Snowdenově spravedlivému rozhořčení. „Utajení je bezpečí a bezpečí je vítězství,“ káže špionážní autorita svému chráněnci při přátelském popovídání na lovu. Corbin také Snowdenovi vysvětlí, že výzvědné bojové pole budoucnosti není na Blízkém východě, ale přesouvá se do oblasti kybernetických válek s Ruskem, Čínou a Íránem.

Ve světle ruských intervencí do amerických voleb jde o neblaze aktuální svědectví. A člověka hned napadá, že současné osudy nejslavnějšího amerického whistleblowera jsou snad ještě vděčnějším námětem na film. Mladík, který zostudil a částečně pomohl reformovat nejmocnější tajné služby na světě, se stal v ruském azylu buď nedobrovolným agentem, nebo alespoň užitečným idiotem Putinova režimu.

Nic z toho ale neumenšuje zážitek ze Stoneova filmu, který má všechny atributy poctivého angažovaného svědectví o důsledcích technologické proměny světa pro naše vnímání termínů, jako je soukromí, svoboda nebo bezpečí.

Příběh Snowdena má v Americe možná příchuť jistého tabu, ale tenhle snímek má potenciál to změnit. Ve výsledku jde o klasickou a divácky přístupnou hollywoodskou story o výhře jedince nad systémem, která by se dobře vyjímala třeba ve filmografii takového Miloše Formana.

Hodnocení: 80 %

 

Právě se děje

Další zprávy