Recenze: Ohlašuje akční Mila Jovovich 3D filmové umění?

Kamil Fila Kamil Fila
30. 9. 2010 9:00
Nový Resident Evil je trojrozměrný i plochý zároveň
Foto: Falcon

Recenze - Akční hororová série Resident Evil nepatří k těm, u nichž by se na pokračování čekalo či bylo nějak nutné. Nicméně její tvůrci se neustále snaží mít otevřená vrátka a vsugerovat nám, že sledujeme velkou ságu s propracovanou mytologií.

Jaká škoda, že většinu dat a pravidel stihneme mezi premiérami jednotlivých dílů zapomenout. Pro většinu publika je svorníkem všech nynějších čtyřech filmů pouze představitelka hlavní role, Mila Jovovich, které poloha akční hrdinky zůstala od dob 5. elementu.

Resident Evil vychází z řady stejnojmenných počítačových her a prvnímu filmu tohoto jména se také podařilo coby jednomu z mála počinů vůbec adaptovat do hrané kinematografie videoherní logiku. Kromě značně bizarních snímků jako DOA: Na život a na smrt, Speed Racer nebo Rallye smrti nebývá takto hladký převod obvyklý.

Namísto pochopení, že ve „videohrách" jde primárně o architekturu a „zadání mise" (čili hlavně prostorové body či abstraktní statusy) než příběh odehrávající se v čase, se většina filmů podle „videoher" soustředí na to, aby akci dodala "složitou" vnitřní motivaci. A většinou je to naprostá nuda, jako v Doomu nebo Maxi Payneovi.

Jako na legii zkázy

Režisér a producent Resident Evilů Paul W. S. Anderson přitom stál již na počátku vlny videoherních filmů. Jeho Mortal Kombat z roku 1995 dnes působí jako milé retro plně vystihující naivitu (a méně už brutalitu) své předlohy. V prvním Resident Evilovi (2002) pak Anderson našel klíč, jak filmově ztvárnit „princip levelů" a vystihnout jistou „abstraktnost prostorů", v nichž se odehrává „cosi připomínajícího děj". (Ona zvláštní snovost pak ještě lépe vyšla v obdobně koncipovaném hororu Silent Hill natočeném rovněž podle hry.)

Foto: Falcon

Vzhledem k tomu, že Anderson má na kontě také výše zmiňovanou Rallye smrti (2008), mohl by být považován za „mistra žánru". Jenomže to by zároveň nesměl být autorem adaptace Vetřelec vs. Predátor (2004), jíž se mu podařilo zabít hned dvě filmové legendy najednou a znechutit i příznivce dotyčné crossoverové hry.

Nesměl by ani natočit Žoldáka: Legii zkázy (1998), což byl snímek, který ve své snaze být co nejvíc „hustej" vyvolával výsměch i u svého cílového publika. (Pamatuju si, že mi připadal směšný už v době, kdy mi bylo osmnáct, a srandovní přišel i mému o tři roky mladšímu bratrovi.)

U Resident Evil: Afterlife jsem se po letech zase cítil, že sedím na Žoldákovi: Legii zkázy, který se mezitím spářil s Ultraviolet od Kurta Wimmera. Zdá se, že režiséři, kteří i ve středním věku zastydle žijí tím, co zajímá teenagery, mají zároveň sklon teenagery podceňovat -  proč by jim jinak předkládali filmy tak přehnané, až nemůžou v žádném případě být „cool", ale stávají se pouze „bizár"?

Foto: Falcon

Citace distribučního materiálu zápletky to nedovede zdaleka vystihnout: „Ve světě, který je zamořen virovou infekcí, která mění své oběti na Nemrtvé, pokračuje Alice na své cestě, aby našla ty, kteří přežili a dovedla je do bezpečí. Její smrtelná bitva s Umbrella Corporation dosahuje nových vrcholů, ale Alice získá nečekanou pomoc od starého přítele. Nové vodítko, které slibuje bezpečné nebe od Nemrtvých, je zavede do Los Angeles, ale když přijíždějí, město je zamořeno tisíci Nemrtvých - a Alice a její společníci se dostanou do smrtící pasti." V tom aby se nemrtvé prase se znalostí strojového překladu vyznalo.

Pocit, že se nic neděje a je to pomalé

Jednoduše řečeno, jde o to, že tvůrci se hned v počátku až zalekli toho, jakými nadpřirozenými schopnostmi vybavili hlavní hrdinku, a tak jí je nechají „geneticky odejmout". Film se totiž v úvodní sekvenci rozjede způsobem, který by nebylo možné udržet celou dobu, ale právě rychle nastavené tempo a rozsah akce se pak bolestně připomíná ve zbytku stopáže - pořád nějak máte pocit, že se nic neděje a je to pomalé.

A není to úplně jen pocit. Resident Evil: Aftelife totiž dojel na to, co mělo být jeho hlavním triumfem: přechod do 3D formátu. To bylo fanfár, že se jedná o první film, který je točen na stejný typ kamery jako Avatar! Výsledek?

Foto: Aktuálně.cz

To nejlepší, co lze říct, je, že po Avatarovi jde o nejlépe vypadající film ve 3D. Možná to pro spoustu lidí není viditelné, ale většina 3D filmů (pokud se nejedná o animáky) není příliš plastická, ani hodně zaostřená nebo nemá ideální světelnost. V posledním Resident Evilu je dost záběrů, které vyhlížejí nesmírně efektně, o některých bych dokonce řekl, že jsou krásné - většinou jsou to ale ty, v nichž není žádná akce.

Trojrozměrná zklidněná zátiší vylidněného světa, kdy příroda pomalu přemáhá civilizaci - v několika momentech se dokonce zdá, že 3D formát není vůbec uzpůsobený pouze pro akční filmy, ale naopak se skvěle hodí pro meditativní umělecká díla. Už vůbec nestojíte před dilematem, jestli Avatar, nebo Béla Tarr. Vždyť pro Bélu a jiné metafyzické melancholiky spol. je 3D jako stvořené. Můžete se utápět v nekonečných hlubinách viditelného světa, po níž tušíte ještě jiný svět…

Ale to jsem se jen tak zasnil. Věřím tedy, že za pár let se něčeho takového dočkáme, ale zatím musíme přežít dětské nemoci nové technologie, jejímž jazykem se režiséři zatím ještě nenaučili mluvit. Na rozdíl od Camerona v Avatarovi Anderson 3D totiž nepoužívá k vyprávění, ale celý film mu slouží jen k předvádění 3D, z nástroje dělá vlastní předmět zájmu. Jakémukoli efektu „vyčuhování", „vylétnutí z plátna" nebo „pádu do hlubin" dá přednost před tím, aby nás přesvědčil, že svět, v němž se spolu s postavami pohybujeme, je živý a obyvatelný.

Volné místo v ději

Foto: Falcon

Samozřejmě, že postapokalyptický svět, v němž hlavní hrdinka bojuje se zombiemi, je nehostinný a pojmy „živý" a „mrtvý" se u něj dost relativizují, ale ono by stačilo, kdyby výsledek nepůsobil uměle. Protože čeho se bát, proč být napjatý, nebo vzrušený, když všichni vypadají jako modelové z plakátu (což mimochodem film trochu neúspěšně ironizuje)?

Nejhůř nakonec dopadá to, kvůli čemu ty zástupy teenagerů přišly: akce. Anderson zřejmě zcela nezáměrně dospěl k subjektivně nejdelšímu a nejpomalejšímu akčnímu filmu za poslední dekádu. Svaté přikázání „nestřihnes 3D záběr svůj" si totiž vykládá tak, že je potřeba vše zpomalit. Namísto dlouhých plynulých, ale stále vnitřní dynamikou obdařených záběrů zde nacházíme jen záběry exhibicionisticky a patologicky zpomalené a tudíž vlastně umrtvené.

Vzhledem k tomu, že akčních scén není mnoho a hrdinové jsou většinu času izolováni od zombií, pak ještě jakákoli natahovaná akční scéna navrch ubíjí pozornost. Resident Evil:Afterlife má tak v dějinách filmového stylu navždy dané místo nepovedeného experimentu.  Překvapení se odehrávají snad jen na rovině absurdních zvratů, které se blíží například tomu, co nedávno nabídl G. I. Joe.

Možná je nespravedlivé odsuzovat filmy za to, že jsou „jako počítačová hra, kterou nemůžete ovládat". Nuda filmů podle počítačových her není v tom, že nelze ovládat dění na plátně - to bychom se nudili u libovolného akčního filmu. Nuda Resident Evilu spočívá v tom, že namísto práce s prostorem převládne práce s časem a že režisér snaží neuroticky zaplnit „volné místo v ději" akcí, která není ničím extra motivovaná a kterou provádějí postavy, na nichž vám nijak nezáleží, nelze se s nimi ztotožnit, nebo jsou příliš dokonalé a neporazitelné.

Předpokládám ale, že existuje skupina diváků, jimž podoba Resident Evil: Afterlife vyhovuje. Najednou si člověk znovu uvědomí, jaké to je být teenagerem: zažívat celodenní nudu ve škole, rutinu běžného života, z něhož nelze utéct někam jinam (protože dokud nemáte školu, nejste nic), a touha hledat cokoli, co jen aspoň trochu simuluje pocit vzrušení. Při tak nesvobodném a vnějšími okolnostmi omezovaném vnímání, pak jistě někomu Resident Evil: Afterlife přijde zábavný.

Ale když znáte skutečně dobré zombie filmy jako z posledních let Úsvit mrtvých od Zacka Snydera, Soumrak mrtvých od Edgara Wrighta či Země mrtvých od zakladatele žánru George A. Romera, tak těžko můžete přistoupit na model hyperaktivní, ale vlastně líné zábavy posledního Resident Evilu.

Resident Evil: Afterlife
Resident Evil: Afterlife
Žánr: Akční, Horor, Sci-fi
Režie: Paul W. S. Anderson
Obsazení: Milla Jovovich, Boris Kodjoe, Ali Larter, Wentworth Miller, Sienna Guillory, Spencer Locke, Shawn Roberts, Kacey Barnfield, Norman Yeung, Kim Coates, Sergio Peris-Mencheta
Délka: 97 minut
Premiéra ČR: 23.09.2010
 

Právě se děje

Další zprávy