Od vrátných po pedagogy. Film ukazuje přijímačky na pražskou uměleckou školu

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
5. 7. 2022 17:30
To už přece točil Miloš Forman, chtělo by se zvolat při čtení synopse nového filmu, jenž na karlovarském festivalu soutěží v nové sekci Proxima. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natočili dokument Zkouška umění o přijímačkách na pražskou Akademii výtvarných umění. Tím ale podobnost s Formanovým Konkursem z roku 1963 končí.

Spíše než o zachycení okamžiku a hru na pomezí dokumentu i hraného tvaru se dvojice pokusila o širší obrázek. Zkouška umění na relativně malém prostoru vykresluje portrét jedné instituce, ale také generace a společnosti.

Tomáš Bojar rád pracuje ve dvojicích, i ve spojení s Adélou Komrzý vystavěl - tak jako v mnoha svých předchozích snímcích - jednoduchý koncept založený na trpělivosti a využití statických záběrů.

Ve filmu Dva nula z roku 2012 sledoval Bojar s Pavlem Abrhámem fotbalové derby, aniž by jediná kamera hleděla na hřiště. Autoři nynější Zkoušky umění se podobně více než samotnými uměleckými artefakty zabývají konfrontací pedagogů s žáky. Ale také pohledem vrátných, kteří ve své budce řeší úplně odlišné problémy. Třeba cenu pečiva, nebo který student je divnější, jestli nosí paruku a zda "je jasnej", protože "tyhle travesty show já nesnáším", jak pronáší dáma v prosklené kukani s typickým alibismem: ať si každý dělá, co chce… ale já to nesnáším.

Je to vtipný kontrapunkt toho, co se děje o patro dvě výš, kde se potíže s identitou a sebeurčením řeší s podobnou vervou, jen na poněkud jiné úrovni. Filmaři sledují tři ateliéry a s nimi tři rozdílné přístupy k umění i životu.

Trochu cynická, na první pohled drsná dvojice pedagogů, poté lehce roztržitý umělec s kolegyní a nakonec duo progresivních žen, jež rozebírají mimo jiné to, jak skvělou růžovou mikinu si navrhly či jak rozdílně kdo vnímá vymezení slov bisexuál či pansexuál.

Zkouška umění je vtipný a odlehčený pozorovatelský dokument. Každým okamžikem přibližuje specifickou, rozvolněnou atmosféru přijímaček na uměleckou školu. Mezi ostrými vtípky nad povahou některých prezentovaných děl a rýpavými poznámkami na adresu uchazečů se ovšem vyjevují dost podstatné otázky. Vlastně ty nejobecnější, na které se umění ptá stále dokola. Proč chce někdo být umělcem? Co to dává společnosti? Jak se generačně liší pohled na umění? A jak se liší ateliér od ateliéru?

Trailer z filmu Zkouška umění od Aomáše Bojara a Adély Komrzý. | Video: Šimon Dvořáček

Odpovědi snímek nehledá. Zato ukazuje, jak důležité je tázat se stále dokola. A že právě Akademie výtvarných umění je prostorem, kde se neustále něco zpochybňuje, kde se nehledí tolik na to, jak uchazeč prošel znalostním testem, ale spíše na to, kterak přistupuje k životu.

Rozhodně se nejedná o idylické vykreslení instituce, naopak sami pedagogové před kamerou mimoděk prozrazují své slabůstky či to, v čem možná trochu zamrzli.

Zkouška umění říká o povaze umění mnohem více než většina dokumentů, které se detailně zaobírají malířskými technikami, kompozicí nebo uměleckými směry. Neboť ukazuje proces myšlení umělců a onu křehkou rovnováhu mezi silně vyvinutou citlivostí a obřím, byť nepřebujelým egem. Směs nadhledu a naprosté vážnosti, zdánlivé paradoxy, které se však ve skutečnosti doplňují.

Snímek tak opravdu podrobuje zkoušce především samo umění - zkoumá, zda obstojí v dnešním světě, kdy se mluví o vytrácení hodnot a kdy jsou naopak strážci "tradičních" hodnot podezřelí, neboť jen lpí na přežitých stereotypech.

Bojar s Komrzý mezi řádky nabízejí i společenský komentář, když portrétují instituci, jejímž motorem jsou vnitřní integrita a neustálý rozvoj. Bude dobrým umělcem hoch ze severních Čech, kterému nic neříkají jména jako Jiří David či David Černý, zato umí nejlépe ze všech zařvat? Neboť i to je je jeden z úkolů, který uchazeči dostanou. Přesně na takovém a mnoha podobných detailech se vyjevuje, jak obtížné je posuzovat, kdo má talent, jaká energie může vést k jedinečnému vidění světa, které pak může něčím obohatit i ostatní.

Karlovarská, nově zavedená soutěž Proxima má být takovým doplňkem té hlavní. Dříve to bylo klání omezené teritoriem střední a východní Evropy i podmínkou, že jde o debuty či druhé filmy. Nyní tyto limity zmizely, místo sekce Na východ od západu je tu Proxima, která se už dle názvu nechce zastavit nejen u hranic středoevropských, ale ani u hranic Země či sluneční soustavy.

A zkouška umění je dobrým zástupcem tohoto nového trendu. Chytrý, trefný a vtipný portrét instituce svou výpovědí také dalece přesahuje teritorium budovy, v níž se prakticky celý odehrává.

 

Právě se děje

Další zprávy