Recenze: Občan Havel přikuluje frajerské historky

Kamil Fila Kamil Fila
17. 5. 2009 19:35
Druhý dokument Jana Nováka o disidentovi/prezidentovi
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Není v poslední době přeobčanohavlováno? To asi napadne každého, kdo zaznamenal, že kiny, DVD a televizí se po sobě v krátké době objevují filmy Občan Václav Havel jede na dovolenou (režie Jan a Adam Novákovi), Občan Havel (režie Pavel Koutecký a Miroslav Janek) - a nyní Občan Havel přikuluje (opět od otce a syna Novákových).

Samozřejmě, stejně bychom se mohli ptát, zda není či nedávno nebylo překlausováno, přeparoubkováno, přečunkováno a přebursíkováno. Václav Havel má však tu prioritu, že se o něm natáčejí nejen reportáže, ale celé filmy.

Foto: Aktuálně.cz

Není jen politik do zpráv, kdosi, kdo má vyplnit aktuální mezeru v informačním mediálním toku, ale je přijímán jednak jako symbol (svobody, slušnosti, postoje k bezpráví), ale zároveň coby obyčejný člověk, který se od ostatních politiků liší lidskostí a civilností.

Jinak a z jiných pozic

Tento obraz samozřejmě pomáhají šířit i zmíněné filmy. Názor "lidu" na Havla se přitom od oficiálního statusu příkře liší a soudě podle pravidelných hysterických internetových příspěvků se zdá, že se po nikom nesveze tolik nenávisti.

Přinejmenším jeden mýtus lze ale díky občanohavlovským filmům vyvrátit: neexistuje mocná skupina, klika či mafie, která by Havla jednohlasně prosazovala. Důkazem budiž i to, že o sobě filmaři navzájem nevěděli a že snímkům dali podobné názvy. Přitom jim muselo být jasné, že se v kinech, televizi i na DVD navzájem vytlučou a unaví publikum.

Foto: Aktuálně.cz

Každý také uchopil svůj film jinak a ze vcelku netypických pozic. Občan Havel vznikal časosběrnou metodou, kdy prezident jako by zapomínal na přítomnost kamery - přitom byl hlavním aktérem a dobře si pohlídal, jak zorganizovat události okolo sebe.

Pavel Koutecký bohužel zemřel a materiál po něm sestříhal Miroslav Janek, který coby emigrant nemá tak silný vztah ke zdejší politické situaci.

U filmů Občan Václav Havel jede na dovolenou a nynějšího Občan Havel přikuluje se rodinná dvojice Nováků také vztahuje ke svému objektu zájmu  jako bývalí emigranti, ovšem silně zatížení vzpomínkami (a rodinnou pamětí) na minulý režim. Havla představují skutečně jen jako disidenta. Přitom nevysvětlují, v čem spočívala Havlova politická úloha za minulého režimu.

Ukazují nekonečný sled různých forem šikanování, jimž byli disidenti vystaveni, a to, jak se k tomu dnes staví bývalí estébáci. Havel tu vystupuje v úloze jedné z "mluvících hlav" a přestože je jistě ústřední postavou podivné grotesky, jde tu spíše o rekonstrukci širší sítě vztahů mezi disidenty a jejich způsobu komunikace s totalitní mocí.

Je to poctivé a chlapské

Foto: Aktuálně.cz

Jan Novák je ročník 1953, v šestnácti emigroval s rodiči do USA. Proslavil se jako spisovatel romány Miliónový džíp (1985), Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci (1997) či beletrizací příběhu bratří Mašínů (2004), spolupracoval scenáristicky s Milošem Formanem na filmu Valmont (1989) a napsal s ním i jeho uměleckou autobiografii Co já vím?. V roce 1997 Novák adaptoval Vieweghova Báječná léta pod psa.

Ony údaje napovídají mnohé o Novákově jasné životní optice, která se zračí i v přikulujícím Občanu Havlovi. Je to takové poctivé, chlapské, frajerské; ale zároveň bez snahy věci vysvětlovat, zasazovat do kontextu či z nich cokoli vyvozovat.

Pohled na minulý režim tu je velmi přednastavený, byť není ani sentimentální, ani zavile anti-komunistický. Kdyby člověk nevěděl, o co disidentům šlo, z filmu to nepozná. Na plátně to vypadá hlavně jako hra na četníky a lupiče, nebo spíš exhibice klackování.

Havel má zánovního meďoura, kterým se vozí v pivovaru, a šéfa to dráždí. Jeden motiv rozvedený na mnoho minut. Nikoli nudných, nevtipných, nebo bez informační hodnoty o tom, jak fungovala buzerace a absurdní úkolování (když nepřišlo několik Romek do práce, Havel je musel s mercedesem objíždět a svážet do lahvárny).

Foto: Pavel Kroulík

Ale hlavním sdělením je ona frajeřina, jakési pokoušení, kam až bylo možné zajít. John Bok tu vykládá o tom, jak zatarasil dveře do bytu a hulákal na estébáky, že je nepustí dovnitř, Ivan Magor Jirous vše převede na hospodské rvačky u piva.

Nikdo nic nevysvětluje

Hlavní linie filmu pak sleduje, jak Havel na základě zkušenosti práce v pivovaře napsal hru Audience a jak ji s Pavlem Landovským namluvili na magnetofonový pásek, který byl ilegálně šířen.

Opět zůstanou v paměti dva komické detaily - Landovského sklony k nasávání a příhoda s Jiřinou Bohdalovou. Aby herečka nemusela do televize jít vysvětlovat, proč protistátní živly "o ní napsali hru", nechala se u chiruržky rozříznout ret, aby opuchla. "Takhle tam přece nemůžu jít, vypadalo by to, že jste mi rozbili držku," plakala do telefonu hlavounovi z televize.

Pro sledování filmu je nutné mít dané, že vám bodří pivaři musejí být sympatičtí - protože nemusíte pochopit povahu jejich boje, odporu, pasivní rezistence nebo jen solidární ochoty Havla nešikanovat a brát ho jako "občana".

Nejde o znalosti detailů ani o rozvržení sil "dobří/špatní", ale o to, že se ve filmu nikdo neobtěžuje vysvětlit, proč byla Audience důležitá hra a co vlastně disidenti dělali.

Vozili si zadky a chlastali

Pro některé školáky může být film jistě překvapivý a pro lidi, kteří již jsou přesvědčení o zvrácenosti minulého režimu, bude až dojemně zábavné sledovat bývalé estébáky, jak se vykrucují a někteří odhánějí kameru; člověku se chce dvojsmyslně říct "velmi novácké".

Samozřejmost a automatičnost, s níž  je film natočen, však ukazuje, jak se dnes do určité míry stalo téma disidentství vlastně "historicky" nepalčivé i pro samotné anti-komunisty.

Tedy, fanfarónské historky jsou pro ně věčně živé, ale stává se z nich pomalu i mytologie, která pak dává onomu "lidu" do rukou munici říct "vždyť ty disidenti si jen vozili zadky a chlastali". Novák zkrátka ve svém "americkém" frájovském přístupu úplně opominul intelektuální rozměr disidentské kultury.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Občan Havel přikuluje
Občan Havel přikuluje
Žánr: Dokument
Režie: Jan Novák, Adam Novak
Obsazení: Václav Havel, Jiřina Bohdalová, Pavel Landovský, Vladimír Merta, Jan Hartl
Délka: 72 minut
Premiéra ČR: 14.05.2009
 

Právě se děje

Další zprávy