Recenze - Spider-man se vrací… na začátek. Má jiného režiséra, jiné scenáristy a jiné tváře. Ale nejen to, v důsledku je celý jiný než pavoučí trilogie Sama Raimiho. Třeba v tom, že je skutečně amazing.

Pokud říkám, že je nejnovější Spider-man jiný než nedávná trilogie, je to podle mě zatraceně dobře. Tato mě totiž překvapovala především tím, o kolik dokázal být každý další díl nabubřelejší a hysteričtější, hrdina nesnesitelnější a jeho partnerka hloupější. Ok, vyjasnil jsem osobní postoj k daným filmům (a možná i k vašemu postoji, ale znáte to, názory jsou jako… dyť víte… každý má nějakou) a můžu se v klidu věnovat snímku Amazing Spider-man, aniž bych ho musel, nebo spíš chtěl srovnávat s filmy předchozími.

Foto: Falcon

Nový Spidey rozhodně není brilantní: z hlediska organizace vyprávění má řadu nezanedbatelných nedostatků, na konci toho zůstává podezřele mnoho nevyjasněno a hledači výkladů v něm budou společenské přesahy hledat dost obtížně. Spidey za sebou nemá odvážný týmový koncept jako Avengers a nepřináší nic na bázi potemněle realistického a významově ambiciózního příběhu, jaký očekáváme od třetího nolanovského Batmana - ale přes to všechno je to velmi přátelský blockbuster, <humor pro zasvěcené> byť ne zrovna ze sousedství </humor pro zasvěcené>.

Mám-li použít analogický příměr, tak stejně jako Spidey rozhazuje sítě, řídí určitý typ sítě i celý tento takřka 140minutový film. Celý je zkrátka uspořádán jako síť vztahů a síť informací, v jejichž centru stojí Peter Parker a od něj se všechno paprskovitě odvíjí. Takto utvářená síť pak dokáže velmi efektivně rozvíjet pečlivě strukturovaný fikční svět, který je navzdory dějové přímočarosti a nepřekvapivosti vzrušující sledovat. Zároveň však způsobuje, že na blockbuster zůstává jeho svět na konci až překvapivě otevřený.

Základ děje je přitom stejný už od komiksů Stana Leeho v 60. letech (pokud jej neznáte, přeskočte odstavec): Peter Parker je student, který nemá rodiče, takže žije u své tetičky May a strýce Bena. Když ho kousne radioaktivní pavouk, nabude Peter superschopnosti. Strýček Ben jeho vinou zemře, Peter si uvědomí, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost - a musí zlikvidovat superpadoucha, který se objeví a ohrožuje město. A mezitím se zamiluje, ať už je to nablblá budoucí modelka Mary Jane Watsonová (Spider-man z roku 2002), nebo chytrá kráska Gwen Staceyová (Amazing Spider-man).

Foto: Falcon

Osobité a inteligentní postavy

To všechno dostanete i v Amazing Spider-manovi, ovšem rozdíl je v tom, jak to dostanete - a hlavně ve způsobu, jakým jsou jednotliví aktéři tohoto klasického spidey-schématu pojednáni. A právě v tomto tkví největší síla nového filmu: všechny postavy do jedné jsou sympatické osobnosti (nikoli figurky), zahrané výbornými herci a vztahy mezi nimi působí mimořádně životně. Amazing Spider-man je jednoznačně nejlepší, když si postavy prostě povídají - a právě tehdy vyplývá na povrch i velké množství informací.

Peter stojí v centru dění, přičemž s nabytými schopnostmi se nemění, ale jeho povahové vlastnosti se prostě jen prohlubují v závislosti na situacích, jimž je ve vyprávění vystaven. Není to slabošský otloukánek, ale mimořádně inteligentní mladík, který si bohužel moc dobře uvědomuje, o kolik je chytřejší než tupá většina jeho spolužáků a vrstevníků. Když dostane ve škole přes hubu, je to jen prostředek k dosažení toho, aby nedostal přes hubu skutečný otloukánek. A když chce pozvat holku na rande, prostě to udělá, byť nesměle…

Foto: Aktuálně.cz

A třebaže se Peter občas chová jako kretén, ovšem značně pochopitelným způsobem, který vyplývá z jeho povahy. (Jen v jedné scéně, když coby Spidey žertuje, působí až strašidelně slabomyslným dojmem.) Peterova aktivita v jednání je pak motorem snímku, protože nakonec takřka vše, co se v něm stane, nějak souvisí s tím, co Peter udělá - v dobrém (když jednomu muži zachrání syna a tento muž Spideymu na konci pomůže) i ve zlém (zaviní něčí smrt, nepřímo stvoří padoucha). Mezi Peterem a Spider-manem není žádný rozdíl, Peter prostě je Spider-man.

Inteligence a aktivní jednání ale platí pro všechny postavy a je paráda po čase sledovat velkofilm, kde je většina postav fakt chytrá. Gwen Staceyová je v lecčem chytřejší než Peter, nepotřebuje zachraňovat, dovede se o sebe sama postarat - a jejich společné scény jsou parádní (navíc má ráda Petera, není trapně pubertálně zakoukaná do Spider-mana). Strýček Ben neplatí za otravného moralistu, ale v podání stárnoucího Martina Sheena je charismatický chlapík, kterého je snadné mít rád a jehož (nutná) smrt fakt zamrzí. Tetička May pak není senilní tetka, ale rozumná a rázná ženská.

Silná a značně důležitá figura je i policejní kapitán Stacey (Gwenin otec) či dr. Connors, který sice posléze trpí syndromem bondovského padoucha (plány je třeba vyzradit předem), ale podobně jako Peter jde o tragickou figuru, nikoli jednoduchého záporáka - což se využije i v závěru. Víceméně každá postava prodělá v rámci filmu svůj vývoj, a to včetně například grázlíka Flashe z Peterovy školy. Současně jsou všechny nějak napojeny na Petera a Peterovo jednání zásadně ovlivňuje jejich jednání. Právě sevřenost a logika jejich vztahů pak film uspořádávají.

Foto: Aktuálně.cz

A kde je superhrdinství?

Jistě, silné figury a jejich rozvíjené vztahy jsou fajn, nicméně přece jen jdeme do kina na komiksový velkofilm, ve kterém očekáváme nadpřirozené schopnosti, fascinující akrobatické kousky a velkolepé akční scény. I v tomto případě zůstává v centru zájmu filmu Peter: většina akce je soustředěna na něj. Například scéna útoku hlavního padoucha (zmutovaného do obřího ještěra) na most plný aut je docela krátká a hrdinovo ničení má mnohem méně prostoru než Spideyho záchrana padajících automobilů (i s malými dětmi).

První hodina filmu veškerou akci soustředí dokonce jen a pouze na Petera. Jeho seznamování se s vlastními schopnostmi je přitom vedeno v rovině značné nadsázky a průběžně rozvíjených gagů: protože podceňuje svou sílu, co chvíli něco zničí; takřka groteskně komická je pak hned první scéna po nabytí schopností). Nicméně jeho soukromé akce a kontaktní souboje mají povahu vývoje, kdy každá další sekvence nějak rozvíjí tu minulou… a jakékoli jiné akční scény by rozbíjely jak tento koncept, tak důslednou centralizaci pozornosti na Petera a rytmus vyprávění.

Foto: Falcon

V druhé půli filmu se sice pozornost vyprávění dělí mezi Petera a padoucha (příp. Gwen), ale nakonec veškerá akce stejně souvisí s Peterem, takže pokud očekáváte opulentní destrukce á la předchozí Raimiho filmy, budete čekat marně. Princip kontinuálního vývoje akce v souladu s Peterovými možnostmi je přítomen i nadále. Každá akční scéna je koncipována i natočena trochu jinak a Peter je stavěn před různé překážky: nemá masku, jde proti přesile, záchrana auta visícího z mostu, rvačka ve stokách, rvačka v budově, zraněný Peter, rvačka na budově, ztráta sítí.

Podobná logika uspořádání filmu může ale pro leckoho působit jednotvárně a znemožňuje příliš rozvíjet charakter hlavního padoucha jako padoucha. Ten sice tak trochu musí být jednoduše vystavěný, aby tento model vývoje fungoval - a vynahrazuje si to naznačovanou tragičností dr. Connorse v obecnějším měřítku, bohužel pouze naznačovanou -, pro někoho může být přerostlý ještěr přece jen trochu chabý padouch na jeden film. Zvláště když vlastně všehovšudy zničí jednu školu, zdemoluje pár aut a možná zabije pár lidí, ale jen možná.

Z hlediska soustředění se na dostatečně zajímavou hlavní postavu v tom nevidím problém, protože třeba na Batmanech můžeme dobře vidět, jak snadno může silný a výrazný padouch zastínit hlavního hrdinu. Jak už jsem naznačoval výše, pokud by tomu tak bylo i tady, koncept Amazing Spider-mana by se rozpadl. Rozumím však tomu, pokud relativní komornost zápletky a v důsledku zločinecky nepříliš efektivní ještěr bude pro někoho málo - přestože z godzillovitosti záporáka si film sám dělá legraci: kapitán Stacey se Peterovu varování vysmívá s tím, že nejsou v Japonsku (odkud Godzilla je, víme?).

Foto: Aktuálně.cz

Rozvrstvení významů

Ačkoli je film důkladně sevřený a rytmický z hlediska vývoje Peterova charakteru, vztahů Petera s ostatními postavami (zejména ale milostné linie s Gwen) a akce, problematický je z hlediska rozvrstvení dalších významů. Platí to třeba pro poněkud účelové kompoziční motivace některých okamžiků: například záchrana syna, aby mohl jeho otec „oplátkou" zachránit Spider-mana, je možná až příliš okaté naplnění čechovovského pravidla pušky na zdi (z níž se nakonec musí vystřelit). A protože akce na mostě je vlastně omezena pouze na tuto záchranu, působí dost účelově i ona.

Foto: Aktuálně.cz

Podivná je i vyprávěcí funkce vrahouna, který - pozor, spoiler - zastřelí na útěku od loupeže Peterova strýčka Bena. Je milé, že právě on donutí Petera začít tak dlouho chytat pobudy na ulici, až mu kapitán Stacey musí připomenout, že Spider-manovo hrdinské snažení za prvé sabotuje policejní práci a za druhé podezřele připomíná pomstu, když všichni jím pochytaní lupiči vypadají stejně. Ovšem není milé, že od nástupu Lizarda v půlce filmu se chytání padoucha z vyprávění vytratí a Peterův lov blonďatého lumpa už se do něj nikdy nevrátí.

Největším úskalím je ale rozvíjená síť informací, která souvisí s prací, zmizením a úmrtím Peterových rodičů resp. hlavně jeho otce. Film v Peterově dětství tímto zmizením začíná. Tato scéna je navíc výborně elipticky natočena, skoro každý střih vypouští určité množství času… od několika sekund přes minuty až po hodiny. Tato eliptičnost se ale podezřele promítá i do reprezentace kauzy „Peterův otec a tajemství jeho minulosti" v průběhu celého filmu: občas se něco zmíní, občas někdo něco naznačí a na konci přijde velký cliffhanger - ale ve skutečnosti se nedovíme vůbec nic konkrétního.

Od určité chvíle si člověk připadá jak v seriálu Ztraceni, protože právě tato síť informací o jakési konspiraci, která má vytvářet dojem, že za přímočarým příběhem se skrývá „něco víc", dělá z filmu spíš tak trochu pilot nějakého seriálu než uspokojivě uzavřený celek. No… tak uvidíme v dalším díle, ale je to otravné. Divák by byl raději, kdyby v rámci jednoho filmu dostal uzavřený celek, který sice možná naznačuje možnosti pokračování, ale nestaví na nich smysluplnost klíčové roviny vlastního významového systému - který možná začne zpětně dávat smysl. (Ale znáte Ztracené, jen možná…)

Naštěstí to neplatí pro všechny důležitější významové motivy ve filmu a třeba hlasová zpráva strýčka Bena funguje jako rámující motiv velmi dobře a posiluje vyvrcholení filmu. To má totiž v důsledku spíš emocionální charakter než povahu uzavření zápletky. Nakonec tak i významové centrum zůstane soustředěné na Petera, jehož životní osud (i strukturu filmu) nakonec v samém závěru filmu nepřímo pojmenovává učitelka literatury na školní hodině: Není deset vzorců zápletek, jak tvrdil jeden literární vědec, je jen jedna: „Kdo jsem?"

Tomu napovídá i změna hesla „s velkou mocí přichází velká zodpovědnost" je pozměněno na „pokud má člověk možnost něco změnit nebo ovlivnit, je v jeho morální odpovědnosti to udělat". Pokud jste tedy ochotni jít do kina na komiksový trhák, který nakonec doprostřed svého zájmu staví neustále právě tuto otázku, všechno ostatní jí podřizuje - a přesto zůstává mimořádně dynamickým, zábavným, občas zdravě sebeironickým a herecky skvěle obsazeným dílem, můžu vám Amazing Spider-mana vřele doporučit.