Recenze - Opakuje se to s každým dalším filmovým zjevením starých a údajně dobře známých hrdinů. Odchylky od originálu (často není jasné od kterého) jsou jakýmsi posledním druhem kacířství, jež odsuzují i lidé, jimž jinak není nic svaté.
Nedávno jsme to zažili s Bondem a se Star Trekem, nyní je na pořadu dne Sherlock Holmes - tentokrát coby umolousaný akční hrdina v hollywoodském trháku. Sir Arthur Conan Doyle se prý musí otáčet v hrobě.
Domnívám se, že to je úplný nesmysl; pokud chceme kritizovat film režiséra Guye Ritchieho, pak z úplně jiných pozic než mluvit o malé věrnosti "originálu" či bezduché modernizaci postrádající styl.
Kterému z nich by se měli podobat
Už Doyle kopíroval E. A. Poea a jeho Augusta Dupina. Zadruhé Holmes jako figura se v mnoha povídkách představuje jako dost odlišná osoba, jež postrádá vnitřní integritu, a různých seriálových a filmových Holmesů bylo dodneška kolem dvou set dvaceti.
Kterému z nich by se měli ti dnešní Holmes a Watson podobat? A nebylo náhodou v korpusu mnoha předchozích filmových děl něco zanedbáno?
Stejně jako se při podrobnějším čtení ukazuje, že nový Bond v podání Daniela Craiga je mnohem bližší knihám Iana Fleminga než předcházející příliš comicsové bondovky s Moorem a Brosnanem, je zase comicsovost Holmese ze sklonu roku 2009 celkem v souladu s tím, jakou roli hrály Conanovy povídky v tehdejší populární kultuře - prakticky to byly "brakové romány" nabité napětím a senzačností.
Sherlock je od počátku líčen nikoli jako ctnostný gentleman, ale zjevný asociál a spíše podivín - a dnes tato kategorie už znamená něco trochu jiného, proto se zákonitě muselo posunout i zobrazení. Kdyby byl vyšinutá figura ve viktoriánském smyslu, byl pro dnešní filmové diváky spíše ztělesněním nudného konzervativismu vhodného tak do televize.
Přitom i v Doyleových knihách, tak jako v Ritchieho filmu Holmes experimentoval na psech, bral kokain a morfium, dokázal splynout se špínou ulice. Hodně se zapomíná, že v původních příbězích je řečeno, že je výtečný amatérský boxer, objevují se i zmínky o znalostech jiných bojových umění; ve své době byly populární jiu-jitsu a speciální verze pouličního boje pro anglické gentlemany - bartitsu.
Proto tu jsou i ty akční scény. Downey v nich ovšem aplikuje hlavně wing chun, který už nějaký ten pátek intenzivně studuje.
V čepici ani lulce to vážně není
Oproti tomu Holmes nenosil svoji "loveckou čapku" po ulicích v Londýně, ale zásadně na cestách; prakticky se vyskytuje v jedné povídce a její ikoničnost posílily až ilustrace a filmy. Visící lulka z koutku úst je zase vynálezem pro divadelní hry; čili ani na jednom nelze bazírovat, že by šlo o základní definiční znaky.
Navíc, Holmese a Watsona máme kdoví proč zafixovány spíše coby muže staršího věku, ale Doyle o nich začal psát příběhy, když to byli třicátníci. Dr. Watson byl vysloužilý a dobře trénovaný vojenský veterán, čili má daleko do kulaťoučkého nekňuby a klišé, které zavedly až pozdější (nikoli rané) filmy; ty novější naopak Watsona opět představují jako štíhlého akceschopného muže.
Abych to neprotahoval - trvat si na tom, že Sherlock Holmes a Dr. Watson mají vypadat podle nějakých (velmi matných a nikdy zcela nekanonizovaných) představ je především projevem jakéhosi trouchnivějícího obdivu k éře imperialismu a k iluzi noblesy a určitého řádu.
Že se z Holmese "najednou" stal ne-řád a Anglie nevypadá jako výkvět civilizace, kde se v saloncích vede uhlazená konverzace, ale jako industriální peklo, kde v ulicích bublá pára, bahno a krev, je jedině dobře.
Jestli byste chtěli modernizovaného Holmese v podobě čistě intelektuální detektivky, koukejte se na parádně cynického Dr. House v televizi, buďte si však jistí, že dnes by v kině takový model vyprávění nefungoval. Holmes je svým naturelem akční hrdina, což potvrdil i poslední velký film, který šel do kin - Mladý Sherlock Holmes - Pyramida hrůzy z roku 1985, jenž stylem přímo navazoval na tehdejší popularitu Indiana Jonese.
Svatokádeží je možná milostný vztah
Z tohoto hlediska je možné uzavřít, že Holmes v podání Roberta Downeyho Jr. a forma filmu není vůbec svatokrádežná, ignorantská a principiálně pomýlená jako jsou neakceptovatelné novodobé hollywoodské verze Tří mušketýrů, Hrabětě Monte Christa, či dokonce francouzské remaky vlastních klasik jako Fanfán Tulipán. V líčení 19. století jako technologicky o něco vyspělejšího, než jsme zvyklí, nejde Holmes vůbec na hranici filmů jako přepálený Fantom Paříže, ani to není nešťastné zploštění mnohovrstevnatého románu jako adaptace Z pekla.
Za mnohem větší narušení můžeme pokládat, že hlavní hrdina je tu rozptylován něčím takovým, jako je milostný vztah, a trochu mu to komplikuje vyšetřování (ne, že by se od toho ale nedokázal oprostit, to zas ne). Syžet je taky trochu vzdálený modelu, kde detektiv musí zjistit, kdo je vlastně vrah: v tomto případě předem víme, kdo je strůjcem všeho, pouze nevíme, jak přesně to dělá - ďábelský lord Blackwood vstal z mrtvých a chce ovládnout svět.
Jaký tedy nový Holmes pozitivně je a o čem je? Především frenetický, vlastně až fretkovitě neurotický a posedlý. Nápad obsadit do hlavní role Downeyho Jr. má jistou logiku: image lehce napraveného zhýralce pevně provazuje se svými rolemi, a tak se jeho Holmes stává určitým předchůdce vynálezce Tonyho Starka alias comicsového Iron Mana.
Holmes ovšem ještě o něco víc odpovídá stále rozšířenějšímu typu dnešní společnosti - říká se jim různě, nejčastěji asi nerd. Je to vědátor nebo intoš sběratel posedlý svým soukromým univerzem, jenž veškerý život zasvěcuje nasávání informací a jejich spřádání do teorií a sítí často nepraktického vědění.
Venku není nic, co by mě mohlo zajímat
Každý, kdo je sám tak trochu nerd, nebo aspoň někoho takového zná, případně má rád seriály typu Big Bang Theory (Teorie velkého třesku), Bones (Sběratelé kostí) či Numb3rs - musí být nadšený, když slyší Holmesovu odpověď na Watsonovu výzvu, že by měl jít taky někdy ven, když už je celé týdny zavřený ve svém pokoji: "Venku není absolutně nic, co by mě mohlo zajímat." Co jiného by asi tak řekl dnešní nerd, který si všechno najde na internetu?
Snímek působí současně i v tom, jak zdůrazňuje, že na vztahu Holmese a Watsona je něco lehce podivného. V dialozích na téma "To není váš pokoj, to je náš pokoj", "Jste bratři nikoli pokrevní, ale poutem" či Holmesově zlomyslné žárlivosti na Watsonovu snoubenku se ukrývá nikoli snad přímo homosexualita, ale rozhodně se překračuje rámec běžného parťáckého filmu směrem k žánru bromance alias chlapské romance (viz třeba Kámoš k pohledání).
Hlavní konflikt ale nakonec bují nikoli na rovině vztahu asociála se společností nebo na vztahu mezi dvěma muži, ale jde tu především o boj mezi rozumem (vědou) a iracionalitou (magií). Poselství Sherlocka Holmese je přitom jednoznačné: žádná magie neexistuje, všechno jsou to vždy jen kouzelnické triky a slaboduché pověry.
Rozum jako jediný účinný prostředek
Pro konzervativní věřící může být příběh dokonce příkladem vysloveně anti-religiózního díla, které zpochybňuje i takové věci jako zmrtvýchvstání a obecně náboženské kulty zobrazuje jako opium pro masy. Přinejmenším v tom smyslu, že proti slepé víře v satanistické nadpřirozeno nestaví žádnou "dobrou víru v Boha", ale jednoduše rozum jako jediný účinný prostředek boje proti zlu.
Holmes je tak absolutní racionalista, že věří, že svět je propočitatelným řetězcem akcí a reakcí, které lze odvodit a předpovědět - odsud se odvíjí i zábavné souboje odehrávající se nejdřív zpomaleně v hlavě, a potom v maximální rychlosti v reálu, nebo jeho odpálkování pouliční vykladačky budoucnosti: "Zmiz, cikánko, budoucnost mě absolutně nezajímá."
V tomto ohledu se Holmes přese všechnu akčnost, jež někomu splývá s povrchností, staví coby pravý opak extrapitomých filmů typu Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni s Tomem Hanksem nebo Lovci pokladů s Nicolasem Cagem. Vše, na co hrdina přijde, je odvoditelné z běžného pozorování a nikdy se nehájí žádné vyšší pravdy; za vším rádoby tajemným se hledá jen mechanismus, pomocí nějž vzniká zavádějící dojem. Jednoduše řečeno: nový Holmes se skálopevně staví proti módě konspiračních teorií.
Je pravda, že film nemůže vyřešit uspokojivě, že by měl být přitažlivý břitkými dialogy a deduktivní logikou a zároveň atraktivní svou spektakularitou. Většinou jen v závěsu sotva stíháme, na co hrdina přišel, což navíc stěžuje i to, že hrozně brebentí a titulky nepřekládají úplně vše.
Stejně tak jsou i některé akční scény záměrně nasnímány a nastříhány lehce nepřehledně, takže si máme ze scén odnést spíše dojem, jaké to je připlést se ke rvačce, než se v ní nějak zorientovat. Mírně rušivě působí i přechody mezi uměřeně nasnímanými dialogovými scénami a poněkud uměle působícími trikovými sekvencemi.
Film je napumpovaný nápady, hláškami, vizuálními detaily a nadstandardně nápaditou hudbou Hanse Zimmera - přesto působí jako docela krátkodechá, a tím pádem i marnotratná zábava. Což je bohužel syndrom mnoha blockbusterů, že chtějí oslovit každého člověka v publiku něčím jiným, až se vnitřně trochu drolí a hlavně se u nich není možné soustředit na všechno.
Obávám se, že značná část vtipů padne u nepozorných diváků nepovšimnuta pod stůl, či spíš pod sedačku mezi zbytky popcornu. Ale kdyby byl standard pro zábavné filmy nastavený takhle, nevadilo by mi to. Holmes je pro mě každopádně životaschopnější potenciálně se rozrůstající se série než Piráti z Karibiku, jejichž oblíbenost mě vždy míjela.
| Sherlock Holmes | |
| Sherlock Holmes | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Krimi, Komedie |
| Režie: | Guy Ritchie |
| Obsazení: | Robert Downey Jr., Jude Law, Mark Strong, Rachel McAdams, Kelly Reilly, William Hope, Eddie Marsan, James Fox, Hans Matheson, Bronagh Gallagher ad. |
| Délka: | 128 minut |
| Premiéra ČR: | 14.01.2010 |
