Recenze - X-Men: První třída jsou po delší době hollywoodský film, který mě zase donutil nějakou dobu se procházet ulicemi a intenzivně přemýšlet o tom, jak vzrušující je to materiál pro filmovou analýzu. Snad mi bude prominuta úvodní fráze, že jde o překvapivě chytrý blockbusterový film chytrých tvůrců, ve kterém všechny důležité postavy umí zatraceně dobře používat mozek - a nemusí se přitom nutně obracet ke svým superschopnostem.
Čtěte také:
X-Men 1-4: A už jsi někdy zkusil nebýt mutantem?
Svalnatý vykastrovaný Wolverine vrací X-Men zpátky
Jistě mě nikdo nebude obviňovat ze spoilerování, pokud řeknu, že prequel… nebo spíš restart X-Menů se přes přátelství geniálního telepata Xaviera (Profesora X) a kov ovládajícího Erica (Magneta), kteří dají dohromady první superhrdinský tým, musí nutně dostat k tomu, že Xavier ochrne na spodní část těla a z Magneta se stane padouch. Důsledky koneckonců dávno známe z předchozích filmů. Otázkou je, jak elegantně se k tomuto stavu věcí film dopracuje. Odpověď? Velmi, velmi elegantně.
Je důležité ocenit, že film nezvolil stejnou vyprávěcí metodu jako X-Men. Jinak řečeno, nemá relativně samostatnou dlouhou expozici, po níž by následovala z povahy věci poněkud jednoduchá zápletka, ale důmyslně kombinuje několik filmových příběhů současně, jež postupně a relativně hladce spojuje do jednoho.
Lidé vs. mutanti, západ vs. východ, X-Men vs. Magnetovci
Prvním z nich je příběh Erica Lanshera alias Magneta a jeho Nemesis, energii pohlcujícího a nestárnoucího mutanta Shawa. Ten osnuje třetí světovou válku, když chce proti sobě poštvat v 60. letech Ameriku a Sovětský svaz a dohnat je kubánskou krizí k atomové válce. Nelítostný nacista Shaw během druhé světové války ve snaze dostat z mladičkého Erica nadpřirozené schopnosti odprásknul jeho matku a následně na něm dělal pokusy.
Eric to poněkud špatně nese, touží po pomstě a o pár desetiletí později sleduje v conneryovském stylu Shawovu stopu po celém světě (brilantní scéna v argentinské hospodě!), zatímco ten si se svými siláckými poskoky a krásnou telepatkou hoví v technicky dokonalé ponorce… Podobnost s 007 motivy i postupy čistě náhodná (jinak řečeno, film se k bondovkám otevřeně odkazuje).
Druhý příběh pak vypráví o zrodu X-Men, kdy profesor Xavier začne pracovat pro „paranormální oddělení" CIA, spojí se shodou okolností s Ericem a společnými silami začnou verbovat a cvičit první tým X-Menů: Mystique, Beasta, Bansheeho a Havoka. Občas chvályhodné spojování dvou paralelně vyprávěných filmů trochu drhne a posouvá se dopředu trochu očividnými kroky (třeba útok na CIA) - ale většinu času se obě roviny navzájem efektivně podporují a doplňují.
To je dáno především tím, jak promyšlené a průběžně rozvíjené jsou osudy jednotlivých postav. Zejména Xaviera a Erica, a za druhé Mystique a Beasta, kdy navíc obě dvojice tvoří zároveň jakési protipóly - a nikoli náhodou se v závěru (nepřekvapivě) rozdělí na ty hodné a zlé. Zároveň s postavami jsou průběžně nenápadně budované podmínky pro výbušné finále: lidé vs. mutanti, Západ vs. Východ, X-Men vs. Magnetovci.
Holocaust jako výstražné pozadí
Navíc snímek navazuje na nejlepší tradici vlastní série, když je celý příběh zarámován komplexnějším ideologickým pozadím. Zatímco v prvním filmu to byla etická otázka nadřazenosti mutantů/lidí (kde tvoří základ pro zápletku) a v druhém pak očividná paralela mutantství a homosexuality, tentokrát se snímek plně obrátil k tématu, který byl v prvním filmu jen naznačen: k holocaustu.
Nacistická genocida jako systematická snaha vyhladit ty, kdo odporují arbitrárně nastaveným normám, Ericův židovský původ a touha po protinacistické pomstě. To jsou prvky, jež - byť v komiksové nadsázce - významově posouvají film vpřed. Plně vyniknou ve vrcholné scéně, ve které nečekaně dominují nad doposud budovaným bondovským příběhem a dokazují, jak některé typy strachu jsou silnější než politické ideologie (víc prozradit nesmím).
Rozhodně odmítám velkoústá tvrzení, že by se zábavné filmy (no fuj!) neměly podobným způsobem vyjadřovat k tzv. seriózním historickým otázkám typu holocaustu nebo kubánské krize. Za prvé tu fikční překlady skutečných událostí tvoří opodstatněné a důležité prvky uspořádání světa. Funkčně slouží k přirozenému pohybu děje, aniž je třeba složitě vysvětlovat okolnosti, které k tomu mohly vést.
Za druhé, i kdybych proti svému přesvědčení přistoupil na uvažování v duchu „umění jako nápodoby reality", film holocaust nijak nebanalizuje. Jestli něco zpochybňuje, tak podobně jako v Hanebných panchartech mýtus o Židech coby pasivních obětech holocaustu, kdy zobrazení jejich aktivní vzpoury působí kacířsky. Holocaust jako příklad genocidních snah lidstva o likvidaci nepohodlných odchylek je tu využit velmi platně.
V rámci série ozvláštňující styl
Zatímco režisér Bryan Singer - který tentokrát stojí za příběhem a produkcí - byl stylisticky velmi klasický a experimentoval spíš v rovině významu (což platí pro všechny jeho filmy), režisér pětky Matthew Vaughn je naopak dravý experimentátor a rád si hraje s možnostmi filmového stylu. Jeho tvůrčí tým ve významově nalajnovaných hranicích důmyslně využívá splitscreeny alias dělený obraz, flashforwardy (zobrazení budoucích událostí v ději), vložené historické záběry, zapojuje černobílý obraz nebo bohatě střídá jazyky, kterými postavy mluví: angličtina, němčina, ruština, francouzština, španělština.
Kombinace vážného (holocaust, kubánská krize) a nevážného (výcvik, vtípky se schopnostmi postav), rychlé přechody ze scén uvolněných do velmi traumatických, ony četné bondovské odkazy (nehledě na závěrečné titulky v duchu úvodních titulků Dr. No), pomrkávání na komiksové znalce - to vše působí celistvě a vnáší do vyprávění neustálý pocit změny a dynamiky, aniž to působí coby povrchní teenagersko-geekovské puzzle odkazů typu Vaughnova filmu Kick Ass.
Film za hodně vděčí vynikajícím nebo spíš skvěle vedeným hercům, zejména ústřední trojici James McAvoy (Xavier), Michael Fassbender (Eric) a Kevin Bacon (Shaw), ale vlastně i všem ostatním, hlavně mladým představitelům. Všichni odříkávají svižné a chytře napsané dialogy, výrazně dominující nad počtem akčních scén, nikdo tu není idiot a klíčová rozhodnutí vždy vyplývají z dlouhodobě budovaných motivů.
Jestli se nabízí nějaká konkrétní analogie - jakkoli je podobně jako všechna přirovnání jednoho díla k druhému trochu účelová a nepřesná - pak mi film hodně připomněl pixarovskou pecku Úžasňákovi. Jenže ti v kombinaci komiksových týmovek a klasických bondovek vyprávěli příběh o cestě od rozkladu (rodiny) k jednotě, zatímco X-Men: První třída vyprávějí o tom, že někdy jednota musí přes veškeré přátelství vést k nutnému rozkladu. A dělají to skvěle, aniž za více než dvě hodiny byť na okamžik polevili v dravém rytmu.
| X-Men: První třída | |
| X-Men: First Class | |
| Žánr: | Akční, Drama, Sci-fi |
| Režie: | Matthew Vaughn |
| Obsazení: | James McAvoy, Michael Fassbender, January Jones, Nicholas Hoult, Kevin Bacon, Jennifer Lawrence, Lucas Till, Edi Gathegi, Jason Flemyng, Morgan Lily, Zoë Kravitz, Rose Byrne, Caleb Landry Jones, Oliver Platt, Bill Milner, Laurence Belcher, Matt Craven, Álex González, Hugh Jackman, Corey Johnson, Glenn Morshower, James Remar, Ludger Pistor, Michael Ironside ad. |
| Délka: | 132 minut |
| Premiéra ČR: | 02.06.2011 |
