reklama
 
 

Recenze: Nová česká komedie Dvojníci šilhá po mafiánech i vorlíčkovské nadsázce

18. 3. 2016 0:00
Dvojníci Dvojníci | Foto: Bioscop
Mnoho bylo napsáno o tom, že komedie představuje pro vyprávění příběhu zvláštní výzvu. Gagy a komické situace zkrátka vzdorují tomu, aby byly zařazovány do propracovaného děje. Už od nepaměti však tvůrci s tímto prokletím zdárně bojují. Autoři nové české komedie Dvojníci, která je od včerejška k vidění v kinech, se vydali šalamounskou cestou. Rezignovali na soudržný děj a zároveň do scénáře nenapsali takřka jediný vtip.

Mafián v podání Petra Nárožného ke konci filmu říká, že je podnikatel, nikoli zloděj. A kdyby prý uvedl, že zaměstnává svého synovce Bobana a poněkud nechápavého parťáka hlavního hrdiny, možná by mu to úřady uznaly jako chráněnou dílnu. V té chvíli si divák s hrůzou uvědomí, že šlo o doposud nejlepší průpovídku celého snímku.

V dějinách filmu dvojníci často fungovali jako děsivá hybná síla velmi dramatických děl. Od Hitch­cockova Vertiga, dle žebříčku britského časopisu Sight and Sound „nejlepšího filmu všech dob“, až po nedávný kanadský thriller Nepřítel od Denise Villeneuva. A v komediích motiv záměny totožnosti samozřejmě z podstaty přeje hlavně situační, nikoli slovní komice.

Taková záměna musí být patřičně výrazná – jako když se z židovského holiče stane velký vůdce v Chaplinově filmu Diktátor či z pekaře císař v nejznámější české dvojnické dvojkomedii Pekařův Císař a Císařův pekař. A podobnou dvojroli také většinou ztvární velký komik.

Ondřej Sokol rozhodně není Charlie Chaplin. A není to ani Jan Werich. Byť je Sokol též hercem a režisérem v jedné osobě a umí být i nejcharismatičtějším mužem na plátně. Bohužel především v rozháraných filmech se slabými postavami typu Hřebejkova Zakázaného uvolnění.

V Dvojnících však na rozdíl od zmiňovaných záměn Sokol hraje dva obdobně nudné patrony. Film stojí na prohození spořádaného gymnaziálního učitele Richarda Prospala, který žije „pod pantoflem“ ve Velkém Kostelci, s pražským zlodějíčkem Janem Rambouskem, „machrem“ na zámky a počítače. Rambousek však není žádný zločinecký sígr, ale spíše hodný nekňuba, jak se divák může přesvědčit hned v úvodní scéně snímku.

V ní Rambousek spolu s parťákem Melicharem v podání Jakuba Koháka na zakázku krade luxusní vůz, ale Melicharovou vinou odjedou ve staré dodávce. Celé akci chybí vtip, napětí i uvěřitelnost. Sokol má asi v této poloze hrát citlivého sígra, který nenechá kamaráda ve štychu, ale rutinní režie Jiřího Chlumského a odbytý scénář Petra Hudského mu neumožní být ani machrem, ani dobrákem. A navíc je Sokol svým hereckým projevem předurčen pouze k těm dobrákům a nekňubům.

Dvojníci se prezentují jako lupičská komedie, v níž nechybí nadsazené postavy ani dramatické zápletky typu krádeže cenného obrazu z muzea. A tak mafiánský boss Vytloukal nosí hadí sako a sídlí v podivné továrně s kobkami v podobě středověkých žalářů. Jeho synovec a vrchní gorila Boban váží nějakých sto třicet kilo a trpí alergií na květiny, kterými ho Vytloukal opakovaně otlouká. A v rolích policistů či štamgastů vehementně figurkaří Petr Čtvrtníček a Milan Šteindler.

Ale nakonec i ten Vytloukal navzdory excentrickému vystupování okoukanému jak z českých vorlíčkovských a macourkovských komedií, tak z postmoderních krimikomedií Guye Ritchieho, působí především jako hodný strejda.

Vlastně by ani nevadilo, že způsob, jakým se oba Sokolové dostanou na jediné místo v umělecké galerii, je znakem naprosté scenáristické ledabylosti. A že podobně odbytá je většina dějových zvratů, tak jako v nedávném televizním krimiseriálu Labyrint, pod nímž je scenáristicky též podepsán Petr Hudský. Trestuhodné je hlavně nevyužití ústředního motivu záměny.

Scény s bonvivánským Rambouskem, který si podmaní manželku i dceru učitele Prospala, mezitím trpícího ve spárech mafiánů, přesto patří k tomu nejlepšímu z filmu, podobně jako pozdější herecké výměny Sokola se Sokolem. V nich je film místy takřka civilní a poprvé zafunguje něco jako opravdové mezilidské pouto mezi dvěma protagonisty. I to se však jen na chvíli vynoří z reje šablon a figurek.

Dvojníci skutečně hrají dvojí hru. Na žánrový film, gangsterku, ve které uprostřed Mánesu chrání obrazy laserové paprsky, a na malou českou komedii, kde každý hraje karikaturu opravdové žánrové postavy. Je celkem očividné, která strana vyhrála.

Dvojníci - trailer | Video: Bioscop |  01:56

autor: Tomáš Stejskal | 18. 3. 2016 0:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama