Recenze: Muž na laně budí závrať, ale na rozdíl od svého hrdiny se bojí riskovat

Jan Gregor Jan Gregor
Aktualizováno 8. 10. 2015 22:44
Jeden z nejoblíbenějších amerických režisérů Robert Zemeckis natočil svým snímkem Muž na laně poctu šílenému kousku francouzského provazochodce Philippa Petita, jenž přešel mezi dvěma věžemi WTC. Zemeckis má s filmem oscarové ambice, ale člověk se nemůže zbavit dojmu, že větší napětí než v The Walk prožíval v dokumentu Man on Wire od Jamese Marshe.
Muž na laně (The Walk, 2015)
Muž na laně (The Walk, 2015) | Foto: TriStar Pictures

Recenze - Film  v české distribuci uváděný jako Muž na laně (The Walk) Roberta Zemeckise rekonstruuje jeden z nejšílenějších artistických kousků všech dob, označovaný také někdy jako umělecký zločin století. Před více než 40 lety se francouzský provazochodec Philippe Petit (Joseph Gordon-Levitt) dostal na střechu tehdy dostavovaných věží WTC, s pomocí kumpánů mezi nimi natáhl ve výšce přes 400 metrů lano a pak se po něm nad ránem po 45 minut procházel.

Už jen z té představy dostává člověk závrať a Zemeckis si dává záležet, aby závěrečná půlhodina jeho filmu, zachycující Petitovu chůzi nad bezednou propastí, pocit závrati skutečně vyvolávala. Jinak ale tahle pocta neuvěřitelně riskantní performanci sama o sobě moc neriskuje a sází spíš na diváckou jistotu. A místo filmové závratě nabízí řemeslně bezchybnou, ale chvílemi klišovitou a emočně vyprázdněnou historku.

Zemeckis se přitom v příběhu, který ho nadchl, když před lety četl Petitovy memoáry, evidentně citově angažoval. Hrdinové jeho nejlepších filmů, jako je série Zpátky do budoucnosti nebo Forrest Gump, bývají donkichotští snílci, podceňovaní nebo nepochopení svým okolím. Petit je přesně ten typ hrdiny, který Hollywood tak miluje: je to outsider, který si jde za svým snem a pro  svůj zdánlivě neuskutečnitelný plán nadchne na měsíce partu kompliců.   

Zemeckis tuhle fascinující story, kterou před sedmi lety podrobně popsal James Marsh ve svém oscarovém dokumentu, tentokrát i v originále nazvaném "Muž na laně" (Man on Wire), inscenuje jako svého druhu pohádku, mýtus, cirkusové číslo. Do vyprávění vstupuje sám hlavní protagonista, který svůj příběh vypráví přímo na kameru divákům z vyhlídky na Soše svobody a za ním se tyčí panorama Manhattanu s nezaměnitelným výhledem na Dvojčata.

V závěru vyjde najevo, že celý tenhle narativní rámec slouží sentimentálnímu, ale vkusnému a docela střídmému odkazu na 11. září. Jinak ale moc funkční není: zpomaluje tempo nebo doslovně shrnuje dění na plátně.

Zemeckis umně střídá tóny vyprávění, všem dějovým kapitolám včetně proklamovaně dechberoucího závěru je společná hravost a rozvernost. Příběh začíná v Petitově rodné Francii, což Zemeckise inspiruje k tomu, aby do filmu nacpal všechna možná klišé o Francouzích a jejich kultuře a nasnímal to celé stylem snaživého epigona Jeana-Pierra Jeuneta. Po přemístění děje do New Yorku se zase ocitáme v krimikomedii o zločineckém plánu typu Dannyho parťáků s hipsterským důrazem na dokonalou retroatmosféru sedmdesátých let. No a potom přijde samotné vyvrcholení, které je stylisticky poměrně střízlivé a střídmé, už jen proto, aby nic nerušilo "wow" efekt Petitova kousku, jenž je umocněný působivým využitím digitálních efektů a 3D technologie.

Jenže celý ten pečlivě gradovaný závěr nemá v sobě ani polovinu napětí nebo působivosti Marshova  dokumentu. Ten si přitom musel vystačit s využitím několika desítek pořízených fotek ze střechy WTC a vzpomínkami aktérů. Ale z jeho finále dodnes běhá mráz po zádech. Marshův film působí přesvědčivě i proto, že se nevyhýbá problematickým stránkám Petitovy povahy: jeho aroganci a hlavně jeho chování vůči oddaným spolupachatelům. Někteří ještě dnes s hořkostí vzpomínají na to, jak je po mediálně úspěšné akci pustil k vodě.

V Zemeckisově filmu nic takového není, a tak třeba Philippův rozchod s přítelkyní Annie (Charlotte Le Bon) působí nahodile a nemotivovaně. Její postava je ale stejně tak ploše napsaná, že málokdo z diváků bude řešit motivy jejího chování. Ty koneckonců nejsou příliš zjevné ani u samotného Philippa Petita. Zemeckis nabízí ve svém závěru dechberoucí spektákl, ale své hlavní postavě se nedostává pod kůži. 

Zemeckis má s Mužem na laně zjevné oscarové ambice. A jeho snímek je v dobrém slova smyslu právě ten typ filmu, který u akademiků rezonuje. Má navíc jasný metafyzický přesah. Petitova performance podle něj vdechla duši ikonickým mrakodrapům, které si v době stavby nezískaly srdce občanů New Yorku. Je jen škoda, že se jednomu z nejoblíbenějších amerických režisérů, který v rámci studiového systému zajímavě balancuje na hraně mezi populistickou tvorbou a auterstvím, nepodařilo tak úplně vdechnout duši svému obdivuhodnému, ale nejednoznačnému hrdinovi.

Hodnocení: 70 %

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 7 hodinami

Obyvatelé San Marina se v referendu vyslovili pro legalizaci potratů

Obyvatelé San Marina se v nedělním referendu velkou většinou hlasů vyslovili pro legalizaci potratů. Na základě konečných výsledků o tom s odvoláním na místní média informovala agentura AP. Interrupce zde budou povoleny během prvních 12 týdnů těhotenství, v případě ohrožení života či psychického zdraví ženy i po tomto období. Maličký, převážně katolický stát obklopený Itálií byl jedním z posledních v Evropě, který potraty zcela zakazoval.

Podle konečných výsledků hlasovalo pro legalizaci interrupcí 77 procent voličů. Účast podle agentury APA činila 41 procent z více než 35 tisíc oprávněných voličů.

Zákaz interrupcí v San Marinu platil už od roku 1865. Tamní ženy proto cestovaly kvůli tomuto zákroku do Itálie, kde jsou potraty legální od roku 1978. Pokud obyvatelé San Marina podstoupí v Itálii jiné lékařské zákroky, které v jejich vlasti nejsou dostupné - jako kupříkladu transplantace - veřejný zdravotnický systém náklady proplatí. To však neplatí pro potraty, jelikož je stát považuje za nelegální.

Zdroj: ČTK
Další zprávy