Recenze: Moneyball skvěle vyautoval americké srdíčko

Antonín Tesař
9. 12. 2011 10:25
Skvělý Brad Pitt v netradičním sportovním dramatu
Foto: Falcon

Recenze - Čeští fanoušci i kritici (včetně autora následující recenze) se shodnou, že ve snímku Moneyball našli zalíbení, i když baseballu nerozumí. Možná to souvisí s tím, že divák prostě nemusí filmu rozumět, aby si ho užil.

Každý si z jakéhokoli snímku vybírá vždy jen něco a vytváří si vlastní souvislosti a významy. Moneyball zkrátka jinak oslovuje publikum zabydlené v baseballovém prostředí včetně historie a zákulisního provozu a zcela jinak ty, kdo neznají ani pravidla.

Foto: Falcon

Je v tom pochopitelně kousek přehlíživosti, kterou Hollywood dává najevo, že přes globální tržní ambice je v první řadě americkou továrnou na americké sny. V případě Moneyballu ale nejde o film se srdíčkem z hvězd a pruhů, který by zahraniční (hlavně evropští) diváci museli přežvýkávat s odporem. Naopak, o sportu se tu většinou jen mluví, navíc v řeči čísel.

Hráč musí být fešák

Předlohou je stejnojmenná kniha Michaela Lewise sledující události z let 2001 a 2002, kdy se Billymu Beanemu, manažerovi finančně i personálně ohroženého baseballového týmu z Oaklandu, podařilo sestavit velmi úspěšné družstvo. V centru knihy je novátorský přístup k hodnocení hráčů, jenž umožňoval vytipovat užitečné členy týmu, kteří zároveň nebyli tak vysoko (finančně) hodnocení na základě tehdy standardních, často iracionálních kritérií (dokonce jestli je někdo fešák).

Foto: Falcon

Ve filmu nejde o „hru snů" jako o nahrazení jednoho systému hodnocení jiným. Proto také nelze čekat standardní sportovní melodrama, ale spíš odtažitou rekonstrukci, kde emoce prosvítají pod hutnými náklady faktů a souvislostí. Režisér Bennett Miller, který předtím natočil jediný hraný film, životopisné drama Capote, i oba scenáristé ostatně s historickými látkami hýřícími faktografií mají zkušenosti: Steven Zaillian v Tlumočnici nebo Americkém gangsterovi a Aaron Sorkin v Soukromé válce pana Wilsona a především v The Social Network.

Na tento brilantní mnohovrstevnatý portrét zakladatele Facebooku dávají vzpomenout nejen frenetické dialogy, které jsou informačně zahuštěné i ironické zároveň. O Moneyballu se dá rovněž uvažovat jako o chladně zpracovaném „skutečném příběhu", který vychází z hollywoodských životopisných dramat, ale zároveň jejich zákonitosti podvratně narušuje.

V Moneyballu podaný Billy Beane i Mark Zuckerberg podle The Social Network jsou i nejsou vhodní kandidáti na životopisné filmy. Zuckerbergův portrét v lecčems naplňuje selfmademanský model „from zero to hero", ovšem snímek nás k jeho postavě nechává přistupovat zásadně zvenčí skrze jiné postavy a portrétuje ho jako obtížně čitelnou a rozhodně ne sympatickou figuru.

Foto: Falcon

I Beaneho osobní příběh k sobě lepí motivy, na kterých stojí typická sportovní melodramata. Nahlížíme do jeho minulosti, kde se dozvídáme, že se vzdal kariéry hráče, a chápeme, že chce vybudovat kvalitní tým ani ne tak proto, že na tom závisí jeho kariéra, ale spíš z touhy obstát před dcerou i sebou samým a navzdory nepřejícímu okolí.

Celý příběh oproti Social Networku sledujeme přímo z pohledu hlavního hrdiny a děj je přímočařejší než komplikovaná struktura Fincherova filmu. Jenže opět tu máme co dělat s typem hrdiny, který se v mnohém vymyká standardním protagonistům životopisných dramat.

Ani hodný, ani zlý, dokonce ani ošklivý

Hrdinové filmových biografií z baseballového prostředí spadají obvykle do dvou základních typů. Prvním je víceméně vzorová figura zpravidla trochu naivního hrdiny, který bojuje s nepřízní osudu o místo na slunci, jak to známe z Costnerovy Hry snů, Redfordova Přirozeného talentu nebo Quaidova Hráče. Naproti ní stojí mýtoborecká a zároveň tragická postava uctívané hvězdy se zkaženým charakterem - tedy Cobb Tommyho Lee Jonese nebo Babe Johna Goodmana.

Foto: Falcon

Billy Beane z Moneyballu ale není ani hodný, ani zlý, dokonce ani ošklivý, ale jen divný. Zuckerbergovi se podobá samorostlou asociální povahou i sympatií k anonymní logické metodě porozumění světu. Zuckerberg je přímo programátorský nerd, v jehož osobě se mísí analytický pohled s ambicí studenta prestižní univerzity. Beane v podání téhož scenáristy je zkrachovalý baseballový hráč pracující jako manažer v branži prolezlé frázemi o srdcovém přístupu ke sportu.

Ve filmu dokonce přímo zazní, že sportovní družstvo nelze dát dohromady na základě statistiky, ale je k tomu třeba zkušeností a intuice. Takové promluvy nejsou v amerických dramatech výjimečné, ovšem zřídka bývají vyvraceny. Moneyball totiž v podstatě říká, že družstvo na základě statistiky dát dohromady lze - pokud je to dobře udělaná statistika.

Beane tu navíc dostává k ruce pomocníka v podobě tělnatého absolventa ekonomie z Yale Petera Branda, který ovládá právě nový statistický systém. Postava, kterou hraje Jonah Hill, je fiktivní, i když má předobraz v osobě tehdejšího Beaneho spolupracovníka Paula DePodesty. Filmový Brand působí v baseballovém prostředí jako dokonale cizí element, není to ale jen komická postavička stylizovaná jako antiteze všeho sporťáckého chlapáctví. Jeho nepatřičnost v branži, která provokuje staré kouče, je výmluvným ztělesněním nových pořádků, jež Beane za Brandovy asistence zavádí.

Foto: Falcon

Pravda, Brand nakonec zůstává spíš karikaturní figurkou a má velmi daleko k hrdinovi The Social Network, což je dost pravděpodobně nejkomplexnější a nejpřesvědčivější postava „nerda" v současné kinematografii. To ale nic nemění na tom, že jeho statistický systém zachrání tým - a že snímek tedy podobně jako Fincherův film předvádí cosi jako vítězství nerdů nad systémem.

Vítězství baseballových nerdů

Ani Billy v podání Brada Pitta sice není přímo univerzitní mimoň, ale každopádně je asociál, který nechodí na utkání a nestýká se s hráči, aby neměl výčitky, kdyby je vyhazoval. Jeho chladná nepřístupná povaha udává tón celému snímku, který prezentuje spíš fakta a tlumí emocionální rovinu spojenou s postavami. Film je na Hollywood i nezvykle střídmě a úsporně zrežírovaný (jeho věcný přístup lze snad dát do souvislosti jen s některými rekonstrukčními dramaty jako Všichni prezidentovi muži).

Foto: Falcon

Foto: Falcon

I sama baseballová utkání vidíme většinou v krátkých šotech, navíc snímaných z obrazovky. Zato neustále nahlížíme do šedivých kanceláří, šaten či tělocvičen. O to víc pak vynikají scény, kdy vidíme hlavnímu hrdinovi do soukromí. Nenápadným, přitom výmluvným klíčem k jeho pocitům je text písně, kterou Billymu zpívá jeho dcera a s níž také příběh končí. Jako by film své základní téma, zda k úspěchu vedou fakta nebo emoce, vtělil i do své formy, stylu vyprávění a zobrazení hlavního hrdiny. 

Nálady filmu ale nakonec vyčítáme především z tváře Brada Pitta, na které v podstatě stojí emocionální přesvědčivost díla. V jeho brilantním výkonu se potkává široká škála poloh od neochvějné víry ve správnost vlastního přesvědčení přes občasné záchvaty impulzivnosti až po záblesky „vystrašené malé holky ztracené uprostřed přítomné chvíle", o které se v oné písni zpívá.

A právě potlačované napětí, které musíme z filmu odezírat, může být jedním z důvodů, proč Moneyball oslovuje i baseballové analfabety. Pittovo jméno ostatně nacházíme na prvním místě v twitterové sekci Oscar Buzz věnované zmínkám a "doporučením" na oscarové nominace. Moneyball je reálným kandidátem i na zisk sošky v kategorii nejlepšího filmu.

Na druhou stranu bude pořád patřit mezi ty „progresivnější" kandidáty, kteří sázejí na jiné kvality než hladivé „feel-good movies" a dramata válcující diváky emocemi. Minule dala akademie před Social Networkem a Nolanovým Počátkem přednost konzervativní, idylické a víceméně bezvýznamné Králově řeči, takže ani vítězství baseballových nerdů není zdaleka jisté.

Moneyball
Moneyball
Žánr: Drama, Sportovní
Režie: Bennett Miller
Obsazení: Brad Pitt, Jonah Hill, Robin Wright, Philip Seymour Hoffman, Chris Pratt, Tammy Blanchard, Jack McGee, Nick Searcy, Glenn Morshower, Arliss Howard, Kerris Dorsey, Javier Montoya ad.
Délka: 133 minut
Premiéra ČR: 01.12.2011
 

Právě se děje

před 31 minutami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Policista, který zabil George Floyda, bude obviněn z vraždy druhého stupně

Generální prokurátor Minnesoty Keith Ellison zvýší obvinění bělošského policisty Dereka Chauvina z vraždy neozbrojeného černocha George Floyda z třetího na druhý stupeň, za což mu hrozí delší vězení. Vznesena budou obvinění také proti třem dalším policistům, kteří byli na místě a kteří po incidentu dostali výpověď. Informoval o tom dnes americký list Star Tribune.

Šestačtyřicetiletý Floyd zemřel poté, co mu Chauvin skoro devět minut 25. května při zatýkání klečel na krku. Nahrávka incidentu obletěla celý svět a v USA spustila vlnu protestů proti rasově motivované policejní brutalitě, které v místech provázelo rabování a vandalismus.

Čtyřiačtyřicetiletý Chauvin dostal minulý týden výpověď a byl obviněn z vraždy třetího stupně a zabití druhého stupně. Nyní ho prokurátor podle tisku chce obvinit z vraždy druhého stupně, za kterou by mohl dostat až 40 let za mřížemi, což je o 15 víc než maximální trest za vraždu třetího stupně.

Zdroj: ČTK
Další zprávy