Recenze: Modrý tygr nese lehce dýchavičně staré hodnoty

Tomáš Stejskal
2. 3. 2012 9:00
Snímek je adaptací knihy Terezy a Juraje Horváthových
Foto: Cinemart

Recenze - S domácími dětskými filmy se to u nás v poslední době má podobně jako s jinými pokusy o vyprávění v rámci nějakého filmového žánru. Obvykle selhávají už základní řemeslné prvky. Modrý tygr vznikl podle úspěšné dětské knížky a trailer vyvolával přinejmenším očekávání.

Úvodní scény filmu pak v příjemném dojmu utvrzovaly. Nejenže konečně zase vidíme přirozené dětské herce, ale i kamera, hudba a výtvarná stránka spolupracují na vytvoření živoucího světa zasazeného do anonymního města, světa na pomezí fantasie a skutečnosti.

Foto: Cinemart

Scéna, v níž hlavní dětská hrdinka vyleze oknem a proběhne takřka do rytmu doprovodné hudby přes dvorek do skleníku, se vyznačuje lehkostí i hravostí - a stejně tak po většinu filmu se velmi dobře pracuje s útočištěm protagonistů, jímž je malá a chátrající botanická zahrada.

Atmosféra dávno zašlých časů

Debutující režisér Petr Oukropec se jako spoluproducent podílel na úspěchu Saši Gedeona i Bohdana Slámy, který na něj na oplátku režijně dohlížel v Modrém tygrovi.

I nenásilné využití rukodělných animovaných motivů v podobě kreseb ožívajících na školní lavici či hadích tetování, která se náhle plazí po zádech učitelky, působí z počátku poměrně sympaticky. Dětské dialogy a načasování mnohých scén zase prozrazují cit pro vytvoření životného momentu. Zápletka, jejímž středobodem je záhadné modré stvoření potulující se městem, však brzy začíná působit velmi řídkým dojmem.

Foto: Cinemart
Foto: Cinemart

Jakmile se věci odehrávají uprostřed pozapomenuté botanické zahrady, v níž Johanka a Matyáš, děti dvou místních zaměstnanců, tráví většinu času v obklopení tropických rostlin, vše funguje velmi dobře. Pozvolna vzniká tajuplná atmosféra místa dýchajícího časy dávno minulými, do níž zpočátku vstupují jen Johančiny oživlé kresbičkové fantasie.

Konfrontace s okolním světem městečka však od počátku vyznívá rozpačitě. Starosta Rýp, který se od první scény jasně profiluje jako záporný charakter, působí jen karikaturně, což nesedí k poměrně civilnímu projevu dětí a jejich přirozeným dialogům.

Dojem karikatury ještě posilují odfláknuté postsynchrony - všichni herci namlouvali sami sebe až zpětně ve studiu, což má spíše odcizující efekt. Obzvlášť v případě starosty, jehož hraje německý herec a slova českého dabéra mu opravdu nesedí do úst.

Konfrontace dětí s modrým tygrem

Foto: Cinemart

Původní dětská knížka Terezy a Juraje Horváthových čerpala i ze všednodenních zážitků; na poměrně malém prostoru se do ní nenásilně - a možná i lehce mimovolně - otiskly různé inspirace od Saroyanova Tracyho tygra po Trnkovu zahradu. A právě konfrontace dětských hrdinů s modrým tygrem (který je možná hrdinčinou zhmotnělou představou) vyvolává podobné nálady, jaké zajistily obrázkové knize úspěch třeba v Japonsku.

Čtěte také:
Baobab je alternativa ke kýči a hnusným knihám

Jakmile se však začne o tygra starat zlý starosta, který se chystá zbořit čtvrť se zahradou našich hrdinů a nahradit ji zábavním komplexem, přestává příběh trochu dávat smysl a hlavně začíná nudit. Ve scénách, jež mají pouze vyvolávat náladu, funguje načasování a ku prospěchu je i pozvolné tempo.

Foto: Cinemart

Ale řídké sekvence, které posouvají děj, nejsou jasně provázané a postavy na ně reagují značně nedramatickým způsobem, jako by se nic nedělo. Zasněná atmosféra celé knihy funguje na papíře, kde je pár slov a hodně obrázků, ve filmu - obzvlášť dětském - se však musí něco dít. Jenže filmový Modrý tygr je s přibývajícím časem stále zdlouhavější.

Svět mimo skleník lapá po dechu

Není jasné, odkud se tygr vzal a nepracuje se více ani s motivem jeho magické moci, která dala vyrůst přes noc ve skleníku neobvyklým druhům rostlin. Není jasné, proč přesně starostovi vadí (je v tom strach o lidi, či něco nekalého?) a neví se, proč v okolí začali mizet psi.

Těch otazníků je příliš na to, aby vyvolávaly tajuplnou atmosféru, ve výsledku dojem spíše kazí. A pointa - kterou nechci vyzrazovat - věc bohužel pouze zhoršuje.

Občasné cele animované sekvence ze světa, odkud tygr přišel, upomínají na starou ploškovou animační techniku, byť vznikly počítačově; spolu se zhmotnělým tygrem, který najde ve skleníku útočiště, vytvářejí sympatický svět, v němž má místo rukodělnost a mezilidský (či mezidruhový) kontakt.

Do tohoto prostředí starých, ale důležitých hodnot vcelku zapadá i roztržitý botanik v podání Jana Hartla a Johančina chápavá, lehce rozverná maminka (Bára Hrzánová). Fakt, že herci na place interagují s živým tygrem, dodává pocit důvěryhodnosti a opravdovosti.

O to větší škoda, že svět mimo skleník působí tak neživě, modelově. Z knihy si dětská představivost ledacos domyslí, na plátně je však třeba jí trochu pomoci a s nedořečeností se musí pracovat obezřetněji.

Jenže převedení původně jednoduchého knižního děje není dotažené; vznikl poněkud ospalý film s milými momenty, který se však místy utápí v bezradnosti. Není ani jasně zřejmé, zda chce být pohádkou pro nejmenší nebo chce testovat imaginaci a citlivost dospělých diváků. 

Modrý tygr
Žánr: Komedie, Rodinný
Režie: Petr Oukropec
Obsazení: Linda Votrubová, Jakub Wunsch, Barbora Hrzánová, Jan Hartl, Lenka Vychodilová, Libuše Havelková, Anna Polívková, Stanislav Pitoňák, Jan Vondráček, Hynek Čermák
Délka: 90 minut
Premiéra ČR: 23.02.2012

Recenze je převzata z webového portálu www.mestoprodeti.cz

 

Právě se děje

Další zprávy