Recenze: Mezi počítačovými vlky vyniká jen šedý Neeson

Vít Schmarc
20. 3. 2012 11:00
Herec si zasloužil osudového a mytologického protivníka
Foto: Bontonfilm

Recenze - O tom, co se stane, když se moderní člověk ponoří do lůna divočiny, by se daly popsat celé knihy. Od romantických představ o nalezení čisté esence bytí neposkvrněného lží společenských vztahů (ve filmu zastoupenými třeba Pennovou generační road movie Útěk do divočiny) až po naturalistický čelní střet s faktem, že příroda nezná slitování a její divokost nedělá z člověka nutně lepšího tvora (tady připomeňme nestárnoucí skvost Johna Boormana Vysvobození).

Lidé versus vlci uprostřed pusté aljašské divočiny - to zní jako syrové a nadějné téma, které se může opřít o řadu pilířů. Přesto v podání akčního specialisty Joe Carnahana vyhlíží dost chatrně a spoléhá se převážně na široká ramena a mohutné charisma Liama Neesona.

Lovec samotář

Foto: Bontonfilm

Film Mezi vlky si koleduje o různá zaškatulkování - někteří ho vidí v ranku hororu, v němž člověk čelí zvířecímu zlu, jiní mluví o dobrodružném thrilleru o přežití, další akcentují metafyzickou náplň: je to přece příběh zoufalého muže, který uprostřed lesů v lítém boji s vlčí smečkou nachází ztracené odhodlání a bojovnost.

Carnahan se právě v této linii zhlédl a staví ji nad obě zbývající, což u režiséra jeho profilu přece jen trochu překvapuje. Ovšem zpočátku vůbec ne negativně. Už úvod, tvořený mrazivým sepjetím vylidněné ropné rafinerie a monologem hlavní postavy o dobrovolném vyděděnectví a o ztracené vůlí žít, se vymyká běžným žánrovým expozicím - je plný zoufalství, bolesti a krutého osamocení.

John Ottway (Liam Neeson) je nájemným lovcem/ochráncem na ropném vrtu v Aljašce a těžce se vypořádává se ztrátou ženy, smyslu existence; i samotou zbytečné bytosti. Pod dojmem vnitřní prázdnoty, vyčleněný na okraj společnosti, do divoké lidské smečky ropných dělníků, se rozhodne se vším skoncovat. Do života ho přivolá zpět až hlasité vytí vlků v horách, které je předzvěstí toho, co má následovat.

Foto: Bontonfilm

Letecká nehoda při cestě zpět do civilizace uvrhne několikačlennou skupinu přeživších do kritické situace. Uprostřed ledové pustiny, bez naděje na nalezení, vystaveni stupňujícím se výpadům místní vlčí smečky, která je vyhodnotí jako ohrožení svého teritoria a tím pádem i kořist. Carnahan má zaděláno na skutečně krvavé těsto, které se dá tvarovat mnoha způsoby. Vybere si překvapivě ten méně vděčný.

MacGyver filozofem

Ti, kteří doufají v přímočarou akci, v níž se parta zarostlých dělníků změní na efektivní stroje na zabíjení a předvede zvířatům zabijáckou dominanci lidské rasy, se se zlou potážou. Akce je pohříchu málo a spočívá spíše v zoufalých útěcích a upocených šarvátkách, které - jak poznamená ironicky jedna z postav - zavánějí nezdařenou verzí notorického kutila MacGyvera.

Zklamáni ale budou i fandové lidské vynalézavosti, kteří roztávali u Tamahoriho snímku Na ostří nože (1997). Na rozdíl od Anthony Hopkinse a Aleca Baldwina, které prohání aljašským lesem hladový kodiak, jsou Carnahanovi hrdinové mnohem zranitelnější a jejich příběh nenabídne triumfální momenty ani velká vykoupení - jen ústup přerušovaný momenty úlevy, v nichž si ona různorodá lidská smečka může vyměnit něco moudrých replik.

Foto: Bontonfilm

„Táboráková" filozofie, jíž je film na rozdíl od akce zásobený štědře, skutečně odkazuje kamsi k metafyzickému prožitku bytí v divočině. Střídají se v ní monology o bohu s velmi přízemními historkami o ženách, cituplná vyznání lásky otců i vyprávění Johna Ottwaye o těžkém dětství v drsné irské rodině. Brnká se tu na osvědčenou strunu: všichni potřebujeme někoho milovat a v něco věřit, i když nás zrovna okusuje krvelačná šelma.

Mezi vlky se nás snaží přesvědčit o tom, že vedlejší postavy nejsou jen přibalené vlčí žrádlo, ale přinášejí svůj díl smyslu a životního ponaučení. To se tak úplně nedaří - charaktery aktérů jsou ploché, nevýrazné a jejich vztahy předvídatelně nezáživné. Papírem šustící hlubokomyslnost zní z úst chatrných figurek nepřesvědčivě a nadbytečně, jejich „pořadníková" smrt nevyvolává žádné zvláštní emoce.

Digitální přirozenost

Existenciální vyznění střetu člověka s divokou přírodou zkrátka podkopává její nevěrohodnost. Exteriéry jsou, pravda, pohledné, ale jakmile se zjeví vlčí smečka a její digitálně přehnaná zuřivost, stává se film přes všechnu snahu jen dalším přepjatým hororem s až příliš vzteklými zvířaty, která spíše než „přirozenost" divočiny zastupují bytostně lidský koncept zla.

Foto: Bontonfilm

Filmoví vlci nemají ani náznak mytologického kouzla a fascinace, které lidskou kulturou prostupují od pradávna. Jsou to prostě jen další krvelačné CGI bestie, jež jdou hrdinům po krku s iracionální umanutostí a patřičnou žánrovou nelogičností (např. když hrdinové odvážně překročí propast přes rozbouřenou řeku, vlci je na druhém břehu již očekávají; těžko říct, zda se naučili stavět pontonové mosty, nebo zda se proti lidem zmobilizovali všichni „šedí" na celé Aljašsce - tak jako tak putuje obočí nahoru).

Černá naježená bestie, která útočící smečku vede, je opakem skutečného „šedého" (původní název snímku zní The Grey), kterým překvapivě není vlk, ale charismatický John Ottway - moudrý a silný vůdce, který v pustině postupně nachází ztracený smysl vlastního bytí.

Báseň z dětství, kterou recituje ostatním postavám, je bezmála rytířská - přijetím hrdé smrti v předem ztraceném boji. Lidská ušlechtilost postavená proti bestiální zuřivosti. Když jeden z členů skupiny hystericky pokřikuje do tmavého lesa „vy nejste zvířata, my jsme zvířata", nemá pochopitelně pravdu - lidé se v mezní situaci stávají lepšími, soudržnějšími, solidárnějšími a vlci jsou jen umělým démonickým zlem, které se žene v jejich stopách. Zvířetem ve filmu není nikdo.

Nač a čím se pak vlastně vzrušovat?

Foto: Bontonfilm

Vlk samotář

Odpověď zní: Liam Neeson. Stárnoucí hvězda je pro film hotovým požehnáním nejen proto, že do něj vnáší svůj osobní příběh (vyrovnání se se ztrátou milované ženy by v tomto kontextu sotva vyznělo od jiného herce tak sugestivně), ale především proto, že Ottwayovi dodává lidský rozměr, který poněkud schází jeho vypreparovaným souputníkům.

Díky tomu patří „sólový" úvod a závěr filmu k vynikajícím a chtě nechtě podsouvají otázku, zda by si tenhle film nevedl lépe bez digitálních vlků, bez upovídaných drsňáků, jen s postavou svéhlavého bojovníka vydaného napospas samotě, bolestným vzpomínkám a kruté krajině.

Pak by se látka ocitla spíše v poli působnosti režisérů jako Peter Weir či Terrence Malick. Je to samozřejmě z mojí strany bezmezná spekulace, ale nutno říct, že právě někam do vod oslav mužné síly a meditativního lyrismu se Joe Carnahan beztak snaží svůj projekt směřovat.

Mezi vlky však s výjimkou Liama Neesona a jeho strhující herecké energie bohužel nic mužného ani mystického nenabízí. Je cítit, jak moc zůstává režisér v zajetí svého lehkého a efektního rukopisu, který se skvěle vyjímal ve svižné a „přepálené" akci A-Týmu. Ale uprostřed aljašské divočiny se nedokáže ani letmo dotknout autentické energie, jakou dodnes vyzařuje třeba zmíněné Boormanovo Vysvobození. 

Carnahan jako typický příklad mainstreamového filmaře jde nejsnazší možnou cestou a energii nehledá v bezprostředním doteku člověka a přírody, ale chce ji nasimulovat technicky možná sofistikovanější, ovšem méně přesvědčivou formou efektních doplňků. Jakmile se pak film snaží promlouvat silou mlčenlivého obrazu, působí pouze jako snaživá, ale prázdná nápodoba nedostižných vzorů.

Těžko se vlastně divit ochráncům přírody, kteří poukazují na svévolné vybíjení vlků a na to, jak podobné filmové „simulace" vytvářejí zbytečně negativní vztah k nim. I když k podobnému druhu aktivismu pociťuji obvykle zdrženlivost, při pohledu na seriózně se tvářící umělost Carnahanovy filmové přírody a rovnováhu sil v jeho příběhu s nimi v tomto případě více méně sympatizuji.

„Šedý" vlk Liam Neeson by si za všechnu snahu zasloužil osudového a mytologického protivníka - a tenhle ambiciózní projekt více masa, hlíny, mrazu a staromilské filmařiny, pro kterou je příroda něco víc než zelené plátno a velkolepá kulisa.

Mezi vlky
The Grey
Žánr: Akční, Dobrodružný, Drama, Thriller
Režie: Joe Carnahan
Obsazení: Liam Neeson, Dermot Mulroney, James Badge Dale, Joe Anderson, Dallas Roberts, Frank Grillo, Nonso Anozie
Délka: 117 minut
Premiéra ČR: 08.03.2012
 

Právě se děje

před 31 minutami

Epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Prymula se stal Zemanovým poradcem. Je uveden v oficiálním seznamu. Podle Primy bude neplaceným poradcem

Zdroj: ČTK
Další zprávy