Recenze - Osobnost Johna Maddena bude mít nepochybně většina diváků spojenou s postavou nejslavnějšího světového dramatika, jehož romantické poblouznění sentimentálně zbásnil v oscarovém Zamilovaném Shakespearovi. Jinak je ale jeho filmografie protkána spíše zapomenutými tituly a angažmá u více či méně známých televizních detektivek.
Dluh aspiruje na to být počinem, kterým se Madden pozitivně zapíše i u milovníků náročnějších a ambicióznějších snímků, jež usilují o podchycení traumatických událostí novodobých dějin. Dokonce by se chtělo ironicky podotknout, že kdyby zůstal tomuto tématu jen o něco méně dlužen, mohlo se to opravdu stát.
V centru snímku stojí téma lovu na válečného zločince, který tři agenti Mossadu podniknou v roce 1965 v nepřátelském teritoriu - doktor smrti z Birkenau Dieter Vogel se ukrývá pod identitou gynekologa ve Východním Berlíně a Izraelci ho potřebují nejen identifikovat, ale především zajmout a propašovat přes bedlivě střeženou hranici.
Mise svádí dohromady mladou agentku Ráchel, mlčenlivého samotáře Davida a světáckého velitele Stephana - a jak už název filmu napovídá, neproběhne právě podle původních představ. Co je skutečnou podstatou dluhu, zůstane tajemstvím více než 30 let.
Maddenův snímek nás tak v úvodu zavede do Tel Avivu roku 1997, do doby, kdy je akce legendou a aktéři žijí své civilní životy "zasloužilých bojovníků za věc státu Izrael". Že se však minulost hlásí stále o pozornost, začne být jasné záhy; když David nečekaně spáchá sebevraždu.
Dusivý berlínský kruh
Snímek se nachází v nesnadné situaci, kdy musí vyprávět příběh ve dvou provázaných a zároveň velmi vzdálených časových rovinách. Mozaikovitě před divákem odkrývá nové otázky a záhyby minulosti, jež vrhají světlo na motivace i charaktery hrdinů. Volí k tomu formu flashbacků ústřední postavy Ráchel, která se ve vzpomínkách vrací k berlínské misi.
Neustálé přepínání dvou časových pásem je zpočátku poněkud kostrbaté, ale jakmile dostane více prostoru linie z šedesátých let, začne Dluh odhalovat překvapivě bohatý arzenál. Zchátralé ulice "Ost Berlína", atmosféra nedůvěry i rodící se milostný trojúhelník určují náladu, kterou Madden mistrně umocňuje jemnými "exploatačními" detaily.
Scény, v nichž Ráchel předstírá pacientku a v choulostivé poloze konverzuje s blazeovaným doktorem Vogelem, aby ověřila jeho totožnost a neprozradila tu svou, jsou nekompromisně vyostřené a podané se zarážejícím citem pro finesu dialogu i intenzitu situace.
Stejně tak je nezdařený únos doktora Vogela přes hranici labužnickým soustem robustní retro filmařiny. Žádné velké hraní na efekt, jen staré dobré zbraně: načasovaný střih, promyšlené úhly kamery a skvělá práce s rytmem, který určují vlaky projíždějící pomezím Východu a Západu.
Ryzí staromilský adrenalin, slastný požitek z každého políčka filmu, v němž nic nepřebývá a nic neschází. Dominuje tu důsledné soustředění na podstatné věci a perfektní souzvuk všech složek vyprávění. Co víc, právě v dusných výjevech z Berlína graduje i herecká chemie tria Worthington-Chastain-Csokas a Dluh působí jako něco víc než tuctový špiónský příběh zpoza železné opony.
Hlavní podíl na tom má Vogel Jespera Christensena, který nečekaně rozehrává uprostřed špionážního dramatu své vlastní divadlo. Nacistický zločinec disponuje rafinovanou empatií a jako předmět slepé nenávisti může fungovat jen tehdy, pokud se k němu všichni aktéři staví jako k ne-lidské bytosti, prázdnému místu v prostoru.
Jakmile ho nechají promluvit, jeho démonický, vemlouvavý a "až příliš lidský" styl vystupování vyhrotí už tak dost podrážděný nesoulad v konspiračním bytě. Skoro by se chtělo říci, že Christensenova postava navazuje na oddémonizované civilní zlo, jaké známe z románu Laskavé bohyně Jonathana Littella.
Monstrum s tváří
Mladí a nezkušení agenti Mossadu se náhle musí vypořádávat s reálnými dopady "dějinné odplaty" a s monstrem, které má tvář a hlas. Dluh má v této fázi až neočekávanou vnitřní sílu a uhrančivost, která funguje na mnohem propracovanější bázi než učebnicové ilustrace nepojmenovatelné hrůzy holocaustu jako konce lidskosti.
Vogel promlouvající klidným hlasem o chování Židů cestou do plynových komor přináší autentický prožitek "fyzického" zla, které má lidskou tvář a lidské pohnutky. Jeho otázka "Copak si myslíte, že jsme byli všichni šílení?" je mrazivým mementem, které rezonuje mnohem déle, než všechny další položené ve filmu.
Bohužel, přesně ta chvíle, kdy Maddenův snímek odhaluje skutečný motiv dluhu, je také posledním intenzivním a k zamyšlení svádějícím momentem. Závěrečných 30 minut má jednu zásadní nevýhodu: zatímco berlínská epizoda je časově i prostorově sevřená, komorní a opřená o pečlivě budované vztahy mezi postavami, závěr musí pracně vysvětlovat, zkracovat a završovat.
Nejen motiv dluhu a osudné lži, ale především motiv melodramatický. Ráchelina nenaplněná láska k introvertnímu Davidovi a naplněná neláska s protřelým sukničkářem Stephanem (svým způsobem sadomasochistický trest za lež). Třicet let odloučení, mlčení, lítosti, výčitek - už v linii z 60. let se v této souvislosti rýsují nepříjemná klišé, která pak v linii z 90. letech ovládnou plátno.
Záměr přenést chemii "mladé" trojice k té "staré" (Mirren-Wilkinson-Hinds) ztroskotává na překotnosti, malém prostoru i nepříjemnostech, že např. typově a vystupováním postavy ne úplně odpovídají svým "předobrazům". Navíc dialogy - zakládající se v Berlíně na ostrých a výrazně rámovaných situacích - přecházejí v tak trochu patetické a velkohubé proklamace, v nezáživné slovní přestřelky o životě ve lži a nutnosti chránit svou zem i svou rodinu. Selhává tak potenciálně vzrušující moment rezonující viny, který by prohloubil hutnou psychologii první části.
Tam, kde Dluh nacházel životné a vzrušující hloubky, přechází nakonec do bezpečných žánrových mělčin. Téma volby mezi spravedlností a pravdou, v berlínské rovině traktované rafinovaně a ambivalentně, se dočká gerontofilně akční koncovky, která zavání nezáměrnou komikou (jakou jen šarvátka dvou osob pokročilého a ještě pokročilejšího věku jen působit může).
Jednoznačné odpovědi
Co je však hlavní - vzrušující nejednoznačnost Vogela i morální volby agentů Mossadu se uzavře alibisticky, jako by člověk mohl mít vše naráz - vykoupení ze lži i krvavou spravedlnost. Promrhaný potenciál bolí o to víc, že v celé druhé části není jediná scéna, která by se brilantností výstavby vyrovnala oněm berlínským. Jen uspěchané cesty z místa na místo, povadlé pokusy o napětí a otravné vysvětlující návraty ke střípkům z minulosti.
|
|
|
Je to jako sledovat dva filmy: precizně uzavřený kruh (berlínská část doopravdy cyklickou strukturu má) a zmateně se klikatící čáru. V kruhu dominuje precizní práce scenáristů a Madden (společně s Wrightovou Hannou), předvádí některé z nejlepších okamžiků nejen své filmografie, ale i žánru špionážních thrillerů poslední doby. Po čáře jen všichni spíše nazdařbůh bloudí, přešlapávají a v jistém kroku jim pranic nepomáhají ani zvučná herecká jména.
Vracíme se tak na začátek - k tomu, že Dluh zůstal něco dlužen. Nejen sám sobě, ale i tématu odplaty a (po)válečného židovského traumatu, které s takovou odvahou nakousl, ale nakonec spíše úhledně zametl pod koberec. Lze jen spekulovat, zda je to zapříčiněno faktem, že sám je pouze remakem stejnojmenného izraelského filmu z roku 2007, nebo spíše tím, že se přiblížil na dosah otázkám, na něž se jen těžko dávají jednoznačné odpovědi, které vyžaduje žánr špionážního thrilleru.
Před nadměrnou kontroverzí se film chrání i důslednou redukcí politických přesahů. Vzrušující téma spravedlnosti a odplaty se mění v soukromou válku trojice postav, v níž se politika státu Izrael tvoří kulisou omezenou na imperativ, který je třeba uposlechnout.
Zatímco současná vlna izraelských dějinných reflexí nahlíží prizmatem jednotlivce působivě trauma národa (Folmanův Valčík s Bašírem, Maozův Libanon či Gitaiův Kipur), Dluh zůstává v bezpečí izolace agentů-samotářů, jejich soukromých pochybení, animozit a morálních dilemat. Svým způsobem má svým žánrovým retro pojetím blízko ke Spielbergovu Mnichovu, aniž však dokázal podobně sugestivně vylíčit dopad dějinné události na osud jednotlivce.
Nelze o něm tudíž uvažovat jinak než jako o snímku polovičatém. Ve stávající podobě rozhodně plně neuspokojí milovníky přímočarých konspirativních příběhů, ale ani ty, kteří rádi loví hlouběji pod povrchem. Kvůli těm několika dusivým a panickým momentům ve šváby prolezlém bytě a kvůli zrůdně přitažlivé figuře lékaře Vogela však bezesporu za vidění stojí.
| Dluh | |
| The Debt | |
| Žánr: | Drama, Thriller |
| Režie: | John Madden |
| Obsazení: | Helen Mirren, Sam Worthington, Marton Csokas, Jesper Christensen, Ciarán Hinds, Tom Wilkinson, Jessica Chastain, Jeremy Young, Romi Aboulafia ad. |
| Délka: | 114 minut |
| Premiéra ČR: | 27.10.2011 |
