Recenze - William Monahan, původně romanopisec, se u filmu prosazoval jako hodně ambiciózní scenárista pro slavné režiséry. Upozornil na sebe Královstvím nebeským pro režiséra Ridleyho Scotta - a pak už to jelo.

Oscar za Skrytou identitu pro Martina Scorseseho, nato opět pro Ridleyho Scotta napsal Labyrint lží. Poněkud klišovitější se jevil pouze thriller Na hraně temnoty od Martina Campbella, kde hrál Mel Gibson (jenž je ovšem proslulý předěláváním cizích scénářů - viz např. Odplata, která má dnes dvě verze).

Foto: Aktuálně.cz

Monahanovi ale přestalo stačit dělat pro druhé. Chce evidentně prorazit a mít nad výslednou podobou zfilmovaných scénářů co největší kontrolu. Ve svém režijním debutu se rozhodl adaptovat knihu populárního britského spisovatele Kena Bruena s názvem London Boulevard. Právě název a lehounce i děj mají asociovat slavný snímek Sunset Boullevard, kde se hlavní hrdina také stará o rozmazlenou filmovou hvězdu ukrývající se ve své vile.

Abychom to měli kompletní

Ale je to jen jedna z  dějových linek, kterou film má. Ve své spletitosti se pak podobá raným kouskům Guye Ritchieho (Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k) nebo různým adaptacím knih Elmora Leonarda (Jackie Brownová, Zakázané ovoce). Úplně nejvíc připomíná gangsterku Po krk v extázi, která sloužila jako průlom do Hollywoodu pro režiséra Matthewa Vaughna (Kick-Ass, připravovaní X-Men: First Class) a Daniela Craiga (pozdějšího Jamese Bonda).

Foto: Aktuálně.cz

Ostatně i Colin Farrell v hlavní roli Londýnského gangstera vypadá v obleku až bondovsky. A abychom ta připodobnění měli kompletní, tak celé hlavní schéma „gangster vyjde z basy a už nechce být gangster, ale všichni ostatní ho k tomu nutí a nemůže to dobře skončit" někomu může připadat jako okoukané z Carlittovy cesty od Briana De Palmy s Al Pacinem.

Farrell zase, zdá se, miluje tahle drobná dramata o grázlících, co jsou v jádru hodní, protože přesně to koresponduje s jeho mediální image. Takže po citlivém nájemném vrahovi z černé komedie V Brugách, tu máme citlivého ranaře, který se pere za práva bezdomovců a hlídá zdravou životosprávu své ségry-bývalé feťačky.

I to vymáhání dluhů by chtěl dělat lidštěji a bodyguarda pro hereckou princezničku na hrášku by vykonával snad i zadarmo, protože má rád vyzáblinky s předkusem. Akorát velkému kápovi z podsvětí, který o něj projevuje neskrývaný sexuální zájem, nechce nic poskytnout, zase tak tolerantní a vstřícný přece jen není.

Čili skoro všechno jsme už viděli někde jinde, i obsazení ostatních rolí bylo až příliš snadné. Onoho supermachogangstera, který rád roztahuje svěrače svým nepřátelům i přátelům, hraje hřmotný Ray Winstone (Sexy Bestie, The Proposition, Skrytá identita), květinku ze skleníku Keira Knightley, slizáckého policistu zase Eddie Marsan (Miami Vice, Sherlock Holmes). 

Foto: Aktuálně.cz

Jisté zpestření v očividných volbách postav i jejich představitelů zosobňuje snad jen David Thewlis (Nahý, Harry Potter) coby věčně zkouřený asistent oné herečky, kolem níž se má točit svět, ale ona se rozhodla přestat točit filmy.

Co je záměr

Jednotlivé postavy se dají onálepkovat jednou charakteristikou a těžko v nich spatřovat hloubku. Některé zvraty a motivace se nedají pochopit a vypadá to, že z výsledného sestřihu vypadlo tak půl až tři čtvrtě hodiny děje. Proč se Mitchell zamiloval do tak hrozné holky, proč chce za každou cenu pomstít smrt starého bezdomovce, co přesně dělá za práci a z čeho žije po celou tu dobu, co je z vězení venku?

Podle ohlasů předloha působí věrohodněji a plynuleji, a to nejen kvůli tomu, že hlavní mužská i ženská postava jsou o něco starší a typově o dost jiní (jak si alespoň můžete udělat představu z této ukázky, kde se jasně píše, že hrdina je prošedivělý a má přeražený nos).

Foto: Aktuálně.cz

Jak je vůbec možné, že Monahan, který by měl být vypravěč schopný udržet scénář pohromadě, vypustil na veřejnost podobně útržkovitý a nenávazný film? Těžko říct, zda mu do závěrečného sestřihu někdo mluvil; notabene, když byl sám producent a testovací projekce prý dopadly dobře. Nezbývá než brát všechno jako záměr. Ostatně, proč ne?

Film je totiž velmi osvěžujícím způsobem nepředvídatelný, tedy asi do posledních deseti minut. V každé scéně se stane něco, co vás jen tak nenapadne, a někdo udělá nebo řekne něco, s čím jste nepočítali - a většinou je to vtipné, nebo aspoň nějakým ujetým způsobem zábavné.

Jaká dilemata

Na London Boulevardu totiž nejvíc zaráží právě suverénnost, s níž je vše podáváno. Jednotlivé záběry mají styl, rytmus, skvěle vybranou hudbu, herci podávají výborné výkony (dokonce i Keira Knightley je tentokrát vlastně protivná zcela v duchu své role).

Jako by nic dalšího nedávalo najevo „tady se něco nepovedlo nebo někdo nevěděl, co dělá". Fragmentárnost, nevyjasněnost a pádění za neznámými cíli pak asi patří k horečnaté atmosféře a k rozhodnutí hlavního hrdiny porušovat pravidla.

Farrell na plátně pořád vyzařuje pořád kvality, díky nimž ho mají rádi muži (je chladnej a ostrej) i ženy (má ty své psí oči) a dá se na něj koukat téměř neomezenou dobu. Hudba Serga Pizzorna z kapely Kasabian dodává snímku retro nádech staromódního westernu mixnutého s francouzským uměleckým filmem. Takže pohoda jazz.

Jen ve mně pořád hlodá červík pohybností, proč „záměrně trochu nestandardně špatný film" neměl pořád premiéru v USA a kromě Velké Británie se zatím hrál jen v Bulharsku, Polsku a u nás (premiéru má naplánovanou ještě v Maďarsku, Kazachstánu, Rusku, Rumunsku a Řecku).

Že by si o nás prodejci promítacích práv do zahraničí mysleli, že ty chyby nepoznáme? A jsou to tedy chyby? Jaká jen dilemata může poskytovat i obyčejná zábava…