Recenze: Líbáš jako ďábel je rychlejší než smrt

Jan Gregor Jan Gregor
17. 5. 2012 17:22
Nový film Marie Poledňákové je vcelku slušné dada
Foto: Falcon

Recenze - Není divu, že si producenti filmu Líbáš jako ďábel zvolili jako jednoho z partnerů filmu značku Geriavit Pharmaton. Tobolky pro zvýšení fyzické i mentální kondice seniorů se ve snímku několikrát objeví a podle toho, jak se postavy v nové komedii Marie Poledňákové chovají, se zdá, že je konzumují po hrstech.

Všichni totiž překypují takovou hyperaktivitou, že by to i o dvě generace mladší jedince odrovnalo po deseti minutách. V Líbáš jako ďábel vykresluje režisérka svět, který nezná odpočinek. Pořád někdo něco nestíhá, něco dobíhá, někoho honí, něco hledá nebo se někam žene. Přitom ústřední čtveřice hrdinů má mezi padesáti a šedesáti roky. Jako by se tím neustálým shonem hrdinové pokoušeli nepřipouštět si fyzické a mentální stárnutí, zkrátka oklamat smrt.

Foto: Falcon

Jako Carrie a spol.

Ne náhodou se v některých recenzích, třeba u kolegy Fuky, objevilo srovnání se dvěma díly filmového zpracování seriálu Sex ve městě, které je přitažené za vlasy jen na první pohled. I jeho hrdinky - Carrie a její kamarádky - se snaží svým nesnesitelně diblíkovským chováním oklamat čas, který už k jejím povadlým vnadám přestává být lichotivý. Oba díly si dělají z jejich nerealistických představ o sobě samých legraci, zároveň ale jejich zaujetí sexem, snobství a sebestřednost prezentují jako něco přirozeného a normálního. A to platí i o filmech Marie Poledňákové.  

Ceněná autorka rodinných komedií jako S tebou mě baví svět nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku se po sedmnáctileté přestávce vrátila s obrovským komerčním úspěchem zpět na výsluní filmem Jak se krotí krokodýli (2006). Dobře si vybavuju, jak moc mě hysterická, přeplácáná variace na její úspěšné staré filmy, zejména na „Stoličku", rozčilovala. Zejména při vzpomínce na křepčícího Dana Nekonečného s Pepou Vojtkem se mi ještě dnes otevírá kudla v kapse. Proto jsem se záměrně a úspěšně vyhnul i dalšímu Novou výrazně podporovanému hitu Líbáš jako Bůh. Na pokračování s protipólem Boha v názvu jsem proto šel s očekáváním hodně masochistického zážitku.

Foto: Falcon

A byl jsem víc než překvapený, že mi nový film Marie Poledňákové přišel nejen výrazně snesitelnější než Krokodýli, ale dokonce o něco přijatelnější než většina současných komedií o sexu a vztazích od Vejdělka či Bařiny.

Dada mezi arabskými únosci

Důvodů může být několik. Jednasedmdesátiletá Poledňáková tentokrát vypráví hlavně příběh o lidech, kteří se jí věkem přibližují a jejichž pocitům jakžtakž rozumí (nejslabší je dějová linka s Nelou Boudovou a Jiřím Langmajerem, kteří hrají zralé třicátníky). Chvályhodně tu děti hrají tentokrát jen nepodstatnou stafáž a ze zvířat si trochu pozornosti pro sebe urve na chvíli jenom velbloud. Možné je také to, že se za těch šest let od Krokodýlů neposunula nikam Poledňáková, ale úroveň českých komedií nabrala rychlý směr ke dnu.

Čtěte také
Diváci mi říkají, že točím hromadné dobré skutky

Líbáš jako ďábel podobně jako Ženy v pokušení, Muži v naději nebo Román pro muže bere jako přirozenou věc promiskuitu a nevěru, na rozdíl od nich ale nepodsunuje divákům žádnou pravdu o zákoutích ženské a mužské psyché. Poledňáková totiž natočila čistou bláznivou komedii, která chvílemi sklouzává až ke grotesce.

Foto: Falcon

Neskutečné propletence vztahů jí neslouží k tomu, aby řekla něco o světě, ale aby mohla nacpat do filmu co nejvíc scén typu: bývalý manžel vtipkuje před současným milencem své bývalé ženy na adresu jeho bývalé manželky, kterou unesli arabští teroristé. Poledňáková roztočila svou hysterickou poetiku do nejvyšších obrátek a chvílemi je její film docela zábavné dada.

Koho srovná Bohunka

Záchranář František (Oldřich Kaiser) s učitelkou francouzštiny Helenkou (Kamila Magálová) vyrazí na romantickou cestu do Maroka, aby byli chvíli konečně sami.

Kdo viděl něco od Poledňákové chápe, že něco jako poklidná dovolená v rejstříku jejích oblíbených zápletek nefiguruje.

Brzy se na scéně objeví Helenčin bývalý manžel Karel (Jiří Bartoška), který nepřekvapivě hraje sarkastického světáka a Františkova expartnerka Bohunka (Eva Holubová), která nepřekvapivě hraje zemitou ženskou od rány.

A když Bohunku unesou buranští Arabové a ona se drsné machisty snaží srovnat do latě, ocitáme se v hájemství čisté nonsensové komedie, v níž logika nemá místo.

Film má celou řadu nezpochybnitelných mínusů. Je zalidněn nesmyslně vysokým počtem postav. Rychlým střídáním mezi jednotlivými dějovými linemi se režisérka snaží filmu vnutit vysoké tempo, které ještě akceleruje různými honičkami, karamboly a podobně. Jenže tato snaha ústí v to, že se člověk v poslední třetině, kdy by měl film gradovat, už spíše nudí. K čemuž přispívá i fakt, že postavy jsou tak vzdálené lidem z masa a kostí, že je k nim těžké cítit nějaké emoce. Připočtěme si k tomu spoustu otravného product placementu.

Ale Líbáš jako ďábel je v mnoha momentech blbý vcelku odzbrojujícím způsobem. Nechtěl bych ho dlouho vidět znovu, ale zcela neplánovaně se v mých očích z kategorie „otravná hloupost" posunul do kategorie „guilty pleasure".

Líbáš jako ďábel
Žánr: Komedie
Režie: Marie Poledňáková
Obsazení: Kamila Magálová, Oldřich Kaiser, Jiří Bartoška, Eva Holubová, Roman Vojtek, Martha Issová, Milan Šteindler, Jiří Langmajer, Petr Nárožný, Tereza Kostková, Nela Boudová
Délka: 113 minut
Premiéra ČR: 17.05.2012

 

 

Právě se děje

Další zprávy