LEGO příběh byl v roce 2014 nečekaným hitem, který pomohl studiu Warner Bros. najít potřebnou franšízu, zaměřenou na široké spektrum diváků. Vedle komiksových adaptací DC Comics, které zatím houfně propadávají u kritiků, a započnuvších Fantastických zvířat jde o sérii, jejíž potenciál univerza vybudovaného z lego kostek si studio velmi dobře uvědomuje a podřizuje mu přesně naplánovanou uváděcí strategii.
Před uvedením druhého LEGO příběhu příští rok se letos do kin podívají dva spin-offy zaměřené na populární postavy, dosud prověřené pouze zástupem DVD filmů a seriálů se zaměřením na děti. Kromě stavebnicové série Ninjago, která dorazí do kin letos v září, se prvně představuje LEGO Batman film, založený na zřejmě nejpopulárnější vedlejší postavě LEGO příběhu.
Jde o úmyslný a naprosto skvělý marketingový tah pro začátek mnohem delší série, který dává dohromady populární výrobek ve spojení s všeobecně známou popkulturní ikonou komiksové historie čili působí jako dvojnásobné zaháčkování cílového publika. Pokud se k tomu připočte spousta licencovaných postav z jiných filmů distribuční společnosti Warner Bros., jež se mohou v LEGO filmech objevovat, jde o téměř ideální platformu pro uplatnění kreativního přístupu, což se ve velké míře před třemi lety podařilo právě Philu Lordovi a Chrisu Millerovi.
Rozdíl je však v tom, že v LEGO Batmanovi se ale na podobný přístup jakoby rezignuje a veškeré podvratnější druhé vrstvy a satirické přesahy ustupují jednoduchému uchopení filmu jako animovaného dobrodružství pro celou rodinu.
Samozřejmě je zcestné vyčítat podobnému druhu titulu jeho zdárné naplnění škatulky mainstreamové rodinné zábavy, po kreativně uchopeném LEGO příběhu však jde o značný krok zpátky směrem k uniformitě, která se může naplno projevit až v následujících spin-off snímcích, zaměřujících se vždy na jinou sérii stavebnic/popkulturních postav (v tradici, jíž v současné době razí LEGO videohry).
Ve filmu tak není nic navíc, co by už nebylo v tom předchozím LEGO příběhu, případně je to repeticí zesíleno až na úroveň snesitelnosti. Zachován je i pozoruhodný styl animace, která vypadá jako něco mezi stop-motion a hraním se skutečným legem, vizuálními vtípky nicméně neohromí, jelikož se jedná o variaci toho stejného.
Největším zklamáním je však příběh, který sice lze na některých místech číst meta-kriticky (ve smyslu odkazování k bohaté batmanovské historii, případně k poetice současných hollywoodských blockbusterů), v jádru jde však o zaměnitelné tříaktové vyprávění o morální nápravě postavy a nalezení zodpovědnosti směřující k velmi neobjevnému poselství o důležitosti rodiny.
LEGO Batman se tak posunuje od skvělé a vtipné vedlejší postavy z LEGO příběhu k nepříliš nosnému charakteru ve vlastním celovečerním filmu, který víceméně stojí na repetici drsňácké pózy a jejímu následnému vymezování se vůči ní.
Scénář zkrátka nedrží příliš pohromadě, což může být následkem toho, že jej na rozdíl od jasně definovaného a vypointovaného draftu dua Lord – Miller tentokrát sepsala trojice nepříliš zkušených filmových autorů – i přes vytyčený vývoj hlavní postavy doplácí scénář hlavně na spoustu podzápletek (romantický vztah s policejní komisařkou, vztah otec – syn s Robinem, vztah náhradní otec – syn s Alfredem, vztah hrdina – záporák s Jokerem atd.), které by klidně vydaly na tři další LEGO Batman pokračování. Zde jsou však napěchovány do necelé hodiny a tři čtvrtě stopáže.
Nejsilnější je film samozřejmě tam, kde i jeho předchůdce – v totálním pohlcení popkulturou a sebeironickém humoru. Potěší zejména „deadpoolovské“ úvodní a závěrečné titulky otevřeně komentující přístup hollywoodských studií k projektům nebo odkazy směrem k předchozím batmanovským filmům od Batman vs. Superman přes Nolana, Schumachera, Burtona až po Adama Westa.
Velká část finálního zúčtování se také točí okolo ovládnutí Gothamu superzáporáky, mezi nimiž diváci poznají i spoustu těch nekomiksových z jiných franšíz Warner Bros. – Saurona, King Konga nebo Voldemorta, což je celkem jasný divácký tahák.
Svěží náznaky originality nicméně stále přebíjí neochota tvůrců/studia vytvořit snímek, který by nebyl jen vyplněním políčka ve finančním kalendáři – stále sice jde o hyperrychlou akční podívanou, v níž neskutečné množství audiovizuálních vjemů přebíjí možnost se u ní nudit, při hlubším pohledu jde však o ničím vybočující, profesionálně odvedený komerční produkt, který už si ani ze sebe neumí udělat legraci a je jen pouhým naplněním poptávky. Čili se stává tím, čemu se předchozí LEGO příběh snažil tak vehementně vyhnout.
