Ze seriálů, které televize začala vysílat zkraje roku a na které se díky epidemii dívá enormní počet lidí, se nejvíc povedly právě rodinné Kukačky. Protože vyprávějí o tom, jak byla po šesti letech odhalena záměna dětí v porodnici, mají takřka geniální zápletku.
Osudy dvou rodin dovoluje proplést tak těsně a posílat postavy do tolika emočně náročných situací, že diváky okamžitě vtahuje. Což vysvětluje, proč zatím poslední díl minulý pátek vedl sledovanost s více než 1,5 milionu diváků. Každý přemýšlí, jaké to je, když zjistíte, že vaše dítě není vaše.
Námět postavil tvůrce před dvě důležité volby. Zaprvé bylo třeba si vybrat, jestli se soustředit na samotnou výměnu a vyprávět příběh jedné nemocnice, nebo na nespočet podob rodičovství, které se díky bombě vhozené do života vyjeví v obou domácnostech.
Autoři zvolili druhou možnost. Vykašlali se na nemocnici, showrunner Jan Coufal postavil scénář na dvou několikageneračních rodinách a zbývalo už jen najít herce, kteří v příběhu postaveném na emocích utáhnou tolik času před kamerou. I to se ve většině případů povedlo.
Suverénní Holcovi
Sabina Remundová a David Novotný jsou jako Holcovi z fiktivní vesnice Hranice téměř dokonalí. Uvěřitelné je i jejich prostředí. Mašinfíra Holec tvoří dobrou dvojku s kamarádem z práce i se švagrem, který učí v místní inkluzivní škole, prodavačka Holcová zase s dcerou Marcelou. Domov, hospoda, obchod a motokrosová trať, na které jezdí několik postav, tvoří mikrokosmos, ve kterém se divák dobře cítí a rád se do něj bude vracet i ve druhé sezoně.
Novotný a Remundová skvěle zvládají různé polohy rodičů tří dětí. Legrační nervák Holec i jeho empatická, mírná manželka působí jako lidé, kteří se hercům povahově podobají, oba představitelé by ale nejspíš zvládali i obsazení proti typu.
Také Denisa Barešová jako jejich dcera Marcela a Michal Isteník v roli bratra Remundové jsou suverénní. Holcovy si snadno představit třeba v nekonečném seriálu typu Ulice, Kukačky jsou ale přece jen lepší.
Kromě hereckých výkonů rodina z Hranic nepochybně funguje i proto, že se showrunner v některých ohledech inspiroval vlastním prostředím. Coufal má tři děti, bydlí v Telči a podle jeho slov jej syn v některých Novotného hláškách poznává. Je tak nasnadě, proč Holcovi působí uvěřitelně.
Odtažitá Praha
Zato Kadlecovi vypadají coby rodina stvořená spíš z představ o tom, jak mohou žít mladí Pražáci. Tereza s Martinem bydlí v bytě jako z katalogu. Martin pracuje v ambiciózním architektonickém studiu, kde se k sobě všichni chovají s jakýmsi přehnaným sebevědomím, až agresivitou, a všichni se v Praze setkávají v kavárně u řeky.
Oba rodiče působí trochu vykořeněně, jako by mimo výchovu dítěte neměli žádné kamarády ani život. I jejich dialogy jsou méně přirozené, než jak se mluví v Hranicích.
Tereza, kterou hraje Marta Dancingerová, je slabikářově milou a krásnou maminkou, vůči všem ostatním až neuvěřitelně chápavou - než je konečně pošle do háje. Martin představovaný Markem Adamczykem pak působí ze všech rodičů nejpovrchněji, protože nemá čas vysvětlovat svá špatná rozhodnutí.
Prostoru dostávají všichni stejně, Martin ale chybuje nejvíc. K tomu všemu Marta Dancingerová a hlavně Marek Adamczyk výrazně zaostávají za hvězdami Remundovou a Novotným.
Zároveň však showrunner Coufal právě do pražské rodiny umístil další skvělý akcelerátor děje, když z jejich syna udělal autistu. Jakub je sice nadprůměrně chytrý kluk, jeho neschopnost empatie, výbuchy vzteku a podivínskost způsobená Aspergerovým syndromem ho však diskvalifikují do té míry, že je v očích některých postav a zřejmě i svého otce o něco méně "atraktivním" synem než malý Tomáš z Hranic.
Právě o jinakost obou kluků a vztahování se dospělých k malému autistovi i zdravému vesnickému raubíři jde v Kukačkách ze všeho nejvíc. Logicky to do role té, kdo celou situaci nejvíc odnáší, staví Terezu. Kvůli výchově Tomáše zůstala šest let doma a občas je jeho jedinou advokátkou.
Režisér a showrunner
Seriálové rodiny prozrazují tradiční představy tvůrců o ženských a mužských rolích. Maminky jsou v Kukačkách hodné, empatické ochránkyně rodinného hnízda, které se obětují a trvá jim, než se postaví samy za sebe. Zato tatínci jsou dobrodružní a vtipní jako Holec, případně dobrodružní a chybující, což je případ Kadlece.
Kukačky ostatně potvrzují mnoho stereotypů, v porovnání s většinou českých filmů a seriálů jsou na tom však ještě dobře. Jediné vyloženě otravné klišé představují povahy a vztah prarodičů pražské rodiny.
Petr Kostka v roli jednoho z nich přehrává etudy starce zlomeného věkem, jenž se snaží dokázat okolí, že ještě zvládne sám chodit, řídit, střílet a podobně. Ještě nevděčnější úlohu pak má Libuše Švormová v roli jeho manželky, semetriky, která ho věčně okřikuje a snaží se uvěznit doma. Většina diváků to nepochybně bere jako "srandu", tuhle scenáristickou lenost si ale tvůrce mohl odpustit.
Přesto se na seriál, který navzdory děsivé zápletce vyznívá optimisticky, dobře dívá. Janu Coufalovi se podařilo napsat dost silných postav, chytře ve scénáři narážet na nespočet témat souvisejících s rodičovstvím a díky režii Bisera Arichteva má vše spád - byť se z některých herců nedaří dostat tolik jako z jiných.
V tom, že seriál funguje, sehrává roli i fakt, že jej televizi dodala společnost Dramedy zvyklá na showrunnerský princip. Coufal není jen scenáristou: zúčastnil se castingu, natáčení i postprodukce, aby mohl s režisérem ručit za to, že vše bude držet pohromadě. Podle Arichteva se jim s Coufalem po počátečním vymezování teritorií spolupracovalo skvěle.
České This Is Us
V programu České televize se tak objevil seriál, který je kvalitnější než běžné telenovely. Lze ho srovnat s megaúspěšným americkým Tohle jsme my, nebo alespoň jeho prvními dvěma sezonami. I Kukačky dokážou vydolovat mnohem větší emocionální dopad z konfliktů, které nezpůsobilo to, že soused nebo děda je kretén, ale spíš nedorozumění a selhání vyplývající ze slabosti postav, které máme rádi.
Oba seriály těží především z toho, že ukazují sílu rodičovské a partnerské lásky, a jejich postavy jsou přes své slabé stránky víceméně kladné.
Kukačky připomínají, že rozpočet často není to hlavní. Přestože nám v tomto případě Česká televize nepředkládá nic v běžném slova smyslu ambiciózního, vznikl titul, se kterým se dá v koronovirové epidemii 13 týdnů příjemně žít a rozhodně u něho člověk nemusí vypínat hlavu. Po dlouhé době můžeme v televizi sledovat dnešní českou rodinu, která působí současně, nadčasově a prostě fajn.
Kukačky
Režie: Biser A. Arichtev
Novou epizodu vysílá ČT1 každý pátek.
