Recenze: Krvavé pobřeží. Umění boje s čínským režimem

Kamil Fila Kamil Fila
20. 6. 2009 11:47
Bombastický masakr Johna Woo s plejádou čínských hvězd
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Čínský válečný velkofilm Krvavé pobřeží dokonale naplňuje producentskou poučku a obvyklý divácký požadavek „když máš peníze, ukaž je na plátně".

Pokud se v poslední době divíme, že mnohé hollywoodské snímky jsou spíš dobré tunelářské podniky a celkově nesmyslně předražené produkty, kdy velkou část nákladů shrábnou agenti hereckých hvězd či majitelé práv na zfilmování námětu, tak u Krvavého pobřeží je prostě těch 80 milionů dolarů vidět. Do posledního dolaru, pardon jüanu, které tu teď nebudeme přepočítávat.

Potěmkinovský efekt

Krvavé pobřeží je nejen dosud nejdražší čínský film všech dob, ale taky ohromně úspěšný - ve své domovině nalákal více diváků než Titanic, který před lety kraloval celé zeměkouli.

Foto: Aktuálně.cz

Samozřejmě podobné megalomanství a pompa dovedou být značně únavné a čínská vlna válečných filmů, jež mají demonstrovat sílu hrdého národa, vyvolává nejen obdiv, ale i pachuť z propagandy.

Ostatně původní název dotyčného snímku není Krvavé, ale Rudé pobřeží a jeho premiéra proběhla loni v létě v době Olympiády v Pekingu, čili je tu nutné počítat i s klasickým potěmkinovským efektem: vylepšovat obraz autoritářského režimu.

Do světa se snímek dostává se zpožděním, protože bylo nutné provést sestřih ze dvou dílů do jednoho dvouapůlhodinového filmu, kde by se západní publikum neztrácelo v přemíře postav. Zkrácená verze kupodivu nepřipravila původní dílo o hloubku, pouze ubrala tytéž prvky, abychom se jimi nepřesytili.

Dá se pak ovšem v takovém kolosu najít cokoli osobního, či dokonce uměleckého? V tomto ohledu zůstává Krvavé pobřeží stejný případ jako Hrdina, Klan létajících dýk a Kletba zlatého květu od Čang I-moua. Pokaždé se nikoli za, ale přímo v maniakálně vycizelované formě nachází výpověď o světě, kde vládnou přísná pravidla - přičemž je dobré znát i osobní příběhy režisérů.

Autorský filmový rukopis

Foto: Aktuálně.cz

Čang I-mou byl dokonce za „kulturní revoluce" nasazen na nucené práce na pole a většinu své umělecké dráhy se potýkal s cenzurou, protože si dovolil ukazovat příliš emancipované hrdinky a slabošské patriarchy.

S Hrdinou, Klanem létajících dýk a Kletbou zlatého květu se pak z disidenta stává prominentem režimu, byť v jakémsi gestu mírného odporu a vyjednávání s mocí, vkládá do příběhů polemiku o tom, co to znamená být krutovládcem a kolik lidského v sobě člověk musí obětovat, aby sjednotil obří říši.

John Woo pro změnu pracoval většinu svého života jako komerční režisér v Hongkongu a od bláznivých komedií a průměrných kung-fu filmů se vypracoval v klasika moderního gangsterského subžánru zvaného heroic bloodshed (hrdinské krveprolévání), kde zločinci a poldové s citlivou duší uzavírají zvláštní přátelství, neboť je spojuje smutek a očekávání konce svobodného státu.

Před připadnutím Hongkongu Číně pak Woo odjíždí do USA, kde natočí několik skvělých akčních stříleček (Živý terč, Operace: Zlomený šíp, Tváří v tvář), ale žádná z nich se nevyrovná jeho mistrovských dílům Lepší zítřek 1-2, Killer, Kulka v hlavě a Hard-Boiled, v nichž exceluje jeho oblíbenec Chow Yun-Fat.

Foto: Aktuálně.cz

Tento exkurz do minulosti nepíšu jen z úcty ke čtenářům, pro něž může být Woo anonymní jméno, ale hlavně proto, že právě s ním se spojuje můj mladistvý objev něčeho, čemu se říká „autorský filmový rukopis" či „režisérský film" - čili k tomuto tvůrci mám zvláštní vztah a sleduju jeho práci s mnohem větším zájmem a očekáváním než jiné autory.

Režisér jako vojenský stratég

Wooovy snímky nejsou „herecké", „scenáristické" či „kameramanské", ale totálně režisérské, což znamená, uchvacují svou sebekontrolou. Herci jsou dobří právě proto, jak jsou vedeni a že je režisér umí učinit dokonalými; scénář může mít slabiny, ale je převážen způsobem zpracování; a záběry můžou být úchvatné, ale na novou dimenzi je povznáší jejich montáž.

U Wooa se zdá, že dovede orchestrovat všechny detaily jako součást velkého celku, což zrovna v případě Krvavého pobřeží nabízí určitou paralelu k vojenským stratégům, kteří dovedou předvídat a využívat nejenom znalosti terénu, psychologie nepřítele, ale i přírodních cyklů a změn počasí.

Foto: Aktuálně.cz

Jestliže ve svých posledních amerických filmech (Kód Navajo a Výplata) se Woo vzmohl jen na několik výjimečných scén, v Krvavém pobřeží fascinuje hladkost a elegance, s jakou propojuje tolik bojových front a konfrontaci či spojenectví válečníků převádí na úroveň hudební harmonie.

Vskutku, uvnitř vší té kruté řezničiny má své místo lyrika, kdy je kniha Mistra Suna O válečném umění čtena nejen jako praktická příručka, ale i poezie. Potřebují-li dva muži zjistit, zda spolu mohou bojovat bok po boku, sednou si při společném pití čaje k drnkacím nástrojům a pomocí improvizace se snaží naladit jeden na druhého.

Precizně natočený film

Každé zavanutí větru či spadená kapka vody jsou výrazem propojení duší, ať už se jedná o milostný vztah mezi mužem a ženou, či pozdvižení bojového ducha celé armády. Woo má přesně opačný talent a záměr než Čang I-mou (především v Kletbě zlatého květu), který důsledně dbá na izolování postav a navození dojmu, že se vše děje jako dílo neosobního mechanismu.

Foto: Aktuálně.cz

U Wooa jde naopak o propojení věcí, respektive o to, že jsou v sobě navzájem obsaženy - a nabízí tak v podstatě panteistický obraz světa. Hlavní zloduch, císařský generál Cao Cao, který žene zemi do války jen kvůli mocenským ambicím, pak je špatný právě proto, že nemá ve svém srdci místo pro jiné lidi a není schopen těšit se z estetiky čajového obřadu či hudby - zkrátka, necítí se být součástí celku, nectí spojenectví, neumí se ničemu oddat, ale dovede si jen podmaňovat.

Wooovi se podařilo do filmu vpašovat pacifistické poselství, ale přijde s ním až poté, co dvě a půl hodině probíhá na plátně zvětšená verze bitvy o Helmův žleb z druhého dílu Pána prstenů. Už pár let tu nebyl žádný podobně precizně natočený film a pravděpodobně dalších pár let nic podobného nevznikne.

Krvavé pobřeží nicméně není fantasy, vychází z historických událostí za dob dynastie Han (200 let n. l.) a jeho struktura „představování bojovníků" a „taktických tahů" připomíná hlavně počítačové hry (ostatně v Asii jich s námětem oné bitvy vyšlo okolo tuctu).

Problematické i úžasné

Každopádně považuji za nejpřínosnější sledovat Krvavé pobřeží nejen jako příběh dějin, ale i příběh režiséra, který se dal do služeb režimu. Wooův návrat do čínské kinematografie s sebou nese jak příliv hollywoodského profesionalismu ve zvuku a tricích (o něž se starali Američani) tak mnohá klišé „exotiky pro západní publikum".

Za vítězství nad komerční mašinérií lze považovat, že v obsazení nevévodí pomíjivé hvězdičky, ale charakterní herci, kteří se například často objevují v melancholických pocitových filmech Wonga Kar-waie.

Smíšený pocit naproti tomu budí dlouhatánský a sám o sobě dechberoucí záběr letící holubice, jež se přenese přes celé bitevní pole. Zatímco dříve byla holubice pro Wooa symbolem míru a čistoty duše, nyní se z ní stal užitkový prvek.

Let tu není odpoutáním od pozemské tíže a předehrou k meditaci o smrtelnosti, ale prostým vojenským špionážním průzkumem terénu. V tom záběru je vše, co činí Krvavé pobřeží úžasným i problematickým.

Krvavé pobřeží
Chi Bi / Red Cliff
Žánr: Akční, Dobrodružný, Historický, Válečný, Drama
Režie: John Woo
Obsazení: Tony Leung, Chiu Wai, Takeshi Kaneshiro, Fengyi Zhang, Chen Chang, Jun Hu, Wei Zhao, Shido Nakamura, Song Jia, Shido Nakamura ad.
Délka: 147 minut
Premiéra ČR: 18.06.2009
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 3 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy