Recenze: Klasik si divadelní svobodu vykupoval u StB

Kamil Fila Kamil Fila
16. 4. 2011 12:58
Geniální český divedelník byl pracovitý pragmatik
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Jméno Josef Svoboda je natolik obyčejné a bezvýrazné, že je těžké zapsat se s ním do paměti veřejnosti, i pokud je dotyčný génius. Český scénograf, jenž se narodil v roce 1920 a zemřel v roce 2002, to měl v tomto ohledu obzvlášť těžké, protože jeho díla ve své původní velikosti působila pouze omezený čas; dokud se hrála divadelní představení, k nimž vymyslel a vytvořil scénu.

Foto: Aktuálně.cz

Pro lidi pohybující se v divadelním světě jde ovšem o skutečný pojem. Svoboda působil více než 30 let jako hlavní scénograf Národního divadla, a přitom za minulého režimu jezdil na Západ spolupracovat s největšími režisérskými hvězdami typu Petera Brooka, Georga Fridricha nebo Laurence Oliviera. K věhlasu v divadelních kruzích přispěla i jeho poválečná práce v Laterně Magice s Alfrédem Radokem a potom jejich společné multimediální projekty Polyekranu na sklonu 50. let. Velkou dvojici pak tvořil s Jaromírem Pleskotem a Otomarem Krejčou.

Poznávání rodinné minulosti

Svoboda byl proti divadelním inscenacím, které bývají přerušovány přestavováním kulis;  jeho cílem bylo vytvořit jakousi „tekutou architekturu" danou různými, volně pohyblivými částmi scény. Nejvíc ho proslavilo výrazné použití světla v podobě „světelných stěn" a „nehmotné architektury" - zapojování filmových projekcí, či zrcadel, které odrážejí nejenom jeviště, ale i hlediště. I pro laika jde o úchvatné výtvarné počiny.

Foto: Aktuálně.cz

Stejně jako dokument o Josefu Svobodovi, tak ani recenze na tento film však nechce a nemá být slovníkovým heslem. Důvod, proč o něm referovat, spočívá spíše v přístupu, jak je uchopen, než v tom, že portrétuje zrovna Josefa Svobodu. Jde o přístup osobní, ale přitom jemně distancovaný. Film totiž natočil Svobodův vnuk, pětatřicetiletý Jakub Hejna (mj. střihač filmů Heleny Třeštíkové, Eriky Hníkové či Lucie Králové), který svého dědečka moc nepoznal a v dětství se ho spíše bál - a navíc tehdy nechápal, co přesně dělá.

Nejde tedy jen o snahu představit širšímu publiku částečně zapomenutého génia, ale zároveň o poznávání rodinné minulosti. Hejna - v duchu současných hravých českých dokumentů, které jsou tak trochu i performancemi - začne tím, že si jde v noci při malé přepadové akci půjčit dědečkovu bustu do Národního divadla. S ní pak obchází známé, přátele i rivaly a nechá je reagovat na tuto „oficiální reprezentaci".  Rozbíjí tak předem tendenci stavět někomu filmem pomník.

Většina zpovídaných hned poznamenává, jak busta zásadně neodpovídá Svobodově živosti a zachycuje jen jeho úporné rysy. Největší šok způsobí pohled na bustu jeho dlouholeté přítelkyni (dříve se říkalo milence), která se není schopna vyrovnat s tím, že se dívá na neživou hlavu člověka, k němuž měla velmi blízko.

Foto: Aktuálně.cz

Hejna ale nesetrvává pouze u tohoto drobného základního vtípku, nejde mu jen o konfrontaci neživého "mramorizovaného"  (tedy sádrového) obrazu s dosud živými vzpomínkami a archivními záznamy - přičemž je zajímavé, v kolika situacích byl Svoboda vyfocen a nafilmován.  Některé záběry, například z letiště, dokonce působí, jak kdyby zpětně inscenované se Svobodovým dvojníkem.

Absolutní pragmatik

Nechává zaznívat i hlas Svobodových kritiků a ponoří se do dědečkovy temné minulosti - spolupráci s StB. Jde pravděpodobně o první český film, který poměrně pečlivě rekonstruuje něčí styky s StB, a to přímo ve spolupráci s Ústavem pro výzkum totalitních režimů.  Svoboda, který vyjížděl hodně do zahraničí a vozil zpět valuty, měl privilegia, která by nebyla možná, kdyby zároveň nebyl absolutní pragmatik.

V komunistické straně byl jen kvůli kariéře a StB nahlásil takřka 250 zpráv o svých spolupracovnících, což později komentoval v duchu „nikdy jsem nikomu vědomě neublížil".  Jak ale poznamenávající přítomní historici, právě lidé Svobodova ražení udržovali režim v chodu, jakákoli informace sloužila StB k tomu, aby pak mohla působit nátlak na nepohodlné osoby. Ve své otevřenosti jde paradoxně o příběh, který není ničím zajímavý, protože takových lidí byly stovky a možná tisíce.

Foto: Aktuálně.cz

Zazní tu i jasné pochyby, zda někoho můžeme považovat za umělce, respektive jeho dílo za umělecky hodnotné, pokud se za ní nestojí mravní integrita a vůbec vědomí morálky. Těžko posoudit, zda film sám této parafrázované Flaubertově tezi nenahrává tím, Josefa Svobodu představuje jako workoholika a člověka, který řeší především technické problémy.

Umění je ve Svobodově podání (tedy v tom, co přináší snímek) redukováno na techné, zručnost a řemeslo.  Svoboda ustavičně říká cosi „a tohle já umím a ostatní ne". V jeho chvastounství, které vycházelo z oprávněné nadřazenosti nad ostatními, je vidět přístup k umění jako ke konkurenčnímu závodu s ostatními či potřebě oslňovat publikum.

Nenajdeme tu záznam či vzpomínku kohokoli, jak a kdy by Svoboda přistupoval k umění v nějakém tichém dialogu; vždy u něj cítíme potřebu dominance. Z těchto drobných střípků se pak skládá obraz umělce podobný vrcholovému sportovci, který se už dávno vzdal ideálu splynutí ducha a těla. Převratnost Svobodových technických návrhů a patentů i celkově výtvarných koncepcí v rámci dějin divadelní scénografie nemůže nikdo popřít;  ještě lépe ho mohou docenit odborníci.

Odvaha Jakuba Hejny nic neskrývat zůstává na jeho filmu cenná a jde nad rámec informativně vytvořeného medailonu.  Dokument bez zášti a z příbuzenské zvídavosti přináší mnohem obecněji platný portrét „člověka, který v tom uměl chodit" a všechno měl zmáknuté.

Stačilo jen trochu méně talentu a píle a Svoboda by mohl sloužit spíše jako příklad toho, jak minulý režim dával vyniknout chladně kalkulujícím lidem bez duše. Anebo, s trochou patosu na závěr, jak říká Francis Scott Fitzgerald: „Za nedotknutelnost se platí neúplností. To nejlepší, co můžete umělci přát, je trocha neštěstí."

Divadlo Svoboda
Divadlo Svoboda
Žánr: Dokument
Režie: Jakub Hejna
Obsazení: Jakub Hejna
Délka: 95 minut
Premiéra ČR: 07.04.2011
 

Právě se děje

Aktualizováno před 2 minutami

Inspekce obvinila tři policejní důstojníky z vynášení informací podnikatelům

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) obvinila tři policejní důstojníky kvůli rozsáhlému úniku informací. Podle inspekce movitým podnikatelům poskytovali informace o tom, zda jsou tyto osoby, případně jimi ovládané společnosti, prověřované. Kromě tří policejních důstojníků v činné službě byli obviněni i dva bývalí policisté, jeden civilista a jedna firma. Na webu GIBS o tom v pátek informovala její mluvčí Ivana Nguyenová. Dozor nad vyšetřováním případu má Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.

Podle České televize a Českého rozhlasu případ souvisí s kauzou lobbisty Tomáše Horáčka, který je stíhán za korupci při zadávání nemocničních zakázek.

V případě získání informací o policejním prověřování z neveřejných evidencí mohli podnikatelé ovlivnit trestní řízení ve svůj prospěch nebo dosáhnout zmaření jednotlivých úkonů. "Podnikatelé za poskytování této 'ochrany' zaplatili minimálně jeden milion korun," uvedla Nguyenová.

Dva ze tří obviněných důstojníků slouží v ostravské expozituře Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Třetí u hospodářské kriminální policie na krajském policejním ředitelství Moravskoslezského kraje. Obviněny byly i čtyři další osoby, z toho dva bývalí policisté a jedna právnická osoba. Všichni jsou stíháni na svobodě.

Stíhání proti nim je vedeno kvůli neoprávněnému přístupu k počítačovému systému a nosičům informací, zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku a podplacení. V případě pravomocného rozsudku hrozí obviněným tři roky až deset let vězení.

Podle zdrojů webu iROZHLAS.cz stíhaní policisté Horáčkovi poskytovali informace z interních databází, informovali ho o připravovaných zásazích a údajně ho vedli jako informátora. Mezi obviněnými jsou podle serveru soukromí detektivové, kteří Horáčkovi zajišťovali například ochranu proti odposlechům.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 7 minutami

Soud nařídil vazbu trojici mužů, která se zapojila do bojů na Ukrajině. Čelí obvinění z terorismu

Obvodní soud pro Prahu 5 v pátek uvalil vazbu tři z pěti obviněných, kteří se podle vyšetřovatelů zapojili do bojů na východě Ukrajiny na straně samozvané Doněcké lidové republiky, sdělil Martin Bílý z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Bílý navrhoval na tři stíhané uvalit vazbu kvůli tomu, že by mohli uprchnout nebo působit na dosud nevyslechnuté svědky.

Pětici policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu obvinili ve čtvrtek z teroristického útoku, účasti na teroristické skupině, financování terorismu a podpory a propagace terorismu. Obvinění čelí i jedna právnická osoba. Za trestný čin teroristického útoku jim hrozí až 20 let vězení, u trestného činu financování terorismu až 12 let vězení a v případě podpory a propagace terorismu může soud uložit maximálně patnáctileté vězení.

Policie podezřelé zadržela ve středu. Kvůli případu zasahovala po celém Česku. Zadržení čeští občané podle kriminalistů jezdili bojovat na Ukrajinu na straně proruských separatistů nebo takové cesty chystali či organizovali.

Podle informací serveru iROZHLAS.cz se vyšetřování soustředí kolem paramilitárního spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír. Policie zjistila, že jeden z jeho členů v minulosti odjel na Donbas, kde se měl zapojit do bojů na straně separatistů. Po návratu spolek začal shánět peníze, aby do válčící zóny mohli vycestovat další zájemci.

Zdroj: ČTK
před 27 minutami

Navalnyj hlásí, že nemá cit v noze a ruce. Ukončí hladovku

Vězněný ruský oponent Kremlu Alexej Navalnyj oznámil, že ukončí protestní hladovku. Stále požaduje, aby ho prohlédl lékař, jehož si sám vybere. Nemá cit v noze a ruce.

Hladovku Navalnyj ohlásil 31. března ve snaze vynutit si náležitou lékařskou péči kvůli bolesti zad a ztráty citlivosti v nohou.

Lékaři ve čtvrtek projevili obavu o jeho život, pokud hladovku neukončí. Požádali rovněž o převoz Navalného z vězeňské do civilní nemocnice v Moskvě.

Zdroj: ČTK
Další zprávy