reklama
 
 

Recenze: Kazatel Kalašnikov je křesťan Rambo v Africe

18. 1. 2012 13:00
Forster natočil reklamu na naivní náboženství

Recenze - Sam Childers býval trochu sígr, tahal se s motorkářským gangem, byl ve vězení, a když se vrátil na svobodu, vadilo mu, že manželka už nedělá striptérku u tyče. Jenže když zjistil, že se dala na pravou víru, rozhodl se taky obrátit a sekat dobrotu. A všechno postupně spělo k lepšímu.

Pak k Samovi jednoho dne dokonce promluvil Bůh a poradil mu, aby nechal postavit kostel. A tady Sam vyslechl kázání, že v Africe žijí lidé jako my, ale že je tam válka a strádají. Nelenil a rozhodl se, že se tam vypraví, aby zjistil, co je na tom pravdy. A jakmile vstoupil na africkou půdu a viděl všechno to utrpení, pochopil, že právě tam je ho nejvíce třeba. Postavil tedy další kostel v bitevní zóně a otevřel jej všem dětem sužovaným válečnými hrůzami.

Sam Childres je sice skutečná postava, ale jeho příběh působí jako z pohádky nebo z náborového kázání. Proto je téměř nemožné z něj udělat smysluplné žánrové vyprávění. V jeho osudu jakoby život napodoboval umění v tom nejkýčovitějším podání. Co působí jako osvěžující kuriozita v bulvárním nebo křesťanském časopise, může v podobě románu nebo filmu velmi snadno vyznít jen neskonale trapně. Kazatel Kalašnikov v režii Marca Forstera tuto hypotézu potvrzuje.

Naivní klišé o buranovi

Forster si udělal jméno jako tvůrčí chameleon, jehož filmy prudce střídají žánry a styly. Po úspěšné ponuré tragédii Ples příšer vytvořil postupně životopisné melodrama Hledání Země Nezemě, lynchovský thriller Hranice života, nápadité feel good movie Horší už to nebude, melodrama Lovec draků i kontroverzně přijatou bondovku Quantum of Solace.

Ve ztvárnění příběhu Sama Childerse nyní potvrdil pověst tvůrce, od kterého lze čekat prakticky cokoli. Oproti chaoticky sestříhané bombastické akci Quantum of Solace nabízí Kazatel jen béčkovou výpravu a statické akční scény. Většina filmu se odehrává ve zcela zaměnitelné pusté krajině a akce se omezuje na nedynamické, jednoduše zinscenované a přehledně nasnímané přestřelky.

Dílo také těžko můžeme označit za herecký film, protože ten vyžaduje alespoň trochu osobité postavy, nebo přinejmenším vyhraněný přístup jejich představitelů. I kdyby se Gerard Butler (300: Bitva u Thermopyl, Gamer), Michelle Monaghanová (Kiss Kiss Bang Bang, Gone, Baby, Gone, Mission Impossible 3, Zdrojový kód) či kdokoli z ansámblu snažil vlít do schematických postaviček aspoň trochu života, těžko by tím filmu přidali na přesvědčivosti.

Kazatel Kalašnikov totiž překlápí Childersův život do nejnaivnějších klišé o buranovi, který svým „zdravým selským rozumem" zachraňuje kopu sirotků v zemi, kde bojujícím rebelům - zdá se - nejde o nic jiného, než o to pochytat a naverbovat do boje co nejvíc opuštěných dětí.

Dívat se na béčkový film o pruďasovi, který se vší svou hrubou silou bije za správnou věc, je samo o sobě zábava, při níž je nutné hodně snížit nároky. Sledovat citově vyděračské opusy o trpících dětech taky vyžaduje jistou dávku tolerance. Kazatel Kalašnikov ovšem testuje naši výdrž nadvakrát tím, že spojuje obojí dohromady. Než stačíme rozdýchat Samovo impulzivní macho dobráctví, dostaneme přímou dávku zranitelných dětských obličejíků.

Snímek hladce plyne po primárních emocích, kterými omývá diváky v mohutných vlnách. Působí to jako zapálené kázání, které ve filmu také několikrát slyšíme, a podobnost je nepochybně i v tom, že jde především o přesvědčování přesvědčených. Pochybovačnější divák snadno dohlédne za nápory Samova spravedlivého hněvu i zahanbené pokory, které ovládají nálady filmu, a začne si klást střízlivé otázky.

Hrubiánský rváč s velkým srdcem

Například jak to, že se Samovi, bývalému vězni a drogovému dealerovi, daří bez problému shánět peníze na stavbu dvou kostelů a na nepřekonatelné problémy narazí, až když si chce koupit druhý náklaďák. Podobných děr a nedořečeností je tu nespočet, počínaje už tím, co přesně Sama vedlo k tomu, že se obrátil na křesťanství a pustil se do bohulibé práce, když na začátku je líčen jako hrubiánský rváč. Zcela nejasná je i situace v Súdánu: víme, že zde bojují hodní vojáci proti zlým povstalcům, kteří si říkají Armáda Božího odporu, ale jak a proč se přesně válka vede a jak do toho zapadá Samův kostel, film vůbec neřeší.

Nejtrapnější přehmat vyprávění spočívá ve vytvoření situace, kdy Sam tráví většinu času v Súdánu pečováním o sirotky, zatímco jeho žena a dcera zůstávají doma... ve společnosti Samova kamaráda, vyléčeného narkomana. A zatímco Sama stále více pohlcuje jeho africká mise, stává se z jeho kamaráda cosi jako náhradní taťka. Scéna, kdy dospívající hrdinova dcera leží v posteli a chce po otcově kamarádovi, aby jí přečetl pohádku a poté ji políbil na dobrou noc, asi na málokoho v kině bude působit tak nevinně, jak ji tvůrci prezentují.

Ve své naprosté bezelstnosti, s jakou míchá dohromady nejotřepanější klišé akčních béček a mytické vyprávění s křesťanskými motivy, připomíná film opusy jako Kniha přežití nebo Já, legenda. Tyto snímky předvádí fatálně zjednodušenou, až nechtěně parodickou verzi křesťanství (kterou samozřejmě leckdo může reálně vyznávat).

Childersova reklama

Její příznivci tak dlouho věří na pohádky, až se jim pohádkové věci začnou dít i v životě. Na Evropany tyto filmy působí jako dokonalé naplnění klišé o Američanech coby zaslepených a zmanipulovatelných křesťanských sektářích. Propagace Kazatele Kalašnikova v Americe skutečně cílí především na dospělé věřící publikum a dílo se promítalo i v kostelech.

I americká kritika ovšem film ztrhala právě za nepřehlédnutelnou naivitu a heroizaci hlavní postavy. Film dokonce Childersovi dělá explicitní reklamu, protože v závěrečných titulcích se dočteme, na jaký účet mu máme posílat peníze. Propagace skutečného Američana, který v Súdánu ve jménu Božím ochraňuje děti se zbraní v ruce, ale může být mnohem mnohem problematičtější než postkatastrofická fantazie, kde se hodný Denzel Washington a zlý Gary Oldman přetahují o poslední výtisk Bible.

Forster v rozhovoru říká, že film by měl mimo jiné vznést otázku, do jaké míry chceme se Samovými metodami sympatizovat. Nicméně scenárista Jason Keller, který s Childersovým životním příběhem Forstera oslovil a scénář napsal přímo v kontaktu s Childersem, nenechal pro podobná tázání moc prostoru.

Místo toho vybudovali žánrové vyprávění, které místy působí jako nová epizoda Ramba odehrávající se v Africe. Nemáme moc důvodů, aby nám fakt, že hrdina občas někoho zastřelí, připadal zneklidňující nebo kontroverzní - je to prostě součást toho, co od tohoto typu žánrové fikce očekáváme. Sam ve filmu navíc bojuje a zabíjí většinou víceméně v sebeobraně, nebo v obraně kostela proti útočníkům.

Nejblíže pochybnostem se dostáváme v závěru, který ukazuje dokumentární záběry skutečného Childerse. Ten na kameru řekne jedinou větu, která působí z celého filmu nejvíc mrazivě. Zeptá se nás, kdyby někdo unesl naše dítě nebo sourozence a on by řekl, že jej přivede zpátky, zda by nás zajímalo, jakým způsobem to udělá. Samozřejmě očekává, že odpovíme „ne" - ale problém je v tom, že odpověď by měla znít spíš opačně, nebo by aspoň neměla být tak jednoznačná.

Kontroverze, o kterou Forsterovi podle jeho slov šlo, každopádně přichází v malém množství a hodně pozdě už vzhledem k tomu, že film trvá něco přes dvě hodiny. Zbytek vypráví jen nepřesvědčivou báchorku, ze které je jasné, že filmový Sam nemá se skutečným Childersem mnoho společného.

Kazatel Kalašnikov
Machine Gun Preacher
Žánr: Akční, Krimi, Životopisný
Režie: Marc Forster
Obsazení: Gerard Butler, Michelle Monaghan, Michael Shannon, Madeline Carroll, Kathy Baker, Souleymane Sy Savane
Délka: 129 minut
Premiéra ČR: 12.01.2012

autor: Antonín Tesař | 18. 1. 2012 13:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama