Recenze - Nejprve o zcela zřejmém. Asi jedinou progresí osmého film režisérky a scenáristky Nory Ephronové - jejímž posledním skutečným hitem byla Láska přes internet (1998) - je „kuriózní fakt", že jde zřejmě o vůbec první produkci velkého studia, která námětem vychází z internetového blogu.
Od prvního okamžiku, kdy se z nebes snese šmolkový autoveterán, aby nás povozil poválečnou Paříží v hudebním podmalování tradičního-nostalgického-„francouzského" téma (Alexandre Desplat v dokonalém řemeslnickém sebezapření), jsou totiž pravidla hry dána. Tohle nebude film, který se pokouší o jakoukoli rebélii; tohle je zakonzervované, veskrze středoproudé status quo přímo z nebíčka.
Máme jasno? Dobře, dál a trochu osobněji.
Je to také film, který je velmi americký v důrazu na hodnotu společenského úspěchu a „selfmade(wo)manství". Při pokusu o jeho personifikaci by vznikl povědomý obraz „staré známé", již máme pro její přirozenou laskavost a milou povahu rádi, i přesto, že si moc dobře uvědomujeme její sklony k zjednodušování až myšlenkové lenosti. Přesto, že občas cituje ze své oblíbené motivační příručky nebo poradenské knihy typu „šťastné manželství" a předkládá nám vyřčené jako Velké pravdy.
A jelikož se, posílen Karlem Čapkem, cítím být „sentimentální jako kterákoli služka, jako každý hlupák, jako každý slušný člověk", mám tuhle hypotetickou paní - stejně jako jí podobné (namátkou Čokoládu Lasse Hallströma) - vlastně rád; respektive není mi z principu protivná. Jen po mě nikdo nemůže chtít, abych se pokaždé upřímně těšil na další shledání.
Hodiny v kuchyni
Podle dvou skutečných (ženských) příběhů.
Paříž, 1949. Spokojené pozdní manželství. Kolohnátská „panička" Julia Childová (Meryl Streepová) řeší, čím zabydlit dočasnost nomádské existence po boku amerického diplomata Paula (Stanley Tucci). Coby životní „poživačnice" se vášnivě rozhodne pro vaření.
O šedesát let později. Spokojené mladé manželství. Julie Powellová (Amy Adamsová) vykonává služebnou práci na městském úřadě - přesto je nám v duchu současného Hollywoodu tak trochu sugerováno, že ze svého openspacu pomáhá držet pohromadě celý „post-zářijový" New York. A tak dlouho má nenaplněné tvůrčí ambice, až jí její vnímavý muž Eric (Chris Messina) vnukne nápad na blog.
Zatímco tedy Julia léta sepisuje budoucí americkou kulinářskou klasiku Umění francouzské kuchyně, Julie přes propast času tvoří internetovou performanci z toho, že se rozhodne do roka vykuchtit životní dílo své duchovní přítelkyně do posledního receptu.
Čili vlastně taková pozitivní a odintelektualizovaná verze Daldryho Hodin (2002). Paralelní linie spisovatelky a její čtenářky v mystickém napojení skrze literaturu zůstává bez větších změn, jen příběh, kdy obsah knihy vyplňují životy postav, má podobu uvařených pokrmů, které naplňují žaludky Julie a Erika.
„Paralelní" romance pro dva trakty
Typ napojení obou ústředních žen filmu jako by navíc dokonale korespondoval se strukturou romantických komedií „židovské typu". Podle samotné Ephronové prý v „židovské" tradici zápletka na rozdíl od té „křesťanské" vychází především z postav a neřeší už tolik vnější, situační pnutí. A skutečně, až na jeden uměle roubovaný dramatický moment-efekt, bez kterého by se ale ve výsledku film obešel, neobsahuje příběh prakticky žádný vnějškový konflikt - zato poskytuje dokonalé zázemí pro krásně tělesně excentrickou kreaci Meryl Streepové.
Z romantických komedií pak Julie a Julia přebírá ono „mystické pouto" ústředního párku. Jen tentokrát se jde za fatální lásku povětšinou stvrzenou sňatkem. „Okroužkované" paničky tu vlastně prožívají jakousi „post-romantickou" platonickou romanci odehrávající se tam, kam většina tradiční romantických komedií přes závěrečné titulky nikdy nedohlédne: v prostřední vizi šťastného manželství, kde úlohu sexu postupně nahrazuje dobrá bašta.
Onou platonickou romancí samozřejmě myslím jakési až „milostné kamarádství" obou vášnivých kuchařek, které nám dává film procítit skrze paralelní montáž na úrovni scén a někdy i záběrů. V jednom okamžiku snímku se dokonce díky střihové skladbě ocitnou obě ženy ve stejné posteli…
Vařením proti dějinám
Bezkonfliktní idyla paralelních světů středostavovských manželek a gastronautek se ovšem vzhledem k reálnému historickému a politickému pozadí biografických dat musí občas překrýt s dobovými náladami, jako například s McCarthyho antikomunistickým honem na čarodějnice či traumatem z 9/11. Co potom s tím?
Pojďme vařit, odpovídá nám předkládaná filosofie filmu. Trápí vás chaos dějinných procesů kolem vás? Zalezte si hezky k plotně a použijte recept, který je neměnný a univerzálně platný. Vaření je totiž jediná jistota, kterou my lidé máme!
Typické pak je, že takto bakchicky, dionýsovsky pojatý svět není se stejnou poživačností i zpodobňován. Namísto audiovizuální hostiny, kde k chystaným lahůdkám můžeme téměř přivonět a nechybí málo, abychom ochutnali, nám Julie a Julia opět nenabízí víc než rutinně záběrované zachycení „postupu práce". Stačil by už jen recept visící v rohu obrazu a jsme ve studiu u Babicy.
Jakousi vnitřní, až konceptuální logiku ale toto „selhání" přece jen má. Příběh sledujeme z pohledu Julie Powellové, která svou spisovatelskou kariéru vystavěla na nepůvodnosti obsahu a užitkovém formátu; rychlokvašený úspěch jejího postmoderního „herního" přístupu je tak v přímé opozici k zápalu a „žitému výkonu" tradiční umělkyně Julie Childové. Ten film prostě vypovídá víc o blogerech a blozích, než o spisovatelích a literatuře.
I když ono je nakonec možná opravdu jedno, kdo recept vymyslel a kdo ho pouze kvalitně užije. Jídlo má stejnou chuť i nutriční hodnotu a vynalézání se nad plotnou svým způsobem odehrává s každou připravenou krmí.
Pokud na tohle přistoupíme, pokud přistoupíme na rouhačskou myšlenku, že každý film je také vlastně takový recept i jeho naplnění, kde nerozhoduje ani tak originalita, jako „poctivost výkonu" a výsledný ohřev žaludku, máme vyhráno. V tu chvíli nám Julie a Julia opět dodaly, co konzumovat a vlastně nemůžeme být nespokojeni.
Těm nejotevřenějším jedlíkům tedy přeji: Bon Apettit!
P.S.: Názory mojí ženy jsou tentokrát bohužel nepoužitelné, přestože jsem ji na film vyslal v předvoji jako zvěda. Do kina přišla v podnapilém stavu a její vnímání tudíž nemohu považovat za blízké cílovému diváku. Na rozdíl od toho filmu, ona je rebel!
| Julie a Julia | |
| Julie & Julia | |
| Žánr: | Historický, Komedie, Romantika |
| Režie: | Nora Ephron |
| Obsazení: | Meryl Streep, Amy Adams, Jane Lynch, Vanessa Ferlito, Mary Lynn Rajskub, Stanley Tucci, Dave Annable, Chris Messina, Lindsay Felton, Marceline Hugot, Catherine Haena Kim, Helen Carey |
| Délka: | 123 minut |
| Premiéra ČR: | 01.10.2009 |
