Měl to být velký návrat Brendana Frasera. Čtyřiapadesátiletý herec známý z komedie Král džungle a trilogie Mumie ztvárnil osamělého, umírajícího a extrémně obézního gaye Charlieho, jenž neopouští svůj potemnělý byt. Fraser kvůli tomu přibral a hlavně před natáčením hodiny nasazoval složitý prostetický make-up, aby jeho postava před kamerou vážila až 270 kilogramů.
Ačkoli režisér se snaží vykreslit posmutnělého muže jako tragické monstrum, požírající obrovské množství pizzy a dalšího fastfoodového jídla, právě něžný a vřelý výkon Frasera nade vše vyčnívá. Škoda, že comeback spojil zrovna s filmem, pro který lze jinak nalézt pochopení jen těžko.
Když měla Velryba vloni světovou premiéru na festivalu v Benátkách, křičelo se "Bravo!". Tak už to na nejočekávanějších projekcích nejvýznamnějších kinematografických přehlídek chodí. Rychlé nadšení i rychle odsudky k podobným událostem patří.
Velryba je však nejproblematičtějším, ne-li rovnou nejhorším snímkem už tak nevyrovnané kariéry Darrena Aronofského známého filmy Pí nebo Černá labuť. Tentokrát na plátno převedl hru současného amerického dramatika Samuela D. Huntera, avšak nepodařilo se mu zamaskovat její divadelní původ. Především nedokázal dotvořit postavy tak, aby o ně měl kdokoliv zájem.
Protagonistu Charlieho sledujeme u repetitivních činností, které nijak neprohlubují jeho charakter. Jen se s postupem děje zvětšuje jeho fixace na dceru, jíž se odloučil, když kvůli lásce k jinému muži utekl z manželství.
Hrdina se živí online učením, při němž studentům nikdy neukáže tvář. Vymlouvá se na nefunkční kameru. A má jedno tajemství, o němž neví ani jeho ošetřovatelka, která jej doslova udržuje při životě, byť oba tuší, že Charlieho srdce už moc dlouho nezvládne pohánět onen sedící, takřka třistakilový kolos. Bohužel ani odhalení nakonec snímku příliš neprospěje.
Darren Aronofsky často točí portréty komplikovaných outsiderů, dva jeho nejlepší filmy Requiem za sen a Wrestler sledují postavy, které si ničí život nebo neumí zapadnout do okolního světa. Oba tyto snímky ale k tématu našly příhodný styl. Těkavé Requiem z roku 2000 uzavřelo dekádu kinetické kinematografie, přející rychlým střihům a žánrové i jiné nadsázce. Tísnivými i opojnými obrazy dobře vystihlo téma závislosti na prášcích a televizi.
Ve Wrestlerovi z roku 2008 zase Aronofsky čerpal ze soudobého filmového realismu, kamera velmi zblízka sledovala jiný velký herecký comeback Mickeyho Rourkea, který se pachtil životem a světem, jemuž nerozumí.
Charlie z Velryby se nikam nepachtí. Jen přežívá ve snímku, jenž celý stojí na uměle působících konfliktech a absurdním nastavení, kdy "na scénu", do protagonistova bytu, neustále vcházejí ostatní postavy, aby pronesly své repliky. Vedle dcery, která se náhodou ukáže poté, co se osm let neviděli, přes záhadného mladíka tvrdícího, že přináší víru a spásu, až po poslíčka, jenž vozí jídlo a prohodí alespoň pár slov skrze dveře.
Toto "bytové divadlo" je přetěžkané melodramatičností a stejně jako kytovec z názvu filmu se pozvolna sune do všeobjímajícího náručí kýče. Až komické je, proč se film jmenuje Velryba. V Charlieho životě má zvláštní místo jeden esej o románu Bílá velryba. A motivy z této knihy se pravidelně dostávají na přetřes, snad aby zakryly podezření, že název odkazuje také na protagonistovy rozměry.
Nechtěně legrační dvojsmysl celkem trefně vykresluje myšlenkový horizont celého díla, neschopného překročit terén melodramatu utkaného z mizerných metafor.
Fraser se snaží jít naproti stereotypům a velmi obézního hrdinu vykreslit jako vřelého muže. Jenže scénář ho nutí chovat se až přehnaně dobrácky a navzdory nuancovanému výkonu, který umí porážet i limity prostetického kostýmu, se Charlie nikdy nestane plnokrevnou postavou.
Není nesnesitelný tím, že by byl zrůdou, na níž se nejde podívat, byť tvůrci poměrně naturalisticky sledují jeho stravovací návyky i další činnosti. Nakonec je k nesnesení právě jeho extrémní vřelost kontrastující s tím, jak umanutě se odmítá svěřit do péče lékařům.
Hrdina vidí svět jako přerostlé dítě, jeho dcera - napsaná jako až nesmyslně krutá a zlá dívka - ho v každé scéně zasypává nadávkami či urážkami. On pokaždé nastaví druhou tvář. Aronofsky se opět projevuje jako milovník biblických příměrů, bohužel v tom nejhorším možném provedení. Talentovaná herečka Sadie Sink známá ze seriálu Stranger Things v roli dcery jen naplňuje další neživotný stereotyp dívky, které bolest a nedostatek rodinné lásky nasadily masku zlého, nepřejícného tvora.
Je ironií, že Charlie vyučuje své studenty, jak správně napsat esej, jak "psát jasně a přesvědčivě". Snímku se nedaří ani jedno.
V první půli ještě lze čekat, zda a kam se vyvine. Bohužel jde o stále stejnou úmornou podívanou, která jen houstne a snaží se zasáhnout diváky nepříliš dobře cílenou, zato intenzivní palbou na city. A končí nejhorším možným způsobem. Nelze se nesmát nad ostentativní tupostí a necitlivostí posledního záběru. Pokud tu někdo křičí "bravo!", neznamená to, že má srdce. Jen nemá vkus.
Film
Velryba
Režie: Darren Aronofsky
Aerofilms, česká premiéra 23. února.
