Recenze: Jak vycvičit draka, aby byl přístupný k dětem

Kamil Fila Kamil Fila
1. 4. 2010 12:50
3D animák pro celou rodinu ze světa Vikingů
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Animované filmy mohou nabídnout mnohem víc než hrané, mají téměř nekonečné hranice. A přesto mají nakonec nejlepší přijetí ty animáky, které se snaží přiblížit se co nejvíce hraným filmům.

Tohle okleštění je všeobecně přijímáno jako kánon a ideál a nejspíš se animované 3D snímky stávají taháky sezóny i proto, že hrané hity začaly být již dříve z velké části animované a počítačově grafické. Zkrátka celá hollywoodská kinematografie dnes žije v jakési překreslené a mírně podětinštěné podobě.

Foto: DreamWorks

Pokud pak sledujete recenze a divácké reakce, nejvíce „bodů" si přitom připisují animované snímky, které jsou najednou v některých detailech „dospělé" - tzn. trochu drsnější, temnější, bez žertíků a zpívánek. Jako bychom všichni byli smíření s principiální dětinskostí animáků, jež musí na základní rovině zůstat zachována, abychom pak mohli být překvapeni vybočením z norem.

Drakiáda jako z Avatara

Nejnovější počin studia Dreamworks, Jak vycvičit draka přesně zapadá do schématu „animák, který se skoro vyrovná hraným titulům, případně je předčí" - ale v práci se stejnými prostředky. A není divu, že Jak vycvičit draka vyvolává právě takové hodnocení; vždyť kamerovým poradcem byl Roger Deakins (kameraman bratrů Coenových, Sama Mendese či M. Nighta Shyamalana) a v těch nejvzdušnějších chvílích drakiády se připomenou letecké scény z Avatara.

Foto: Aktuálně.cz, DreamWorks

Například voda už vypadá tak dokonale, že ani není poznat, zda byla počítačově vygenerována, nebo reálně nafilmována a zasazena do počítačového obrazu. Rámování kamery, světlo, střih, hudba, to všechno je jak z nejlepších „živých blockbusterů" - tady se jen na velmi realistických pozadích prohánějí legrační pajďuláci.

Ale přiznám se, že po té vší chvále, jež snímek provází, jsem byl zklamaný. Jak vycvičit draka se nemůže rovnat těm nejlepším filmům od Pixaru (Hledá se Nemo, Úžasňákovi, WALL-E, Ratatouille) ani nejlepším kouskům mateřského studia Dreamworks (Kung Fu Panda, Monstra vs. Vetřelci-http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/clanek.phtml?id=633509).

Nejde vůbec o téma „vzestup outsidera, jemuž nikdo nevěří", které se vlastně opakuje pořád dokola, ale spíš o koncept onoho nového světa. Pixarovské filmy mnohem více dbají na soudržnost a stylovost (přičemž odkazy na jiná díla nejsou jasně čitelné), zatímco dreamworksovské stojí na detailech a odkazech ke starším filmům.

Rozněžňovací efekt vyznívá nečestně

Foto: DreamWorks

Jak vycvičit draka ale ke svému příběhu nutně vyžaduje soudržnější svět a detaily tu nejsou moc nápadité. Nehledě na to, že hlavní atrakce je naprosto neoriginální, dokonce vykradačská: onen lósmiloušký hlavní dráček je totiž linku po lince opajcnutý Stitch z osm let staré disneyovky Lilo a Stitch (i ta byla ostatně zábavnější).

Je sice hezké, že jde "jenom" o sebevykrádání (oba režiséři Dean DeBlois a Chris Sanders totiž naposledy dělali právě Lilo a Stitch a pak ještě seriál o Stitchovi), ale tohle deja vu působí přece jen příliš silně a rozněžňovací efekt pak vyznívá nečestně a nesportovně. A pokud někdo namítne, že třeba WALL-E byl obšlehnuté Číslo 5 žije, tak jde pořád říct, že WALL-E a Johny pětka byli úplně odlišné a plnohodnotné osobnosti, zatímco dráček Bezzubka je jen pejskovitější stín mnohorozměrného Stitche.

Jak vycvičit draka vypráví o malém ostrově Vikingů, kteří léta letoucí bojují s draky. I syn náčelníka Škyťák, jenž se nějak nevyvedl (tedy je nejhorší ektomorf v populaci), se snaží být drakobijcem, ale nemá na to; což ví celé jeho okolí, jen on ne. Tento handicap se mu ovšem nakonec podaří přetavit ve výhodu, protože pomůže zraněnému drakovi, skamarádí se s ním a pochopí, že draci nejsou tak zlí. Jen o tom přesvědčit ostatní mezomorfy a endomorfy…

Foto: Aktuálně.cz, DreamWorks

Co tedy na filmu drhne? Škyťák sám podotkne, že na přemíru drakobijců chybí ve vesnici více lidí jiných řemesel - vypadá to, že tu není téměř nikdo, kdo by obstarával normální život a že je téměř nemožné, aby útoky draků, při nichž shoří spousta domů, bylo vůbec možné přečkat jen pár dnů po sobě. (Respektive ani nevíme, jak často draci útočí a zda se dá v mezičasech vše opravit.)

Distribuční boj s ratingem přístupnosti

Tato nejasnost vyplývá už z principu hloupě udělaných akčních scén, které jsou nafouknutě bombastické, ale nikdy u nich nikdo nezemře a jen se budí dojem obrovských masakrů a demolicí. Tvůrci tu (vlastně zbytečně) pokoušejí hranice toho, co lze zobrazit ve filmu pro děti, a samozřejmě narážejí na to, že nejde ukázat skoro vůbec nic a výsledkem je zbytečný humbuk.

Hlavní hrdina pak má budit sympatie, protože má ještě jak takž lidské proporce, zatímco ostatní postavy jsou čisté karikatury. Pocit, že by šlo nějak zapadnout do tohoto fantasy světa, hodně narušují i protivní dětští „spolužáci", kteří se v aréně učí zabíjet draky.

Foto: Dreamworks

Opět se tu hraje dost nevyváženě s tím, jestli je tedy jejich výcvik opravdu nebezpečný, nebo ne; a když pak na konci výcviku mají slíbeno, že draka můžou zabít, tak se člověk ptá, co asi tak bylo smyslem výcviku celou dobu a jak by asi při drsných šarvátkách mohli předtím jakkoli vítězit, když by nesměli zabíjet, a přitom sami mohli být nastokrát zabiti.

Prostě, jde tu nakonec nikoli o boj s draky, ale o distribuční boj s ratingem přístupnosti. Osobně můžu ale říct, že mě tohle kličkování, jež zabírá víc než polovinu filmu, krutě nebavilo. Byl bych raději, kdyby takové filmy nevznikaly buď vůbec, nebo by je měli dělat lidi jako Ralph Bakshi (v dětství jsem miloval jeho Wizards a Oheň a led).

Trochu taky podezírám tvůrce filmu, že při psaní scénáře mysleli hlavně na různé tie-ins produkty, především na počítačové a konzolové hry, kde budou mít jednotliví draci obodovány svoje rozličné schopnosti a kdykoli byste udělali nesprávný krok a zemřeli, můžete jen zmáčknout replay. Z filmu pocit ohrožení skutečně nezískáte, protože jeho logika a pseudonapětí mají čistě videoherní povahu.

Předvídatelnost i na úrovni scén

Foto: Dreamworks

Všechno pak ještě korunují nekonečně úmorné řeči na téma „buď sám sebou", „nechtěj být někdo jiný", „jsi, jaký jsi" apod. Když bych měl vyzvednout nějaký vynalézavý bod, bude to asi pasáž, kdy Škyťák zkoumá, jak vyspravit Bezzubkův kormidlující ocas, aby mohl znovu vzlétnout a manévrovat. Tady jedinkrát cítíte nějaké vzrušení z objevů a vývoje, jinak se tu nestane nic překvapivého.

Všechny velkorozpočtové hollywoodské filmy jsou samozřejmě předvídatelné. Bohužel Jak vycvičit draka je nepříjemně předvídatelný nejen v hrubých obrysech půl hodiny či hodinu dopředu (což je dáno znalostí základních dějových schémat), ale bohužel i v rámci jednotlivých záběrů a scén - což je spíš záležitost samotného způsobu vyprávění.

Jak například cítit napětí, zda hrdina po pádu přežil, když víte, že ho drak chytil do tlapek a přikryl křídly? Je to jasné od prvního, příliš návodného záběru, jen co se rozptýlí dým, takže, proč se tu minutu a půl předstírá nějaké dojetí a pak překvapení?

Jak vycvičit draka je velký a vizuálně ohromující 3D spektákl, ale pochybuju, že se na něj budou děti dívat znovu a znovu a že si někdo oblíbí nějakou postavičku kromě Bezzubky. Zkrátka - do kin přišel nový, od sklepa až po půdu vykalkulovaný projekt a lidé, kteří si rádi nechají svou mysl programovat do stavu „odpočinkové pohody", na to budou chodit a budou spokojeni.

Ostatní, kteří nikoli bláhově chtějí nesplnitelné, ale jen pozitivně vědí, že animované filmy, a to i ty 3D superdrahé, mohou poskytnout něco víc, si z Jak vycvičit draka mnoho neodnesou.

Jak vycvičit draka
How to Train Your Dragon
Žánr: Dětský, Dobrodružný
Režie: Dean DeBlois, Chris Sanders
Obsazení: V původním znění Gerard Butler, Jonah Hill, America Ferrera, Christopher Mintz-Plasse, Jay Baruchel, Kristen Wiig ad.
Délka: 97 minut
Premiéra ČR: 01.04.2010

 

Právě se děje

před 2 hodinami

AC Milán vydřel remízu 1:1 s Udine a na Inter ztrácí tři body

Fotbalisté AC Milán ve 25. kole italské ligy doma zachránili remízu 1:1 s Udine až díky gólu z penalty ze sedmé minuty nastavení. "Rossoneri" z druhého místa neúplné tabulky ztrácejí tři body na městského rivala Inter, ale lídři Serie A mají k dobru čtvrteční utkání v Parmě.

AC Milán se bez zraněného kanonýra Zlatana Ibrahimovice trápil a na San Siru se v 68. minutě jako první prosadil Rodrigo Becao. Hosté z Udine dlouho sahali po nečekané výhře, ale v nastavení Jens Stryger Larsen zahrál v šestnáctce rukou a spolehlivý exekutor AC Franck Kessié z penalty nezaváhal.

Záložník Antonín Barák přispěl k vítězství Hellasu Verona 3:0 na stadionu Beneventa. Za hosty se v první půli prosadil Davide Faraoni a vlastní branku si vstřelil Daam Foulon. Po změně stran zvýšil Kevin Lasagna. Hellas poskočil na osmé místo.

Další český reprezentant Jakub Jankto odehrál za Sampdorii závěrečnou půlhodinu při venkovní remíze 1:1 s městským rivalem FC Janov. Gólfový účet derby v 52. minutě otevřel Davide Zappacosta, v 77. minutě odpověděl další obránce Lorenzo Tonelli. Sampdoria zůstala desátá a tři kola čeká na plný bodový zisk.

Italská fotbalová liga - 25. kolo:

Sassuolo - Neapol 3:3 (34. vlastní Maksimovič, 45.+1 Berardi z pen., 90.+5 Caputo - 38. Zieliňski, 72. Di Lorenzo, 90. Insigne z pen.), AC Milán - Udine 1:1 (90.+7 Kessié z pen. - 68. Rodrigo Becao), Benevento - Hellas Verona 0:3 (25 Faraoni, 34. vlastní Foulon, 50. Lasagna), Bergamo - Crotone 5:1 (12. Gosens, 48. Palomino, 50. Muriel, 58. Iličič, 85. Mirančuk - 23. Simy), Cagliari - Boloňa 1:0 (19. Rugani), FC Janov - Sampdoria Janov 1:1 (52. Zappacosta - 77. Tonelli), Fiorentina - AS Řím 1:2 (60. vlastní Spinazzola - 49. Spinazzola, 88. Diawara).

Tabulka:

1. Inter Milán 24 17 5 2 60:24 56
2. AC Milán 25 16 5 4 48:30 53
3. Bergamo 25 14 7 4 60:32 49
4. Juventus Turín 24 14 7 3 48:20 49
5. AS Řím 25 14 5 6 50:38 47
6. Neapol 24 14 2 8 52:28 44
7. Lazio Řím 24 13 4 7 38:32 43
8. Hellas Verona 25 10 8 7 34:27 38
9. Sassuolo 24 9 9 6 40:37 36
10. Sampdoria Janov 25 9 4 12 34:37 31
11. Udine 25 7 8 10 27:34 29
12. Boloňa 25 7 7 11 32:38 28
13. FC Janov 25 6 9 10 27:37 27
14. Fiorentina 25 6 7 12 26:38 25
15. Spezia 25 6 7 12 32:46 25
16. Benevento 25 6 7 12 25:47 25
17. Cagliari 25 5 6 14 27:41 21
18. FC Turín 23 3 11 9 33:41 20
19. Parma 24 2 9 13 19:47 15
20. Crotone 25 3 3 19 24:62 12
před 3 hodinami

Kanadský soud uznal útočníka, který najel v Torontu do davu lidí, vinným

Kanadský soud uznal vinným z desetinásobné vraždy a 16 pokusů o vraždu Aleka Minassiana, který v roce 2018 vjel v Torontu s dodávkou do chodců. Deset jich zabil a 16 zranil. Osmadvacetiletý muž se hlásil ke skupině lidí žijících v "nedobrovolném celibátu" (anglicky involuntary celibate, zkráceně incel), která je spojována také s dalšími útoky, píší americká média.

Minassianův právník se soudu snažil dokázat, že jeho klient nevěděl, že činí něco špatného, protože trpí poruchou autistického spektra. Minassian se loni k činu nepřiznal a jeho právní zástupci tvrdili, že vzhledem ke svému psychickému stavu není trestně odpovědný.

Soudkyně Anne Molloyová však rozhodla, že se tato tvrzení nepodařilo přesvědčivě prokázat. Není podle ní pochyb, že jeho činy byly dopředu naplánované a úmyslné, a že si byl plně vědom toho, co dělá. Minassian podle ní rovněž vyhledával a užíval si pozornost, kterou mu jeho čin přinesl.

Minassian najel v dubnu 2018 se zapůjčenou dodávkou do davu chodců v rušné čtvrti na severu Toronta. Mezi mrtvými bylo osm žen a dva muži, lidé ve věku mezi 22 a 94 lety.

Zdroj: ČTK
Další zprávy