Recenze: Jack Gyllenhall je Zdrojový kód spekulací

Kamil Fila Kamil Fila
23. 4. 2011 8:11
Sci-fi staromódního ražení o supermoderním vynálezu
Foto: H.C.E.

Recenze - Občas se uvádí postřeh, že žánr sci-fi má povídkový základ a jde o jednoduché cvičení na téma „co se stane, když…", kde podmínky onoho „když" překračují nám dosavadně známá fakta či úroveň vědeckého pokroku.

Zároveň se často uvádí spojitost žánru sci-fi a detektivky, kde se během krátké chvíle musí vyřešit záhada na základě několika málo indicií. A konečně se taky říká, že scénář ke klasicky celovečernímu filmu (tj. devadesátiminutovce) odpovídá spíše délce propracované povídky či maximálně krátké novely než románu.

Foto: H.C.E.

Tato „pravidla" či „postřehy" nejsou pevná a jediná; filmy obecně, sci-fi filmy či celovečerní filmy mohou být čímkoli, hrát si s pravidly či je porušovat a překračovat. Ale když se objeví snímek, který dokonale odpovídá oněm uvedeným poučkám, stává se z něj příklad do debaty a argumentační trumf: „Vidíte, to je přesně ono!" A toto dílo si pak zapamatuje hodně lidí.

Tohle není cvičení 

Americká sci-fi Zdrojový kód (Source Code) režiséra Duncana Jonese se zdá být už od chvíle premiéry novou žánrovou klasikou a jakýmsi „návratem ke kořenům" v tom smyslu, že v ní opravdu jde víc o zápletku a o pointu než o efekty a akci; je to film nutící publikum spíš myslet než se jen dívat. Už Jonesův celovečerní debut Moon měl podobný rozměr povídky, vyhýbal se prvoplánové akci a byl plně soustředěný na jednoho hrdinu. I když ona „jedinost" je v obou filmech poněkud zkomplikovaná.

Foto: H.C.E.

Také Zdrojový kód zůstává v zásadě komorním snímkem, neboť se v zásadě opravdu odehrává jen v jedné komoře a v jednom vagonu dopravního vlaku. V komoře sedí jeden voják, který se opakovaně přenáší pomocí zvláštního (blíže nedefinovaného) zařízení do vlaku, kde je ukryta bomba, jež do osmi minut exploduje. Úkol vojáka je bombu najít (nikoli ovšem nutně zneškodnit) a přijít na to, kdo ji sem nastražil. Nejde přitom o žádné cvičení, a jak záhy pochopíme, nejde ani o pouhou počítačovou simulaci.

Mysl kapitána Coltera je totiž napojena na jakousi „paměťovou stopu" jednoho z pasažérů, jenž v onom vlaku seděl, než skutečně explodoval. Ve zkratce se pak dozvíme, že Colter je součástí experimentu, jehož cílem je dokázat, že je možné pomocí znalostí kvantové mechaniky využívat vzpomínek lidí k tomu, abychom se dokázali pohybovat uvnitř jejich zážitků a tuto „realitu" dovedli měnit, respektive v ní přijít na to, na co by jinak standardními vyšetřovacími metodami nebylo možné přijít. Lidský mozek si přitom bezprostředně pamatuje jen osm minut, čili během nich je nutné být co nejaktivnější. Při neúspěchu se celá mise „resetuje" a jede nanovo.

Foto: H.C.E.

Tento popis ale stále není úplně přesný a pro recenzi je nevýhodné, že s ohledem na čtenáře, kteří film ještě neviděli, nemůže prozradit přesněji a) co se vlastně dozvídáme o tajemném „zdrojovém kódu", b) kde to Colter vlastně fyzicky vězí, c) jak je možné ovlivňovat realitu a d) co je zde vůbec realita či kolik jich existuje.

Ambiciózní dramatický útvar

Každé další „kolo" trochu přepisuje naše poznání, v jistých informacích se orientujeme lépe, a přitom se před námi otevírají další sady otázek, na něž se ne vždy odpovídá. Ze začátku je Colter ten méně informovaný, na konci zjevně dominuje nad svými nadřízenými.

Scenárista Ben Riley (který se až dosud věnoval béčkové hororové sérii Mutant) se pokusil o poměrně ambiciózní dramatický útvar, který se stal předmětem srovnávání s filmy jako Na Hromnice o den více (hrdina pohybující se v časové smyčce), Memento (postava si pamatuje jen krátkodobě pár informací), Inception (přecházení mezi více rovinami reality, které jsou navzájem propojené), Matrix (hrdina „uvnitř počítače" musí spasit svět „tam venku") či Deja Vu nebo Minority Report, kde se také hraje s různými alternativními možnostmi vývoje kriminálních případů.

Foto: H.C.E.

Ale klidně by mohlo jít i o jednu rozvitější epizodu seriálů typu Zóna soumraku (Twilight Zone) nebo Krajní meze (Outer Limits), v nichž bylo podobných námětů mnoho.

Zdrojový kód ale zároveň neodpovídá plně ani jednomu z výše uvedených filmů. Hrdina zde řeší úkol (nesnaží se stát „lepším člověkem" jako v Hromnicích), hrdina si pamatuje, co se stalo předtím a učí se z toho, nezačíná vždy z nuly (jako tragická hlavní postava v Mementu), propojení rovin reality není tak vrstevnaté jako v Inception a to, co se stane v jedné rovině, neovlivňuje přímo a okamžitě vývoj v jiné rovině (Colter své objevy musí sdělit nadřízeným a ti teprve na základě toho budou dál pátrat po atentátníkovi).

Zdrojový kód se tak daleko spíše podobá hravému snímku Lola běží o život, kde hrdinka také musela splnit určitou misi a když se jí to nepovedlo, tak se s nově nabytými zkušenostmi rozeběhla po stejné trase v daném časovém limitu znova.  Jenomže na rozdíl od Loly se Zdrojový kód tváří vážněji - přece jen se vyšetřuje smrt skutečných lidí a snímek nám prostřednictvím své formy nesděluje „jsem jenom film". V jistém smyslu jde dokonce o jakési volné fantaskní pokračování protiválečného díla Johny si vzal pušku, nebo volné pokračování osudů Donnieho Darka. Čímž už asi prozrazuju až moc.

Foto: H.C.E.

Bez dalšího srovnávání a nacházení paralel k tomu filmu o „paralelních verzích reality" je vhodné - byť vlastně opět jen pro zábavu - zaměřit se spíš na to, jak tu funguje logika, pravděpodobnost a nakolik zápletka odpovídá dnešním vědeckým poznatkům.  Mimochodem, pokud vás zajímá „teorie mnoha světů" trochu víc do hloubky, můžete se začíst zde.

Kdo vidí za roh

Osobně jsem měl se Zdrojovým kódem jeden problém: zkrátka nevěřím tomu, že by bylo možné z paměťových stop více lidí (či dokonce při napojení se pouze na jednu mysl) zjistit, co se odehrává na místech vlaku, kde nikdo z pasažérů a možná ani personálu během cesty nebyl. Nevěřím tomu, že lze byť jen pomyslně vystoupit z vlaku a dofantazírovat si, co je za horizontem krajiny viditelné z okna. Z fenomenologického hlediska takhle mysl nefunguje. Pochopitelně, je to jenom film, že?

Ale i při správném odstupu vůči fikci, která má právo definovat si vlastní pravidla, považuju princip poznávání světa „nelze vidět za roh" za mnohem větší zádrhel než potenciální řešení technických problémů, jak by asi vědci dostali z mozku mrtvých lidí jejich vzpomínky a na základě toho vytvořili jakousi dokonale přesvědčivou virtuální realitu. Stejně tak koncept přenosu jedné mysli z něčího těla do dalšího vyžaduje představu, že jde o jakési oddělitelné entity. (Začnete se tu brzo zaplétat do toho, co drží onu projektovanou mysl v kontaktu s původním tělem a tak dále.)

I s vědomím toho, že Zdrojový kód chce hlavně rozvíjet zajímavou úvahu a nehodlá domýšlet vše do důsledků, pořád zbývá mnoho nejasností.  Pokud vás zajímá, jak to celé dopadlo, a máte rádi spekulace, mrkněte třeba sem a uvidíte, že po skončení děje, jež nám byl představen, může následovat další příběh, který stejně tak může být psychologickým dramatem i romantickou komedií.

Každopádně sama možnost rozvíjet tyto spekulace je hlavním a víceméně jediným zdrojem potěšení, které řemeslně špičkový a profesionálně zahraný film skýtá. Nutí nás pouze k domýšlení svých logických a kauzálních nitek. Není na něm ale nic specificky dobového, neobsahuje žádný výrazný podtext, žádné čitelné generační poselství - nemá zkrátka, čím by se stal klasikou a kvůli čemu by se na něj dalo vzpomínat a identifikovat se s hrdiny ještě po skončení závěrečných titulků.
 
Jistě, Jake Gyllenhal je sympaťák a na jeho místě bychom klidně taky pár lidem dali pěstí. Michelle Monaghan je tak roztomilá, že byste se do ní zamilovali během pár minut a byli kvůli ní ochotni změnit vesmír. A bezpochyby je Zdrojový kód domyšlenější než nedávní Strážci osudu, kde sci-fi východisko posloužilo romanci.

Ale Duncanu Jonesovi coby jinak zjevně talentovanému filmaři se stále nepodařilo natočit moderní milník žánru; jen staromódní vzpomínku na jeho dávnou, literárně a televizně uměřenou podobu. Když si uvědomíte, že Jonesův otec je David Bowie, který je progresivní, i když sahá do minulosti, překvapí u syna jistá konzervativnost.

Zdrojový kód
Source Code
Žánr: Akční, Sci-fi, Thriller
Režie: Duncan Jones
Obsazení: Jake Gyllenhaal, Vera Farmiga, Michelle Monaghan, Jeffrey Wright, Russell Peters ad.
Délka: 93 minut
Premiéra ČR: 21.04.2011
 

Právě se děje

Další zprávy