Recenze: Hyundai (po)dělá Vše pro dobro světa a Nošovic

Kamil Fila Kamil Fila
20. 2. 2011 7:00
Dokumentárně hravý a zneklidňující snímek Víta Klusáka
Foto: Kultura

Recenze -  Vít Klusák, známý hlavně v tvůrčí dvojici s Filipem Remundou, se pravidelně pouští do dokumentárních projektů, které vyvolávají kontroverze už jen tématem. Připočteme-li k tomu ještě většinou nestandardní (tj. netelevizní, neuhlazený, „neobjektivní" a hravě provokativní) způsob zpracování, máme tu díla, která dvojnásob testují naši diváckou snášenlivost.

Tak jako nový snímek Vše pro dobro světa a Nošovic, který pojednává o obří automobilce Hyundai vyrostlé na poli, kde se dřív pěstovalo zelí, který je Klusákovým samostatným celovečerním debutem.

Foto: Aktuálně.cz

Aktivistické dokumenty nás jako v tomto případě nutí k zaujetí aktivního diváckého postoje: něco si o tématu myslíme a vytváříme si určitý vztah i k tvůrcům. Ideál „objektivního televizního dokumentu" naopak pak směřuje spíš k uklidnění - nezajímáme se ani moc o to, kdo ho natočil, nezjistíme příliš, co si myslí, prostor dostanou všechny strany sporu stejný, nebo se to aspoň tak jeví (většinou se ale jen propaguje oficiálně přijatelný a zčásti též diktovaný pohled na svět).

Co absentuje

Předchozí Český sen a Český mír, které Klusák dělal spolu Remundou, se v něčem zvláštně podobají. Těžko říct, nakolik za to může vědomá volba, neuvědomělé puzení, „vesmírná náhoda" nebo také dobový stav společnosti - každopádně už od doby studentského filmu Ocet (2001) Klusák pravidelně točí o věcech, které absentují.

Čtěte také:
Rozhovor: Pokrytectví v Nošovicích mi vzalo dech

V Octu natočil portrét svého otce, hudebníka Emila Viklického, který se zde ovšem neobjeví, protože si nepřál být natáčen a vzniklo dílo „o něm bez něj". V Českém snu šlo zase o neexistující supermarket, na jehož reklamu se nechalo nalákat několik set lidí (film přitom mohl paradoxně i dokazovat, že reklama nefunguje, protože se daly očekávat tisíce kupců lačných slev).

Foto: Kultura

V Českém míru se pak proti sobě střetli příznivci a odpůrci neexistujícího (a nikdy nepostaveného) amerického radaru. Při natáčení to pochopitelně nemohl štáb vědět, ale pointa se zrušením stavby se jim hodila - vyzdvihla absurditu dlouhého sporu, jenž rozděloval společnost.

Jinými slovy, Klusák se nejen ustavičně zabývá různými formami virtuální mediální reality, ale potýká se i s tím, že v Česku něco není, nebo to nejde - a nakonec všichni ustoupí. Vše pro dobro světa a Nošovic sice ukazuje, že automobilka Hyundai byla postavena uprostřed polí v dotyčné slezské obci, ale když se pokouší rekonstruovat, jak občané proti výstavbě protestovali, dočká se nakonec jen projevů apatie.

Po celých 80 minut vlastně sledujeme, jak režisér nutí místní obyvatele, aby se nějak vyjádřili; neustále čeká, že konečně dají průchod plnému rozhořčení a něco podniknou. Namísto toho ale všichni couvají, cukají se, odmítají říkat věci otevřeně a konkrétně něco pojmenovat. Odcházejí od kamery, vyhánějí filmaře ze svého pozemku, nebo se tiše a alibisticky smiřují s realitou.

Automobilový strašák

Uši sklopí nakonec i pan Stanislav, jenž na protest vytvořil „automobilového strašáka", který symbolizuje i to, že tvrdohlavým majitelům pozemků, již nechtěli odprodat půdu, začaly chodit anonymní dopisy vyhrožující smrtí. Zcela emblematická je jedna z jeho vět v úvodní sekvenci: „Tak to mě celkem…ehm ... mám smíšené pocity."

Někomu může Klusákova snaha připadat dotěrná a nemyslná. Co bylo, bylo; teď už nic nesvedeme. A co nám má nějaký mlaďoch z Prahy co vykládat? Jenomže Klusákova metoda je upřímná. Svým filmem nám umožňuje vidět marnou snahu dostat z ustrašených nebo zcyničtělých lidí cokoli, co nebudou jen fráze a vytáčky. Zařazením „nepovedených záběrů" ani tak nedělá ze zpovídaných idioty, ale spíš na sebe prozrazuje, jak pracuje.

Inscenované scény rozpoznáme dobře od neinscenovaných, chápeme je jako symbolický komentář; u autenticky zaznamenaných groteskních situací většinou víme, co jim předcházelo. Není tu žádná zásadní manipulace - protože se můžou naše nálada a sympatie obrátit proti autorovi.

Nesdílíte s Klusákem představu, že Hyundai je korporace, která lidi zotročuje, neumožňuje jim osobní růst a nutí je se podřizovat? Nemyslíte si, že výstavba továrny na zemědělské půdě je z principu neprozíravá? Jak dlouho tu bude továrna a stálo za to ničit cennou půdu?

Myslíte si naopak, že pokrok se nedá zastavit, že mechanizace práce je užitečná, a že velká zahraniční zakázka přinesla pracovní místa do regionu s velkou nezaměstnaností? (I když se tedy dozvíte, že přímo z Nošovic pracuje v továrně jen minimum lidí, a část z nich jsou dokonce přistěhovalci.)

Málo dat

Stále si to můžete myslet: film vás provokuje, ale nesnaží se vás přesvědčit o jedné pravdě. Toho by dosáhnul jedině, pokud by používal skrytě manipulativní techniky. Aktéři, kteří by se mohli cítit filmem poškozeni, se ovšem zesměšňují bezděčně sami. Klusákovi se zkrátka podařilo zachytit vzácné momenty, z nichž některé by se sice bez kamery a mikrofonu nestaly, ale jiné by zase nenávratně vyšuměly v toku každodennosti.

Foto: Aktuálně.cz

Kdo může za to, že mluvčí Hyundai Petr Vaněk působí jako samolibý tlučhuba? Zapnutá kamera? Může si za to sám? Nebo za to může jeho pracovní pozice, která ho nutí používat tak hrozný jazyk? Zdánlivá suverénnost, s níž zvládá sebeprezentaci, se s postupujícími minutami rozplývá a před námi stojí čím dál tím odpudivějšího byrokrat, který si o sobě jen myslí, že umí dobře komunikovat.

Nebylo by na škodu, kdyby byl někdy nucen seděl v kinosále, kde se mu všichni škodolibě smějí, aby pochopil, jak svým prázdným řečněním trapný, a že mu jeho předstíranou bodrost a dobráckost nikdo nebaští.

Ti, kteří mají představu o dokumentu jako „úplné katalogizaci světa", můžou Vítu Klusákovi vytýkat, že film obsahuje málo dat, že nevidí kauzu v širších ekonomických souvislostech. Že se nikdy nedostane ke korejskému vedení automobilky a že jimi sledovaný a šikanovaný dělník Ondřej by měl asi problémy i u jiného, méně přísného zaměstnavatele, a tak dále.

Pokud ale zůstanete u toho, že cílem bylo ukázat atmosféru ve vesnici a to, jak se zásah do rázu krajiny podepsal na duších zdejších usedlíků, pak film i ve své částečné neúspěšnosti podává výmluvnou zprávu: lidé v Česku (pro patrioty: na Moravě na Slezsku) jsou málo angažovaní, víc podléhají tomu, co se jim násilím vnucuje, jsou schopní si zvnitřnit i úplný opak toho, čemu doposud věřili. Zkrátka jen proto, že čas plyne.

Stejně jako Český mír zachytil marnost a nekonstruktivnost zdejších politických debat, tak Vše pro dobro světa a Nošovic dokládá zdejší neochotu bít se za svá práva. Proto jsou i tyto dokumenty méně výbušné, než by mohly být. Na druhou stranu už nevyvolávají dojem, že se tvůrci hlavně posmívají obyčejným chudým lidem - což byla nejčastější výtka k Českému snu.

Snímkem Vše pro dobro světa a Nošovic se Vít Klusák - možná až příliš předvídatelně - přímo staví na stranu těch slabších. Ale nečiní tak prvoplánovou formou. Málokdy v českém prostředí poskytuje dokument tak silný vizuální zážitek daný pečlivou fotografickou kompozicí záběrů a hravými prostřihy. Namísto přehlídky mluvících hlav tu máme plnohodnotný film.

Vše pro dobro světa a Nošovic
Vše pro dobro světa a Nošovic
Žánr: Dokument
Režie: Vít Klusák
Obsazení:
Délka: 82 minut
Premiéra ČR: 17.02.2011
 

Právě se děje

Další zprávy