Recenze - Tak nám nakrkli Mela, už zas! Však co by to taky bylo za comebackovou roli, kdyby nenabídla fanouškům modrookého antisemity přesně to, co mají na jeho výkonech nejraději?
Ano, jde o koulení očima, divoce poskakující ohryzek, polykání na sucho, zrychlený tep. A samozřejmě, aby to s těmi příznaky vyšilování mohl pořádně rozjet, je třeba jeho postavy ranit opravdu hluboce.
Proto už taky Gibson během kariéry těch šrámů utržil za jednu slušnou protestantskou rodinu. Přes držku rozdal za ženušku (Smrtonosná zbraň, Statečné srdce), za děti (Patriot, Výkupné), za ženušku s dítětem (Šílený Max), za tatínka (Hamlet) a ve své méně ukňourané poloze za kufr bankovek (Odplata). Což nám souhrnně naznačuje: 1) Gibson při pomstě nemá matku a nezná bratra; 2) duelantem jsou většinou nějací „Oni".
Tedy nikoli silná individualita, ale kohorta padouchů. A celý průběh vendety pak lze abstrahovat na souboj protichůdných principů typu čest vs. nepoctivost, zákon vs. zločin, či dokonce demokracie vs. totalita. Na stranu pozitivních hodnot stavíme bez výjimek našeho raněného "hodného psychopata" - a běda těm zlým nepěkným hodnotám. "Oni" dostanou vždycky nakládačku, kterou ani jeden každý z "Nich" už nikdy nerozchodí.
Umučení Gibsona
Potud se návrat čtyřiapadesátileté herecké star - po osmileté pauze věnované rozvíjení talentu sadisticky-nekrofilního režiséra (Umučení Krista, Apocalypto) - nijak neliší od jejích nejznělejších rolí.
Chvíli po úvodních titulcích přijde totiž detektiv Craven na prahu vlastního domu o plnoletou dceru. A protože, co se příjmení týče, angličtina nemilosrdně slučuje ženský a mužský rod, není úplně jasné, na koho to vrah před výstřelem pokřikoval. Samozřejmě se na to brzy přijde, a s tím i na potenciální skupinku grázlů: tentokrát budeme svědky partie těch dole vs. těch nahoře, tedy občanů proti moci korporací a zkorumpovanému státu.
Svědky nezúčastněnými, ovšem. Což je zvlášť nepříjemné zjištění u filmu, který se nás po vzoru všech gibsonovských klasik snaží angažovat přinejmenším na emocionální rovině. Tuhle konspirační agitku totiž režíroval jeden z nejnudnějších vysokorozpočtových rutinérů poslední dekády, letos sedmdesátiletý Martin Campbell (Legenda o Zorovi, Casino Royale).
Z televize vzešlý tvůrce (jako naturalizovaný Brit se podílel i na Profesionálech) postupně ztrácející jakýkoli rukopis. Profík, z jehož posledních výtvorů se téměř vytratil osobní nebo alespoň osobitý přístup - a s ním i trpělivost nezbytná pro hledáním tvůrčích řešení. Ať už je tedy technická rovina jeho filmů jakkoli kvalitně odvedená, pel zakázkové nemastnosti-neslanosti z nich většinou čpí až do trailerů. A Na hraně temnoty bohužel v nastoupeném trendu návratu k "televizní praxi" pokračuje.
Pod hranou šedi
Především kvůli neexistenci silné režijní vize sklouzává film jako celek pod úroveň současné žánrovkové šedi a vyvolává intenzivní pocit, že by mu slušela spíše malá obrazovka v kuchyni nad sporákem. A je to dojem o to paradoxnější, když výsledek 80milionového rozpočtu konfrontujeme s (byť i krátkou) ukázkou ze stejnojmenné šestidílné minisérie, která se v roce 1986 stala Campbellovi ceněnou kvalifikací k prvním hollywoodským nabídkám.
Oboje propojuje režisérova zdaleka nejsilnější a nejstabilnější stránka - dobrý casting a žánrově trefná práce s hereckou akcí. Tím ale také podobnosti končí.
Kde TV-předloha nabízí v rámci možností nadstandardně řešenou mizanscénu, promyšlenou střihovou skladbu a atmosférické svícení často skutečně až na hraně tmy, tam remakující biják suše předkládá nijaké záběrování, rozpadající se vazbu scén … a o titulní temnotě lze říct jen to, že jí nelze dosáhnout ve chvíli, kdy producent potřebuje, aby všem předraženým hercům bylo permanentně vidět do tváře.
V něčem je to pak celé nápadně podobné tomu typu "střihových filmů", které se česká televize občas rozhodne šetřílkovsky fikaně vyrobit z několikadílného seriálu. Při jejich sledování se totiž dostavuje tatáž divácká zmatenost a nedourčenost pramenící čistě z faktu, že ve výsledném tvaru minimálně půlka scén chybí a ty, co tam po vivisekci zbyly, jsou nějak podivně nedomotivované a nedořečené. Jenže kam u tohohle filmu zmizel ten nepoužitý seriál, he?
Skrytá banalita
Navíc tahle civilně laxní (pro mě, přiznám, místy i laxativní!) režie částečně odebírá na působivosti projevu i těm žánrově dobře vedeným hercům. Nejen Gibsonův tiše trpící zestárlý detektiv, ale třeba i číhající šelma Raye Winstona, "dvojitý agent" Jedburgh, jako by svá gesta a výrazy tváře předváděli pro jinou, o něco vyhrocenější stylizaci. Jako by Campbell jejich výkony krásně sladil pro jiný film, než sám točí. V něm ale tím pádem působí nepatřičnou expresi a ruší základní uvěřitelnost předváděného světa.
A podobně "neuchopená" je i práce scenáristů. Andrewa Bovella, který na spřádání žánrových rekvizit a realistických postav postavil už svou "jakožedetektivku" Lantana, a Williama Monahana, jemuž se stlačení trilogie subtilních hongkongských Volavek do jediné chlapácké krimošky, Scorseseho Skryté identity, zhodnotilo před třemi lety Oscarem.
I když můžeme leckteré scény vytržené z rozbředlého celku vnímat jako nápadité, do režijního pojetí se opět ne a ne trefit. Coby žánrový přízpěvek jsou překryty audiovizuálním balastem a jejich metaforická hodnota tak přichází vniveč.
Stejně jako celé ekologicko-občanské sdělení filmu, které se ztrácí v až příliš uspokojivě osvobodivém finále, jež je s největší pravděpodobností motivováno spíše haldami producentských účtenek, než touhou po okázalém melancholickém hepáči. Zneklidnění ze zlých lidí, kteří mají tu moc nám ničit život z nedotknutelných pozic, je pomocí páru správných chlapů s bouchačkami přetaveno v chlácholivý žvást, že ne nukleární arzenál, ale rodina je základem moci státu.
No, neprospěte to, dodala by zřejmě moje žena, kdyby to nudou neprospala!
| Na hraně temnoty | |
| Edge of Darkness | |
| Žánr: | Drama, Thriller |
| Režie: | Martin Campbell |
| Obsazení: | Mel Gibson, Ray Winstone, Danny Huston, Bojana Novakovic, Jay O. Sanders, Denis O'Hare, Caterina Scorsone, Damian Young, Shawn Roberts, David Aaron Baker ad. |
| Délka: | 108 minut |
| Premiéra ČR: | 18.02.2010 |
