Recenze - Ďábelský doktor: "Přišel čas, aby Kobra povstala a ukázala se. (Nasadí si masku, jenž prohloubí hlas, takže už definitivně připomíná Dartha Vadera.) Od této chvíle mi budete říkat...Komandér!"

Ripcord: "Scarlett, hlasové navádění střel ve stíhačce nefunguje!" - Scarlett: "Ripcorde, Destro není Američan, ale Skot. Takže hlasové navádění bude v keltštině. Jak se jenom řekne keltsky Pal?! Počkej chvíli..." - Ripcord: "Nemáme moc času, musíme zachránit Moskvu a za čtvrt hodiny Bílý dům. I při rychlosti Mach 6 to bude fuška..."

Jsou zkrátka momenty, kdy se superdrahý biják, který má ohromovat svou velkolepostí, přemění v roztomilé dada a parodii sebe sama. Před lety vznikl loutkový masakr Team America: Světovej policajt, kde partička řešitelů globálních problémů dokázala v zájmu zachování míru zničit i nějakou tu egyptskou pyramidu.

Pořád dost vrstev

A bum-Bay ho. Letos na začátku léta přišli do kin Transformeři dvojka, kde byly pyramidy ohoblovány megaroboty o pěkných pár set kvádříků a ještě v téže sezóně tu máme G. I. Joe, kde se zřítí Eiffelovka rozežraná nanoroboty, přestože se speciální jednotka mohla přetrhnout a ve snaze zachránit tento architektonický skvost i pro pírko přes plot skočila a jedoucím vlakem proskočila.

Foto: Aktuálně.cz

Hraný Hollywood dohání a předhání své vlastní parodie bez ruměnce na tváři. Za chvíli si už nebude možné dělat z něčeho legraci. Respektive bude stačit chodit na původní parodické předobrazy, jež napříště budou jedinými obrazy.

Přesný rozbor záměrnosti a nezáměrnosti u takových důkladně propočítaných produktů narazí na to, že jsou celkově určené sotva náctiletým klukům, ale přesto pořád mají dost vrstev. A některým z nich tvůrci věnovali velkou péči a jiné ošulili.

G. I. Joe sice nemají velkou logiku, ale mají složitý design - prostředí, přemisťovadel i zbraní. Nemají hlubší psychologii, ale mají složitou mytologii - tedy spletenec vztahů mezi postavami sahající hluboko do minulosti.

Bylo by ale škoda vynakládat energii na popis všech akčních figurek, jež se tu objeví. Stačí pochopit, že G. I. Joe jsou ti hodní a C.O.B.R.A. jsou ti zlí, přičemž ti hodní víc vtipkují a ti zlí víc mlčí a vrčí. Jinak mají ale všichni skvělé kadeřníky.

Služba vlasti je cool odvaz

Foto: Aktuálně.cz

G. I. Joe je v zásadě ideologická nalejvárna a náborový leták, jenomže to dovedně maskuje za zábavu; mnohem lépe než třeba Top Gun. G. I. Joe reprezentují to, jak bude vypadat armáda v budoucnu, čili děti nemají pocit, že jim něco uniká, naopak až vyrostou, budou už mít k dispozici tahle čupr udělátka a hejblátka.

Služba vlasti je tu představena jako odvaz, vlastně výlet do zábavního parku, kde se celý svět promění v horskou dráhu a kolotoč. Autíčka, kterými do sebe strkáte, nejsou upevněna na vodicích tyčích, trampolínu nepotřebujete, protože máte pérka v botách, a když spadnete na zem z velké výšky, tak se vám jen pomyslně vynuluje skóre na monitoru, ale hraje se dál.

Vskutku, G. I. Joe se řídí především videoherní logikou "jak nastavět hrdinům do cesty co nejvíc překážek a nepřátel a přitom vlastně neukázat ničí smrt otevřeně". Je přitom nutno podotknout, že mnohé hry dnes mají komplikovanější příběhy i celkově věrohodnější fikční svět.

Foto: Aktuálně.cz

Dějové zvraty v tomto filmu jako by vyskočily ze stránek rodokapsů a chvílemi i ženského čtení večerů pod lampou. Jsem tvoje sestra, snoubenka, švagr, tvůj bývalý kamarád před operací pohlaví, Fantomas s maskou tvojí babičky a podobně. S každým dalším odhalením stoupá nálada v sále až do stavu jakési přiopilosti vší tou filmovou naivitou.

Znovuprožití infantilního stádia

Vůbec nevadí, že triky jsou docela nicmoc, naopak to přidává na celkovém dojmu, že sledujete důsledný brak, na jehož podobu jsou tvůrci hrdí. Stephen Sommers, jenž má za sebou Chobotnici, Mumii 1-2 a Van Helsinga, je drahnou dobu největší fanboy Hollywoodu, který se dostal k lizu.

Ve srovnání se superprofesionálem Michaelem Bayem jasně vyvstává jeho nadšenectví pro samá témata a méně pro to, jak přesně natočí jednotlivé záběry. Možná proto taky je ve výsledku G. I. Joe o malou kung-fu facku lepší než Transformers 2.

Až takový paradox je možný. Transformers se snaží být za každou scénu vtipní a supermegatotal atraktivní, ale nakonec spíš unavují. Nešlapou a negradují, ale zpomalují. G. I. Joe se berou docela vážně, technicky nevypadají nijak zvlášť dobře a nápaditě, ale nakonec jsou přehlednější, rytmizovanější, upřímněji nablblí, a proto zábavnější. Při probírání jednotlivých složek vyhrají Transformeři, při jejich syntéze do dvouhodinového zážitku má navrch G. I. Joe.

Skoro překvapí, že v Americe ani nebyly uspořádány novinářské projekce, protože každý soudný publicista, který si vzpomene na rané bondovky a odečte si z nich sex, zažije návrat do dětství. Pak už přichází jen zásadní otázka, jestli znovuprožití infantilního stádia vývoje může člověku něco přinést.

Předpokládám, že pro spoustu diváků bude návštěva G. I. Joe lepší než návštěva kurzů holotropního dýchání. Každopádně svou bránici můžete předběžně rozdýchat tady.

P. S. Novodobí G. I. Joe ušli dalekou cestu od významu "polní pěšák" (užívaný za 2. světové), přes nadřazeného amerického elitního vojáka (jak ho představovaly hračky a animovaný TV seriál) až k mezinárodnímu týmu, jemuž nejde primárně o dobro Ameriky, a naopak ukazuje v závěru amerického prezidenta jako prázdnou loutku. Ne, že by tento významový posun činil ze Sommersova snímku hlubokomyslné dílo, ale rozdíl je to opravdu markantní.