Recenze - Už jen sama informace, že se zfilmování knihy Barbary Nesvadbové Pohádkář ujal Vladimír Michálek, vypadala ze začátku spíš jako vtip.
Že by bohém Michálek, který například před pár lety s nasazením vlastních jater a ledvin natočil opravdu nekompromisně pankáčský portrét litvínovského dělníka kultury Xaviera Baumaxy s názvem Em a on, mohl najít nějaké zalíbení v bestsellerové tvorbě šéfky české edice Harper´s Bazaaru, se zdálo asi tak pravděpodobné, jako že Filip Renč dostane státní vyznamenání.
Nicméně stalo se a výsledek není tak hrozný, jak by se člověk mohl obávat při vzpomínce na Bestiář Ireny Pavláskové.
Na druhou stranu ale příběh, který se významově snažil posunout od příběhu pro moderní hospodyňky k žánrovým vodám noir detektivky Marek Epstein, nenabízí víc než průměrný díl televizních Nevinných lží.
Banální archetyp o trojúhelníku
V neděli u obrazovky by možná tolik nevyčnívala jalovost zápletky o docela banálním vztahovém trojúhelníku, který ovšem tvůrci podávají skoro jako archetypální pravdu o mužích a ženách. Michálek s Markem Epsteinem se vyprázdněnost nevzrušivé historky o bájivém proutníkovi Márovi (Jiří Macháček), o jehož pozornost a přízeň bojují advokátka Dana (Aňa Geislerová), překladatelka Karla (Eva Herzigová) a dcera Lenka (Anna Linhartová), snaží zamaskovat, seč mohou.
Vyprávějí pomocí flashbacků, když si Márův osud ze střípků vyprávění pomalu skládá vyšetřovatel Rott (Matěj Hádek), Ten si Máru spojuje s utopeným mužem, po jehož identitě pátrá. Epsteinem přidaná dějová linie osobního života rozvedeného policajta, který řeší, že se jeho bývalá žena chce odstěhovat i s jejich synem do Ameriky, je koneckonců civilnější a psychologicky uvěřitelnější než Márovy eskapády.
Problém není ani v tom, že Jiří Macháček není typologicky dobře obsazený do role nadsamce, ničícího bezděky životy žen kolem sebe. On je vlastně docela přesvědčivý, ovšem v mezích napsané role. Úskalí je spíš v tom, že kniha i film zobrazují inteligentní a profesně emancipované ženy coby labilní hysterky, které jako zbavené rozumu padají k nohám nezodpovědnému floutkovi, jen když se na ně rošťácky usměje.
Advokátka Dana platí například za svého otevřeně podvádějícího milence enormní dluhy za exekuce. Chování zbavené hrdosti a sebeúcty považují zřejmě desetitisíce spokojených čtenářek Nesvadbové za projev lásky.
Baumaxa Michálkovu čest nezachrání
Těžko se potom s kýmkoli z ústřední trojice ztotožnit, i když všichni hrají velmi dobře, a to včetně debutantky Herzigové, která je překvapivě příjemně přirozená a civilní.
Michálek s kameramanem Martinem Štrbou kouzlí s digitální kamerou a dodávají snímku stylistické atributy pravého noir filmu. Hrají si s odrazy skel a zrcadel, snímají herce přes závěsy nebo jiné překážky, atmosféru dodávají filmu obrazy rozbouřeného moře nebo neustálého deště bušícího do oken Rottova minimalistického suterénního loftu. Tady je to ale až na hraně nechtěné parodie. Masochismus nešťastného detektiva jde asi tak daleko, že si do bytu pořídil jen pár naprosto nedostatečných lamp, takže má doma večer prakticky tmu.
Líným perem je koneckonců ve filmu popsaná sama policejní praxe – počínaje nesmyslným zdůvodněním, proč si Rott myslí, že utopenec by mohl být Mára (neexistuje tak vzácná krevní skupina, mrtvého by zcela jistě zkoušeli identifikovat podle jiných znaků než ve filmu), a konče pointou, kterou řada lidí na novinářské projekci včetně mě pochopila úplně jinak, než jak ji Michálek podle svých slov zamýšlel.
Pohádkář (50 %)
Na to, aby Pohádkář zaujal cílovou skupinu čtenářek předlohy, je pravděpodobně vyprávěn příliš chladně a komplikovaně. A na to, aby zaujal fanoušky Vladimíra Michálka z řad cinefilů, je inscenován příliš navážno. Od režiséra Michálkova formátu by člověk očekával, že se vůči brakovému základu předlohy vymezí s jistou mírou poťouchlosti a podvratnosti. A drobné zcizováky v podobě camea v úvodu zmíněného Baumaxy otřásající se integritu tvůrce, který dosud netočil čistě komerční zakázky plné otravného product placementu, příliš nezachrání.
Ve výsledku vznikl takový kočkopes. Na to, aby zaujal cílovou skupinu čtenářek předlohy, je film pravděpodobně vyprávěn příliš chladně a komplikovaně. A na to, aby zaujal fanoušky Michálka z řad cinefilů, je inscenován příliš navážno.
Od režiséra Michálkova formátu by člověk očekával, že se vůči brakovému základu předlohy vymezí s jistou mírou poťouchlosti a podvratnosti. A drobné zcizováky v podobě camea v úvodu zmíněného Baumaxy otřásající se integritu tvůrce, který dosud netočil čistě komerční zakázky plné otravného product placementu, příliš nezachrání.
Pohádkář. ČR, 2014, 90 minut. Režie: Vladimír Michálek. Předloha: Barbara Nesvadbová (kniha). Scénář: Marek Epstein. Kamera: Martin Štrba. Hrají: Jiří Macháček, Aňa Geislerová, Eva Herzigová, Anna Linhartová, Jiří Dvořák, Mariana Kroftová, Matěj Hádek, Gabriela Míčová, Lubomír Tichý, Alena Mudrová.
