Recenze - Blbý a blbější z roku 1994 není kdovíjak kvalitní film, přelomový počin nebo klasika komediálního žánru. Režijnímu debutu bratrů Farrellyových se ale podařilo trefit do vkusu tehdy konzervativnějšího diváka, který na takovou porci obhroublého humoru a fekálních vtipů jednoduše nebyl připraven.
Zároveň do hlavní role obsadil jednu z největších hereckých hvězd devadesátých let, Jima Carreyho, jenž ve stejném roce vstoupil do hledáčku amerických studií úspěšnými snímky jako Maska nebo Ace Ventura: Zvířecí detektiv.
Raketový start s fekálními vtipy
Z hlediska tržeb šlo navíc o jeden z nejúspěšnějších filmů roku, který neznámé režiséry „povýšil“ do přední hollywoodské ligy a oběma hlavním hercům přinesl kariérní posun v podobě mnoha pracovních nabídek. Otvírák 16 milionů dolarů za víkend (při zohlednění inflace 26 milionů) nechal film na první příčce i po dva následující víkendy a celosvětově utržil skoro čtvrt miliardy. Navzdory pozitivnímu komerčnímu i diváckému přijetí plánovaná dvojka nevznikla.
Dočkali jsme se jí tedy až za rovných dvacet let, kdy její realizace vlastně dává největší smysl - Farrellyové točí jeden propadák za druhým (Týden bez závazků, Tři moulové), Carreyho kariéra na tom také není zrovna nejlépe se zapomenutelnými filmy jako Pan Popper a jeho tučňáci, Kouzelníci nebo Kick-Ass 2. Za jedinou výjimku se dá v podstatě považovat Jeff Daniels, který se před dvěma lety etabloval v úspěšném dramatickém seriálu HBO Newsroom, za nějž byl dokonce nominován na Zlatý glóbus.
I když tedy mohl Návrat blbýho a blbějšího vypadat trochu jako nouze většiny zúčastněných, překvapivě však dokázal i po dlouhé době diváky oslovit. Stanovený druh humoru totiž stále platí a bod k dobru můžeme režisérům přičíst za to, že se nesnažili poetiku filmu povýšit na novou úroveň, nýbrž zůstali věrní osvědčeným trademarkům a postupům, jak natočit naprosto „debilní“ film, který je však jistým způsobem zábavný.
Toaletní gagy zaberou vždycky
Když se řekne Blbý a blbější, většina diváků si vybaví spoustu ikonických a zkultovnělých scén jako například Lloydův jazyk přimrzlý k lanovce, stavění „oplzlého“ sněhuláka nebo záchodovou scénu Harryho po požití projímadla. Pokud můžeme totiž tomuto filmu být za něco „vděční“, tak je to právě následující vlna nekorektních komedií/parodií, v nichž se to jen hemžilo vyměšovacími scénami a tělesnými tekutinami (vzpomeňte si na různá Scary Movie, Zahulíme, uvidíme a tak dále).
Ani dvojka nemá k takovým momentům daleko a dá se říct, že je ještě zintenzivňuje. Zatímco však v jedničce měly podobné scény ještě funkci ve vyprávění (pomsta Lloyda za Harryho rande), dvojka už s nimi většinou zachází jen čistě pro srandu.
V „návratu“ tedy najdeme spoustu chvil, kdy jsou gagy rozvíjeny jen pro gagy, nikoliv pro posun v ději – celek se tak stává sledem izolovaných, různě zábavných epizodek, které drží pohromadě (stejně jako v prvním dílu) motiv cesty.
Tentokrát totiž Harry a Lloyd cestují na druhý konec Ameriky kvůli tomu, aby poznali dceru jednoho z nich (jsou blbí a nevědí, čí je) a Harry si mohl od ní, jako příbuzného, nechat transplantovat ledvinu.
Do jednoduché road movie se samozřejmě připlete i pomyslná kriminální zápletka s náhradní matkou dcery, která chce zavraždit a oškubat bohatého manžela. Právě vrchol jeho práce, prý vynález, který „zachrání lidstvo“, má totiž hodnotu miliardy dolarů a oba blbci ho musí dostavit na speciální vědeckou konferenci, kde má „jejich“ dcera přednášku. Film tak kupředu žene macguffin v podobě uzavřeného balíčku s tajemnou identitou, který je důležitý pro obě dějové linie.
Nejste na to trochu staří?
K výsledku je sice velmi lehké zaujmout opovržlivý postoj, jako k již zmíněnému sledu gagů, které rozvíjí duo naprosto „dementních“ postav odmítající za poslední dvě desetiletí dospět, film na bázi jakéhosi primitivního humoru funguje ostatně lépe, než si jsme ochotni připustit. To, co by však v pořádku zapadlo do kultury západní společnosti devadesátých let, se v době dnešní moderní kinematografie a průkopnických trendů tak trochu ztrácí – a díky produkčnímu pozadí filmu a záměrům (potřebujeme hit!) nemáme tvůrcům ani moc důvod důvěřovat.
I když film není rozhodně koncipován jako tragikomedie (což by se zajisté stalo v českém prostředí, viz Sněženky a machři po 25 letech), nelze opomenout jistý metarozměr v podobě komentáře k mediální image stárnoucích herců a zároveň postavám, které se nedokázaly ani za dvacet let života posunout na vyšší mentální rovinu uvažování než dětí prvního stupně základní školy.
Návrat blbýho a blbějšího (60 %)
Vše, co se v Návratu blbýho a blbějšího děje, sice útočí na první signální soustavu, při troše vhledu však vyvstává na povrch jistý smutný a tragický rozměr, hlavně když člověk sleduje herce na kraji padesátky (Jeff Daniels dokonce šedesátky), kteří vystrkují zadky, prdí a smějí se oplzlým vtipům. Což jistě nebyl záměr tvůrců. Jinak film na své jednoduché bázi docela funguje a během sledování podnítí i ke krátkému uvažování – pokud si tedy rádi potrpíte na nadinterpretace, se kterými by vás Harry a Lloyd poslali někam… třeba do hajzlu.
Vše, co se v Návratu blbýho a blbějšího děje, sice útočí na první signální soustavu, při troše vhledu však vyvstává na povrch jistý smutný a tragický rozměr, hlavně když člověk sleduje herce na kraji padesátky (Daniels dokonce šedesátky), kteří vystrkují zadky, prdí a smějí se oplzlým vtipům. Což jistě nebyl záměr tvůrců.
Část diváků to může přinejmenším zarazit, hlavně při sledování potrhlých obličejových grimas Jima Carreyho, jemuž pod make-upem pomalu prosvítají vrásky – tomu ještě dopomáhá stejný kostým a vlasový sestřih obou představitelů, což velmi přesně evokuje právě atmosféru prvního dílu… jen s tím rozdílem, že tady jsme o dvacet let později.
Film tak někdy obsahuje scény, jež jdou velmi razantně proti tomu, co je v nich zobrazováno, zohledníme-li věk aktérů a dumání nad otázkou, před čím se kdysi špičkoví herci museli snížit (zřejmě tučným výplatním šekem).
I tak ale Návrat blbýho a blbějšího nelze považovat za ztracený čas, ale spíše za film, který na své jednoduché bázi docela funguje a během sledování podnítí i ke krátkému uvažování – pokud si tedy rádi potrpíte na nadinterpretace, se kterými by vás Harry a Lloyd poslali někam… třeba do hajzlu.
Návrat blbýho a blbějšího (Dumb and Dumber To). USA, 2014, 102 minut. Režie: Bobby Farrelly, Peter Farrelly. Hrají: Jim Carrey, Jeff Daniels, Laurie Holden, Kathleen Turner, Bill Murray, Cam Neely, Rob Riggle, Rachel Melvin, Erin Allin O´Reilly, Grant James, Carly Craig, Paul Blackthorne, Ron Hudson, Mike Cerrone, William R Phillips.
