RECENZE Hřebejk utloukl Zakázané uvolnění psychodusnem

Jan Gregor Jan Gregor
6. 6. 2014 11:45
Nový film Jana Hřebejka se svou poetikou míjí s divadelní předlohou Petra Kolečka.
Jana Stryková a Ondřej Sokol - Vladana a Jelen v Zakázaném uvolnění.
Jana Stryková a Ondřej Sokol - Vladana a Jelen v Zakázaném uvolnění. | Foto: 2media

Recenze - Zakázané uvolnění avizoval Jan Hřebejk jako návrat ke komediálnímu žánru. Pro adaptaci si vybral divadelní hru agilního a čím dál tím víc populárního Petra Kolečka, kterou v pražském Rubínu režíroval Daniel Špinar. A výsledek by se dal brát jako ukázkový příklad, jak se film svojí poetikou může minout s předlohou.

Podívejte se na ukázku z filmu Zakázané uvolnění.
Podívejte se na ukázku z filmu Zakázané uvolnění. | Video: Bontonfilm

Jan Hřebejk podle vyjádření v médiích viděl hru v komorním prostředí malostranské scény zhruba pětkrát a zažil prý i reprízy, kdy smích diváků skoro nešel utišit. Jeho film ale zase taková řachanda není. Hřebejk má totiž kontraproduktivní zálibu v psychologizování, což se tluče s textem, který je napsaný jako nadsazená, lehce absurdní groteska.

Hřebejkova citová vyprahlost

Petr Kolečko se naposledy dostal do širšího povědomí jako člen autorského týmu televizního sitcomu Čtvrtá hvězda. V něm dokázal soubor Dejvického divadla bezezbytku využít poetiku dětinskosti a trapnosti, která je Kolečkovi blízká a která se ve slovních přestřelkách filmu Zakázané uvolnění nesměle dere na povrch.

Fígl spočívá v tom, že herec je nad rolí, divák to vnímá a užívá si spolu s ním převtělení do zkarikované postavy. Hřebejk ale své charaktery pojímá víceméně na vážno a v důrazu na civilní pojetí stírá osvobozující a úlevnou sílu přehrávání. Místo hravé frašky o jedné nepovedené svatbě nám nabízí něco ve stylu skandinávsky cynické výpovědi o citové vyprahlosti a pokrytectví dnešní střední třídy.

Pokus o propojení poetiky původního divadelního představení a filmu je názorně vidět už tím, že Hřebejk obsadil do svého snímku herečky ze Špinarovy inscenace.

Zakázané uvolnění.
Zakázané uvolnění. | Foto: 2media

Vladana (Jana Stryková) je barmanka v hokejové hospodě, kde právě probíhá důležité semifinále mistrovství světa v hokeji mezi Českem a Slovenskem. Je to drsná holka od rány, která se vzpamatovává ze vztahu s hokejistou, ráda by ze zapadákova vypadla do Prahy a začala tam nový život herečky.

Do prázdného lokálu zavítají dvě mladé ženy: nevěsta Klára (Zuzana Stavná) a její svědkyně Iveta (Hana Vagnerová). Při čekání na ženicha Štěpána (Ondřej Sokol) se možná i pod vlivem koktejlů začne probírat špinavé prádlo a brzy se ukáže, že mezi oběma ženami je tajemství, které nemělo vyjít na povrch. A děj ještě nabere obrátky, když si obě dívky špatně vyloží telefonát od ženichova svědka Tomáše (Igor Ozorovič).

Prázdná hipsterská knajpa pro hokejisty

Převést tuhle hru adekvátně na filmové plátno by bylo těžkým oříškem i pro režiséra, který by více ctil ducha předlohy. Sevřené představení trvá hodinu a odehrává se celé na jednom místě. Tvůrci filmu nastavili stopáž na 77 minut přidanou dějovou linkou s mužskými postavami, které v původní hře nejsou, a flashbacky ze svatebního obřadu a oslavy.

Zakázané uvolnění (50 %)

Zakázané uvolnění

Zakázané uvolnění avizoval Jan Hřebejk jako návrat ke komediálnímu žánru. Pro adaptaci si vybral divadelní hru agilního a čím dál tím víc populárního Petra Kolečka. Ovšem výsledek by se dal brát jako ukázkový příklad, jak se film svojí poetikou může minout s předlohou. Hřebejk má totiž kontraproduktivní zálibu v psychologizování. Chce ukázat niternou prázdnotu svých postav, ale zrazuje ho skutečnost, že sitcomově vyprofilované charaktery zkrátka moc velkou psychologickou hloubku nemají.

Jenže pocitu statičnosti a divadelnosti se jim nepodařilo vyvarovat, ani když si Jan Hřebejk s kameramanem Martinem Žiaranem vyhrávají s barevným tónováním záběrů a fetišisticky se popásávají na retro designu celého interiéru hospody.

Z Kolečkova textu je cítit prostředí zaplivané knajpy, stejně neutěšené, jako jsou životy hrdinek. Hřebejk ale z té díry, z níž chce Vladana za každou cenu uniknout, udělal načančaný prostor, vyzdobený hipsterskými křesílky a barovými stoličkami.

Podobně: reklamně uhlazené zpomalené záběry ze svatby nevykupují ani zcizováky typu zvracejícího hosta nebo kopulujících psů. A podivná scéna lesbických hrátek Vladany s Ivetou se už pohybuje někde mezi nezamýšlenou parodií na soft porno a prezentací katalogu spodního prádla.

Režisér pravděpodobně chce ukázat niternou prázdnotu svých postav, ale jednak se chytá do pasti apartnosti a jednak ho zrazuje skutečnost, že tyhle sitcomově vyprofilované charaktery zkrátka moc velkou psychologickou hloubku nemají.

Přestože jde Jan Hřebejk režijně proti smyslu textu, úplně se mu potenciál Kolečkovy hry vynulovat nepodařilo. Na divadle funguje chemie mezi třemi talentovanými herečkami zjevně skvěle, ve filmu bohužel sotva napůl.

Zakázané uvolnění. Česko, 2014, 77 minut. Režie: Jan Hřebejk. Scénář: Petr Kolečko. Hrají: Jana Stryková, Hana Vagnerová, Zuzana Stavná, Ondřej Sokol, Tomáš Jeřábek, Igor Orozovič.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 43 minutami

Ve věku 93 let zemřel předseda Klubu dr. Milady Horákové a bývalý politický vězeň František Šedivý

Ve věku 93 let zemřel v úterý večer dlouholetý předseda Klubu dr. Milady Horákové František Šedivý. Za klub to ve středu oznámil Jiří Bulan. Šedivý za války spolupracoval s odbojem, po únoru 1948 strávil 12 let v komunistických věznicích a lágrech. Po listopadu 1989 působil také jako místopředseda Konfederace politických vězňů ČR. O svém životě napsal několik knih.

Šedivý podle Bulana zemřel po dlouhé nemoci. Poslední rozloučení se uskuteční v rodinném kruhu, veřejnost se bude moci se Šedivým rozloučit, jakmile to umožní situace s epidemií koronaviru, napsal.

"Mnoho let svého života se potýkal s totalitou, ale ani dlouholeté věznění v komunistických lágrech ho nezlomilo, stále si uchovával svůj cit pro spravedlnost a obdivuhodný smysl pro humor," uvedl Bulan. Šedivý podle něj byl masarykovec, spisovatel, křesťan, milovník přírody a myslivec, výborný řečník a především laskavý člověk. "Patřil také k těm, díky jejichž úsilí mohla být obnovena činnost České obce sokolské. A významnou měrou se zasloužil i o vznik pražského Gymnázia Milady Horákové v roce 2009," dodal Bulan.

Zdroj: ČTK
Další zprávy