Filmové tržby se vloni kvůli covidu výrazně propadly. Globální hodnota herního průmyslu oproti tomu vzrostla o 10 procent na zhruba 150 miliard dolarů. Také v předchozích letech, kdy většina populace netrávila veškerý volný čas u počítače a televize, se hrám dařilo. Šéfové hollywoodských studií i streamovacích společností se na tom přirozeně chtějí přiživit. Proto svou nabídku čím dál častěji uzpůsobují hráčům.
V posledních letech zaznamenaly solidní komerční úspěch filmy Pokémon: Detektiv Pikachu a Ježek Sonic. Netflix zabodoval se seriálem Zaklínač, který má sice knižní původ, ale celosvětový fenomén z něj udělala až polská videohra. V produkci Stevena Spielberga vzniká adaptace střílečky Halo a v následujících letech bychom se měli dočkat mimo jiné seriálů podle herních bestsellerů Assassin’s Creed, Fallout a The Last of Us.
Do tohoto cyklu zapadá i Free Guy. Letní blockbuster, který se uplynulý týden také do českých kin dostal kvůli pandemii s ročním zpožděním, nevychází z konkrétní videohry. Podobně jako Spielbergovo Ready Player One: Hra začíná z roku 2018 tematizuje samotný akt hraní. Film tak sice zřetelně cílí na hráče a hráčky, zvolený vyprávěcí rámec však tvůrcům současně umožňuje stavět se do pozice morálních autorit, které cílovou skupinu nabádají, aby při okouzlení virtuálními světy nezapomínala na skutečný život.
Realizaci scénáře, který pár let koloval mezi různými režiséry, inicioval čtyřiačtyřicetiletý Kanaďan Ryan Reynolds, jemuž zatím největší přízeň zajistil komiksový Deadpool. Ze strany charismatického herce s nepříliš širokým výrazovým rejstříkem šlo o výborný tah. Reynolds ve filmu hraje postavu bez hloubky, která je natolik fádní, že ani nemá jméno. Označuje se prostě za Chlapíka.
Chlapík žije nudně, opakuje tytéž repliky a střídá pár typů úsměvů. Každé ráno vstane, pozdraví svou zlatou rybičku, roztáhne rolety, nasnídá se a v nenápadné bleděmodré košili vyráží do práce. Po cestě se zastavuje v kavárně, kde si vždy objednává kávu se smetanou a dvěma cukry a směrem k baristce pronese bolestivě trapný vtip. Jako bankovní úředník po zbytek dne razítkuje dokumenty, klábosí s hlídačem a čeká, kdy do budovy vtrhnou ozbrojení lupiči.
Zločin je v Chlapíkově světě na denním pořádku. Ulicemi se valí tanky a obří roboti s kulomety, sporťáky do sebe narážejí a velkolepě vybuchují, lidé po sobě házejí granáty a střílejí z raketometů. Chlapíka ale jako by se nic z toho netýkalo. Jeho hlas mimo obraz nás v úvodu jako okopírovaném z Deadpoola a filmového LEGO příběhu přesvědčuje, že žije v ráji. Nic jiného mu nezbývá. Byl tak naprogramován.
Jak totiž po pár minutách vychází najevo, bezvýrazný protagonista je jednou z nehratelných postav neboli NPC ve videohře nazvané Free City.
Otevřené herní prostředí Free City připomíná především veleúspěšný simulátor městského zločinu Grand Theft Auto nebo bojovou on-line akci Fortnite. Pozorné a ve videohrách zběhlé diváky potěší camea slavných hráčů a odkazy k bezpočtu dalších her, které jsou ale z větší části umístěny někde v zadním plánu a neodvádějí pozornost od příběhu. V něm běží primárně o Chlapíkovo prozření. Sekundárně o záchranu světa.
Chlapíka z rutiny vytrhne setkání s atraktivní "Molotovkou". Na rozdíl od titulního hrdiny není naskriptovanou postavou, ale avatarem ovládaným skutečnou programátorkou Millie. Mladá žena - zásluhou talentované britské herečky Jodie Comerové jediná plastičtější postava filmu - do Free City neuniká kvůli přebytku volného času. Hledá v něm potvrzení o krádeži zdrojového kódu, který vymyslela se svým bývalým kolegou Keysem.
Ten býval nadějným nezávislým vývojářem. Nyní pracuje pro velké studio, jež Free City vypustilo do světa, a otráveně plní příkazy svého extravagantního bosse Antwana. Karikaturu bezcharakterních herních magnátů, ztvárněnou nejapně přehrávajícím režisérem a hercem Taikou Waititim, zřejmě divák bude chtít vymazat z paměti hned po odchodu z kina. Stejně jako pubertální vtipy o čemsi tvrdém v kalhotách.
Antwan ve filmu naštěstí nedostává tolik prostoru a jeho zásahy do vyprávění se omezují především na vymýšlení překážek, které by Millie zabránily najít důkazy o jeho zločinu. Nebude to mít snadné, protože na stranu odhodlané ženy se postupně připojuje jak Keys, tak Chlapík, který se bezhlavě zamiloval do Milliina herního alter ega. Jenomže s láskou přichází sebeuvědomění. Hrdinovi dosud řízenému počítačovým programem dochází, že je svobodnou bytostí a může činit vlastní rozhodnutí.
Stálou součástí životů většiny z nás jsou digitální technologie a aplikace měřící, kolik jsme ušli kroků, spálili kalorií nebo naspali hodin. Algoritmy nám radí, co si máme koupit nebo jaký seriál zkouknout. Není zkrátka třeba být postavou ve videohře, aby vás napadla otázka, zda nežijete v simulaci, jejíž pravidla určuje někdo jiný. Premisu s umělou inteligencí, která začíná mít vlastní život a stává se inspirací pro ostatní, bohužel film moc nerozvádí a o filozofickém nebo satirickém přesahu nemůže být řeč.
Svižná první hodina Free Guye nabízí především akční scény hýřící barvami i humorem a možnost kochat se symetrickými komponovanými záběry. Ty nás spolu se "strojově" bezchybnými pohyby kamery a jasným světlem upozorňují na umělost Chlapíkova světa. Realita je kontrastně tmavší, kamera se v ní hýbe méně elegantně a herce zabírá z větší blízkosti.
Když Chlapík ve druhé polovině vyprávění konečně začne vážněji reflektovat situaci, jeho existenciální krizi vyřeší několik obecných frází o nutnosti žít v přítomnosti. Víc než jeho dilemata autory zajímá jalová romantická podzápletka, o jejíž dojemnost se stará především dobře načasovaná hudba a boj o práva k intelektuálnímu vlastnictví.
Je paradoxní, že recyklování určité značky a přisvojování si cizích nápadů ve snímku hájí padouch. Filmaři totiž postupují podobně. Přestože Free Guy nevznikl podle konkrétní hry a není součástí žádné filmové série, skoro ve všech ohledech vyznívá nepůvodně.
Postavy jsou odvozené, vyprávění schematické a předvídatelné. Vtipnost jedné z bojových scén má spočívat čistě v tom, že si Chlapík bere na pomoc předměty spjaté s různými franšízami studia Disney. Fikční svět připomíná výše zmíněné videohry a zápletka je sešita z motivů vypravěčsky a myšlenkově vrstevnatějších filmů jako Oni žijí!, Truman Show, Matrix nebo Horší už to nebude.
Stejně jako předchozí snímky režiséra Shawna Levyho, schopného řemeslníka bez autorského rukopisu, také Free Guy jen reprodukuje osvědčená klišé a archetypy. Průměrný chlápek prozře a vydává se na hrdinskou cestu za ženou svých snů. Hráči videoher jsou nejistí panicové, kteří jedí nezdravě a stále bydlí u svých rodičů. Jedinou výraznější černošskou postavu představuje jako v tolika jiných filmech protagonistův žoviální parťák. Naplňování schémat je přitom nadřazené logice vymyšleného světa, kde se pravidla za pochodu mění.
Film, jehož každá složka připomíná produkt testovaný tak dlouho, až k němu nikdo neměl výhrady, se nesnaží o komentář šablonovitosti fikčních světů a herních zákonitostí. Je prostě jenom šablonovitý, čímž se liší od podstatně drzejšího Deadpoola.
Odvážnost a originalita samozřejmě nejsou jedinými kritérii rozhodujícími o kvalitě. Jenom vyznívá pokrytecky, když obojí postrádá zrovna film, který se naoko vysmívá korporacím chrlícím zaměnitelné produkty a nechává postavy pronášet patetické motivační proslovy o jedinečnosti každého člověka a nutnosti podstupovat riziko.
Obdobný rozpor v sobě nese okaté vymezování se vůči násilí ve hrách. Atrakce, kterými nás Free Guy rozmazluje, jsou z větší části založené na střelbě, přehnaných rvačkách a explozích. Jedno z ústředních, pro jistotu několikrát zopakovaných poselství nicméně zní, že v herních světech lze koexistovat také bez vraždění a přistupovat k sobě s respektem.
Vstřícnost Hollywoodu vůči herní komunitě tak ve Free Guyovi stále nese nádech elitářství a přehlíživosti, jakou se postoj filmových producentů vůči videohrám vyznačoval v předchozích dekádách. Navenek bezstarostná akční jízda v jádru poučuje hráče o hodnotách a nabádá je k zodpovědnějšímu chování.
Toto moralizování nicméně Levy se zbytkem štábu zaobalili do podívané natolik dynamické, barevné, pozitivní a technicky vypilované, že jejich lekci slušného chování nejspíš absolvujete bez odmlouvání. Po pár dnech vám však splyne s tuctem jiných filmů určených k jednorázovému osvěžení horkých letních dnů.
Free Guy
Režie: Shawn Levy
Falcon, česká premiéra 12. srpna.
