Recenze - O filmu Doupě se psalo hlavně jako o posledním dokončeném filmu předčasné zesnulého Paula Walkera. Herec známý především z akční série Rychle a zběsile ale původně rozhodně neměl být hlavním tahákem, který by mohl přilákat diváky do kin.
Nejnovější produkce společnosti EuropaCorp spoluvlastněné Lucem Bessonem je totiž dalším z řady přímočarých akčních podívaných této firmy, která stojí např. za sériemi Taxi, 96 hodin nebo Kurýr.
Paul Walker tu navíc hraje druhé housle hlavní hvězdě filmu Davidu Bellemu, který proslul především jako spoluzakladatel sportovní disciplíny parkour spočívající v efektivním překonávání překážek v terénu.
Pokus o restart parkourové akce
Bessonova firma byla také první významější společností, která tento francouzský sport praktikovaný od devadesátých let, objevila pro film. Poprvé parkour představila ve filmu Yamakasi v roce 2001, ale v daleko spektakulárnější podobě jej rozvedla o dva roky později ve snímku Okrsek 13.
Právě v akcí našlapaném Okrsku 13 David Belle předvádí excelentní parkourové kousky spočívající především v proskakování oken a jiných těsných prostorů, přeskakování ze střechy na střechu a podobně.
Okrsek 13 se dočkal mnohem těžkopádnějšího pokračování s podtitulem Ultimátum v roce 2009 a Belle se od té doby objevil jen ve vedlejších rolích seriálu Metal Hurlant Chonicles a filmu Mafiánovi. Doupě je doslova pokus o restart parkourové filmové akce – jde totiž o remake prvního Okrsku 13, ovšem tentokrát odehrávající se v Detroitu a ne v Paříži a namluvený anglicky, nikoli francouzsky.
Snímek má prakticky totožnou zápletku jako jedenáct let starý originál. V Detroitu blízké budoucnosti existuje ghetto izolované od zbytku města zdmi a policejními hlídkami a kontrolované zločineckými gangy.
Do této zóny se musí vypravit policista v přestrojení, protože se někde na jeho území nachází neutronová bomba, které se zmocnil místní boss. Policistovi při tom pomáhá místní bojovník za spravedlnost, který má s bossem nevyřízené účty.
Vášnivý čtenář komiksů Luc Besson
Besson se tu znovu projevil jako vášnivý čtenář francouzských mainstreamových komisků, protože přistupuje k žánrovým klišé s přesně stejnou neskrývanou naivitou. Ano, zápletky většiny novějších akčních snímku z Bessonovy dílny jsou v podstatě lobotomizované verze klasických žánrových schémat. Na druhou stranu od akčních filmů stejně nebudeme čekat sofistikovaná komplexní vyprávění zasazená do promyšlených fikčních světů.
Jenže zatímco Okrsek 13 dával divákům přesně to, co se od akčních filmů očekává, totiž dechberoucí fyzickou akci, u Doupěte už to tak docela neplatí. Ne že by Belle vyšel z formy, naopak, stále dokáže stejně bleskově proskočit otevřené okno u auta a ještě u toho mít jednu ruku připojenou pouty k tělu protestujícího protivníka.
Film mu ale zdaleka nedává tolik prostoru vyniknout jako starý Okrsek. V Doupěti je jednak mnohem méně parkourových scén, ale především jsou často sestříhané tak, že podstatnou část Bellových exhibicí neuvidíme.
Současní akční filmaři obecně často šidí své diváky tím, že jim místo skutečné akce na plátně předkládají jen sérii sérii záběrů, kde se sice divoce máchá kamerou a stříhá, ale ze samotné dramatické situace na plátně toho díky tomu moc nezbude.
Psychotický RZA herecky vyčnívá
V tomhle ohledu Doupě zůstává tak na půli cesty. Občas nám dopřeje přehlednou sekvenci Bellových kousků, ale přibližně stejně často akci obchází rychlým střihem či pohybem kamery mimo dynamiku samotného dění na scéně.
Navíc ještě silněji než Belle na tuhle praxi ve filmu doplácí Paul Walker.
Co na tom, že herec vlastnil hnědý pás v brazilském jiu-jitsu, když střih takřka neomylně přeruší záběr těsně před okamžikem, kdy se chystá zasadit úder.
Rozhodně přitom nejde o fušersky natočený film, o čemž svědčí i úvodní titulková pasáž, která pomocí digitálních triků skladá dohromady řadu záběrů tak, že vypadají jako jedna kontinuální kamerová jízda.
Doupě (65 %)
„Americká“ verze Okrsku 13 diváky příliš neohromí. Buď totiž znají původní snímek, proti němuž remake neobstojí, nebo ho neznají, ale rozředěná akce, kterou Doupě předvádí, je asi poněkud zklame. Nicméně poslední dokončený film Paula Walkera zůstává celkem solidní béčkovou akční podívanou, která navíc může být atraktivní i díky svému revolucionářskému závěru, který, oproti typickým akčním filmům obhajujícím status quo, sympatizuje s ulicí proti establishmentu.
Ovšem chybou, kterou Doupě opakuje po Okrsku 13: Ultimátum, je, že obsahuje příliš mnoho scén, které Ballea nutí k hereckým výkonům. I když se většinou jedná jen o lakonická prohlášení, u některých z nich se bohužel očekává, že budou vyjadřovat nějaké hrdinovy emoce, což opravdu není Balleova parketa. Nijak výrazně ho nedoplňuje ani Walker či modelka Catalina Denis, která většinu filmu tráví svázaná v zajetí padouchů (a připravuje tak film o genderovou vyváženost akce), a tak nejatraktivnější figury zase jednou patří záporákům v čele s obstojně psychotickým Tremainem v podání rappera RZA.
Hlavní problém je, že coby „americká“ verze Okrsku 13 film diváky příliš neohromí. Buď totiž znají původní snímek, proti němuž remake neobstojí, nebo ho neznají, ale rozředěná akce, kterou film předvádí, je asi sotva poněkud zklame.
Tím spíš, že parkour se díky filmům jako Casino Royale, Bourneovo ultimátum nebo Princ z Persie (na němž mimochodem Belle spolupracoval jako kaskadér), stal mnohem méně neobvyklou podívanou než před jedenácti lety.
Nicméně Doupě zůstává celkem solidní béčkovou akční podívanou, která navíc může být atraktivní i díky svému revolucionářskému závěru, který, oproti typickým akčním filmům obhajujícím status quo, sympatizuje s ulicí proti establishmentu.
Doupě (Brick Mansions). Francie, Kanada, 2014, 100 minut. Režie: Camille Delamarre. Scénář: Luc Besson, Bibi Naceri. Hrají: Paul Walker, David Belle, RZA, Catalina Denis, Ayisha Issa, Robert Maillet, Carlo Rota, Bruce Ramsay, Marco Bellocchio, Goûchy Boy. Česká premiéra 1. května 2014.
