RECENZE Tim Burton konečně vyšel ze škatulky. Udělal chybu

Martin Svoboda Martin Svoboda
8. 2. 2015 9:33
Tim Burton ve snímku Big Eyes udělal to, co po něm takřka všichni tak dlouho chtěli: natočil úplně "jiný" film. Nejspíš jen proto, aby už to po něm nikdy nikdo znovu nechtěl.
Big Eyes.
Big Eyes. | Foto: Forum Film

Recenze - V posledních letech už nejde Tima Burtona ani pořádně parodovat, stará se o to totiž sám. Dosucha ždímá vlastní trademarky a svou tvorbu zcela zneživotněl a odřízl od vyvíjející se (pop)kultury. Právem se proto stává terčem více či méně škodolibé kritiky. Nyní se zdá, že si ji konečně vzal k srdci a pokusil se natočit něco alespoň trochu jiného: normální životopisný film.

Svůj objekt nevybral náhodně. Dlouho je vášnivým sběratelem Margaret Keanové, která od padesátých let jak na běžícím pásu produkuje nevkusné malbičky převážně dětí a zvířátek s velkýma očima.

Big Eyes.
Big Eyes. | Foto: Forum Film

Keanová (ve filmu Amy Adams) dnes žije na Havaji, většinu značného jmění svěřuje svědkům Jehovovým a nejspíš je (ne)skutečně šťastná. Nebylo tomu tak ale vždy - „uměleckou“ dráhu započala v anonymitě, když si po vzájemné dohodě její díla autorsky přivlastňoval manžel Walter (Christoph Waltz). Neschopný malíř, zato však přičinlivý byznysmen, který si uvědomoval, že ženská autorka nemá na trhu šanci. Podepsáním jejích výtvorů dokázal rozjet velmi lukrativní obchod s reprodukcemi a dalším zpodobňováním, což činilo šťastným zase jeho.

Problém nastal ve chvíli, kdy citlivá duše Margaret přestala být s touto situací spokojená a chtěla se od chamtivého manžela oprostit.

Nesnesitelná neutralita

V Big Eyes se Burton vzdává takřka veškeré extravagance, a ačkoliv v barevné paletě ho poznáme, kdybychom jeho jméno neviděli na plakátu před vstupem do kina, nejspíš bychom mu režii nepřičítali. Místo obligátní vděčnosti za tolik požadovaný posun ale nakonec dojdeme k závěru, že jeho instinkt nevycházet ze škatulky byl nejspíš správný.

Big Eyes.
Big Eyes. | Foto: Forum Film

Big Eyes není jeho první životopisný film, tím byl Ed Wood s Johnnym Deppem. A při pohledu na náměty příběhů „nejhoršího režiséra všech dob“ a „nejnevkusnější malířky“ vidíme určité paralely. V obou případech jde o umělce, jejichž díla jsou obecně pokládána za nekvalitní až příšerná, ale Tim miluje jejich osobnost a zápal. A zatímco v Edu Woodovi tento rozpor neustále vře a rozjíždí zajímavou hru obdivu vůči někomu, kdo do svého díla sice vložil srdce, ale ne talent, v Big Eyes vévodí absolutní neutralita a vlastně ani není jasné, jestli obrazy Keanové považuje tvůrce za dobré, nebo ne.

Právě tohle úplné odhlédnutí od produktu činnosti hrdinky, tedy středobodu dění, je na filmu nejzajímavější a zároveň nejvíc ubíjející. Keanová tu bojuje za právo tvořit pod svým jménem a vyznívá přitom jako dokonale a ve všech ohledech kladná osoba. Na to, že vlastně neumí malovat, poukazují jen vedlejší postavičky formou komediálních vsuvek (kurátor Jason Schwartzman, kritik Terence Stamp). Chybí tu relativizace na jakékoliv úrovni. Hrdinka a vše, co dělá, rovná se dobro.

Podívejte se na trailer k filmu Tima Burtona Big Eyes | Video:

Burtona můžeme zkoušet omluvit s tím, že jeho zobrazení „práva na vlastní tvorbu bez ohledu na její kvalitu“ je chvályhodné, nelze si však nevšimnout, že před dvaceti lety zároveň dokázal vyvolat do jisté míry ambivalentní pocity, kdežto nyní se co nejúporněji pokouší zachovat vůči Keanové nevyhraněnost. Ne že by bylo špatně, že nenatočil to samé, chraň bůh, těžko se však přehlíží, o kolik menší škálu pocitů a myšlenek předkládá.

Pořád lidem nerozumí

Výše zmíněné by pořád „jen“ nabízelo prostor pro polemiku, konečný průšvih je až Burtonova trvající neschopnost vykreslit charaktery a jejich vztahy. Každá postava snímku Big Eyes (včetně těch hlavních) jde shrnout jedním, v lepším případě dvěma přídomky a jejich interakce se omezuje na jeden velmi jasný cit.

Big Eyes.
Big Eyes. | Foto: Forum Film

Konflikt tu však plyne z vyvíjejícího se vztahu mezi Keanovými. Nebo by zřejmě měl, protože jiný motiv není „rozvíjen“. Jenže oba hrdinové postrádají byť náznak hloubky, vždy jsou přesně tím, čím se zdají být na povrchu, a jejich vztah z „má“ na „nemá“ rád přeskočí ještě rychleji, než vůbec postřehneme, na základě čeho byl ustanoven. Nikdo tu zkrátka nežije, všichni pouze čtou scénář.

Je snadné si nyní představit toho pověstného malého Tima Burtona, samotáře bez kamarádů, který nerozumí lidem a ani ve stáří není schopný jejich vlastnosti a vztahy pořádně zobrazit. Silný v kramflecích je tehdy, když si vymyslí stylizované postavičky a postupně rozvíjí jejich výstřednost, což bylo možné u Eda Wooda (na němž mimochodem pracoval se stejným scenáristickým duem), protože Wood v jeho filmu měl ke skutečnému králi špatnosti docela daleko.

Big Eyes (45 %)

Big Eyes

V Big Eyes se Tim Burton vzdal takřka veškeré extravagance, a ačkoliv v barevné paletě ho poznáme, kdybychom jeho jméno neviděli na plakátu před vstupem do kina, nejspíš bychom mu režii nepřičítali. Místo obligátní vděčnosti za tolik požadovaný posun ale nakonec dojdeme k závěru, že jeho instinkt nevycházet ze škatulky byl nejspíš správný. Životopisný snímek o malířce Margaret Keanové nic neříká a nic pořádného nezobrazuje. Od dramatu neustále utíká k odlehčené komedii, aby nemusel konfrontovat nepříjemnou realitu děje, aniž by však volil dostatečně silnou stylizaci k ospravedlnění podobných úkroků.

Big Eyes se snaží být „normálním“ příběhem „normálních“ lidí a klišé představa o Burtonovi se tak trochu potvrzuje – s takovým příběhem takových lidí si neví rady.

Nejspíš i proto se snímek ke konci během rekonstrukce slavného soudního přelíčení už zcela rozpadá, Waltzův už tak nesnesitelně pitvořivý výkon ještě posílený kontrastující nevýrazností Adamsové přechází k úplné karikatuře a z filmu už mizí iluze, že jsou přítomny emoce a že mezi postavami existují vazby, jež bychom mohli označit za nám blízké.

Výsledek je rozbitá nedůslednost, snímek, který nic neříká a nic pořádného nezobrazuje. Od dramatu neustále utíká k odlehčené komedii, aby nemusel konfrontovat nepříjemnou realitu děje, aniž by však volil dostatečně silnou stylizaci k ospravedlnění podobných úkroku. A špatně vedení herci ztvárňující mělké postavy jen podtrhávají marnost všeho.

Tim Burton vystoupil na okamžik za své škatulky, bohužel jen proto, aby ukázal, že celá jeho vize se stala povrchním souborem pečlivě vybalancovaných klišé, která při sebemenší změně uchopení nemohou přežít.

Big Eyes. USA, 2014, 106 minut. Režie: Tim Burton. Hrají: Christoph Waltz, Amy Adams, Terence Stamp, Danny Huston, Elisabetta Fantone, Leela Savasta, Jon Polito, Pomaika'i Brown, Matthew Kevin Anderson, Jason Schwartzman, Krysten Ritter, Jill Morrison, Stephanie Bennett, Jaden Alexande. V českých kinech od 5. února 2015.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 32 minutami

Spojené státy jsou připraveny zaujmout roli globálního lídra, řekl nastupující prezident Joe Biden

Spojené státy jsou připraveny zaujmout roli globálního lídra a budou posilovat vztahy se svými spojenci v oblasti Atlantiku a Pacifiku. Nehodlají přitom vstupovat do zbytečných konfliktů. Na tiskové konferenci to v úterý řekl nastupující prezident USA Joe Biden, který rovněž potvrdil nominaci Antonyho Blinkena do funkce ministra zahraničí ve své vládě.

Biden také označil za jedno ze zásadních témat své administrativy boj s klimatickými změnami, který bude mít na starosti bývalý šéf americké diplomacie John Kerry. V nastupující vládě bude mít pozici na úrovni ministra, poznamenal demokrat Biden, který podle projekcí médií porazil ve volbách současnou republikánskou hlavu státu Donalda Trumpa.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 38 minutami

Pensylvánie a Nevada potvrdily výsledky voleb, vyhrál Biden

Demokratický kandidát Joe Biden se oficiálně stal vítězem prezidentských voleb v Pensylvánii. V úterý to oznámil guvernér tohoto amerického státu Tom Wolf, informují agentury. Také nejvyšší soud státu Nevady schválil výsledky voleb, podle nichž vítězství patří Bidenovi.

Podle oficiálních výsledků získal Biden spolu s kandidátkou na viceprezidentku Kamalou Harrisovou v Pensylvánii 3,46 milionu hlasů, současný prezident Donald Trump spolu se svým viceprezidentem Mikem Pencem 3,38 milionů hlasů, libertariánku Joanne Jorgensenovou podpořilo 79 000.

Těsným vítězstvím v Pensylvánii získal Biden na svou stranu 20 volitelů, což z tohoto státu dělá jedno z klíčových míst souboje o Bílý dům. Pro vítězství v něm musí kandidát získat 270 z celkem 538 volitelských hlasů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy