Dvouhodinové historické drama Bál šílených žen, které je k vidění na streamovací službě Amazon Prime Video, natočila podle dva roky starého stejnojmenného bestselleru spisovatelky Victorie Masové herečka a příležitostná režisérka Mélanie Laurentová. Osmatřicetiletá Francouzka před 12 lety proslula rolí mladé židovské mstitelky Šošany ve válečném thrilleru Hanebný pancharti od Quentina Tarantina.
Příběh se odehrává v pařížské nemocnici Salpêtrière, jež se od dob krále Ludvíka XIV. soustřeďovala a od 19. století rovněž léčila ženy považované za duševně choré. V rozmezí let 1882 až 1892, kdy nahlížíme dovnitř, tu fungovalo i jedno z hlavních center hypnózy ve Francii.
Smyšlenou zápletku své prozaické prvotiny, která získala čtyři literární ceny a česky ji vydal Odeon, konstruuje Victoria Masová na základě dohledatelných faktů. Zároveň se nechala volně inspirovat autentickými příběhy žen, jež na sklonku 19. století jejich mužští příbuzní či konzervativní společnost odvrhli nikoli kvůli nemoci, nýbrž kvůli nepřizpůsobivosti a neochotě přijmout předurčenou roli.
Knižní předloha, psaná čtivě v krátkých větách, se zaměřuje na čtyři ženy: jednu pečovatelku a tři pacientky, které se v ústavu ocitly z různých „modelových“ příčin. Filmová adaptace se naopak od počátku soustředí především na dívku z pařížské měšťanské rodiny, jež vidí mrtvé.
Půvabná, ale svéhlavá Eugénie se potají zúčastnila pohřbu literáta Victora Huga a chodila svobodně číst i kouřit do kaváren na Montmartru. V Salpêtrière ji nechává internovat upjatý otec. Má dojem, že dceřina lehkovážnost, prostořekost i „šestý smysl“ ohrožují jeho kariéru i dobré jméno rodiny.
Šokovaná Eugénie se tak ocitá v barokním vězení, kde se léčebné praktiky mnohdy podobají spíše středověké tortuře. Situace se vyhrotí na každoročním masopustním bále, pořádaném pro pařížskou smetánku, jež prahne po perverzním vzrušení. V průběhu maškarního plesu se začínají stírat hranice mezi bláznovstvím a zdravým rozumem.
„Sufražetské“ ladění příběhu vychází z historické skutečnosti, že v psychiatrické nemocnici pro ženy na konci 19. století jako lékaři pracovali výhradně muži. Ženy zastávaly jen pozice sester a ošetřovatelek - anebo zde byly hospitalizovány.
Do čela lékařského sboru autorka v souladu s historií staví skutečnou postavu: uznávaného zakladatele francouzské neurologie Jeana-Martina Charcota. Ten v Salpêtrière působil několik desetiletí a na nově otevřené klinice nervových nemocí se věnoval především studiu a léčbě hysterie.
Kniha ani film jej nelíčí jako „nejvýznamnějšího francouzského vědce své doby“. Naopak především coby bezohledného badatele, který bezbranné pacientky vystavuje - z dnešního hlediska eticky naprosto nepřijatelným - experimentům, jako by byly pokusnými zvířátky či oživlými exponáty z kabinetu kuriozit.
Zdejší chovankyně musí absolvovat ponižující prohlídky intimních partií a zároveň jsou „uzdravovány“ brutálními metodami. Počínaje ledovou vodoléčbou přes pouštění žilou až po zavírání na samotku do sklepních kobek beze světla. Jeden z lékařů dokonce sexuálně zneužívá ochrnutou pacientku.
Příběh jednoznačně vymezuje charaktery - muži jsou tyrani, ženy jejich oběti, a to i ty, které se právě misogynním přičiněním v minulosti samy dopustily nějakého hříchu. Jak v románu říká jedna pacientka, muži si šílenství vybíjejí na druhých, ženy na sobě. Nicméně právě ženy jsou hybatelkami příběhu.
Drama se opírá o výborné herecké kreace. Lou de Laâgeová v roli Eugénie podává intenzivní fyzický výkon. Dualita její postavy - pohybující se mezi sebevědomou a vzpurnou dívkou z bohaté pařížské rodiny a vystrašenou, trýzněnou, přesto nezlomnou vězenkyní ze špitálu pro hysteričky - působí autenticky.
Druhou a neméně důležitou, komplikovanou postavou se postupně stává staropanenská vrchní sestra Geneviève, kterou ztělesňuje téměř k nepoznání změněná režisérka Mélanie Laurentová. Ačkoli tak zprvu může vypadat, není to žádná předchůdkyně sestry Ratchedové z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Naopak má nejpřekvapivější vývoj.
Herečka bez okázalých gest věrohodně ztvárňuje vnitřní boj ženy, již otec vychoval v úctě k vědě a rozumu. Geneviève, truchlící nad sestřinou smrtí, je zároveň stále výrazněji konfrontována s ozvěnami nadpřirozeného světa.
Režisérka věnuje velkou pozornost obrazové stránce, především nasvícení scény, ať již je ozářena přirozeně, anebo mihotavým světlem svícnů či ohně v krbu. Záběry přírody připomínají obrazy impresionistů, předměty na stolech jsou kompozičně uskupené, jako by se je právě chystal zachytit malíř.
Dokonce i sekvence, ve které Jean-Martin Charcot na zhypnotizované, v hrůzných křečích se kroutící figurantce rituálně demonstruje před auditoriem hysterický kolaps, je pečlivě inscenována v duchu slavného obrazu od Andrého Brouilleta z roku 1887. Některé epizodní postavy choromyslných žen zase vypadají, jako by vystoupily z portrétů francouzského „malíře bláznů“ Théodora Géricaulta.
Vzniklo drama o institucionalizované krutosti, v případě některých až příliš svobodomyslných a „nezkrotných“ žen ospravedlňované diagnózami, jež svévolně žonglovaly s termíny hysterie, mýtománie a melancholie. Nejde ale o žádnou ženskou a do historických kostýmů převlečenou variaci Přeletu nad kukaččím hnízdem. Takovou sílu předloha ani film nemají.
Ke škodě věci navíc některé dějové motivy zůstávají nedotažené. Mimo jiné tajená sexuální orientace Eugénina slabošského bratra Théophila či osudy zneužívané pacientky Louise. Tato postava, citlivě ztvárněná Lomane de Dietrichovou, má reálný předobraz a mnohem větší prostor dostává v románu.
Z realisticky koncipovaného vyprávění navíc rušivě vyčnívá nadpřirozený duchařský motiv. A to přesto, že Eugéniina perspektiva není nikdy objektivně stvrzena. Duchy, které zdánlivě vidí a slyší, režisérka ani v jedné scéně nezobrazuje.
Snímek tak chvílemi působí, jako by se hrdinka ocitla v psychiatrické léčebně z hororových povídek Edgara Allana Poea. A občas při tom zabloudila do červené knihovny.
Navzdory tomu je Bál šílených žen vizuálně atraktivní a působivě natočené kostýmní melodrama s osobitými hrdinkami, které se neúnavně snaží vymanit z krunýře patriarchálních předsudků. Ty je svírají těsněji než korzety.
Bál šílených žen
Režie: Mélanie Laurentová
Film je k vidění na Amazon Prime Video.
