RECENZE Nová Angelika nepostrádá jen mozek, ale i šarm

Martin Svoboda Martin Svoboda
5. 3. 2014 16:56
Čím víc uznáme, že stará Angelika je snesitelnou žánrovkou, tím otravněji bude působit její nová verze.
Angelika (Nora Arnezeder).
Angelika (Nora Arnezeder). | Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Angelika je ve své domovině především oficiálně neukončenou knižní sérií manželů Gollonových vycházející od konce padesátých let téměř do konce století. U nás se uchytila nejvíc pětidílná filmová série z let šedesátých, jež u střední a starší generace nabrala až kultovní status.

Jiná část publika si naopak příběhy odvážné markýzy automaticky spojuje s nejnižší formou tvorby a ohrnuje nad nimi nos tak viditelně, jak jen to jde, protože se to od ní čeká. Podobná gesta jsou však zbytečná. Angelika byla dílo poplatné své době, svým divákům i záměru, ale rozhodně nebyla ostudně nekvalitní.

Podívejte se na ukázku z filmu Angelika.
Podívejte se na ukázku z filmu Angelika. | Video: Youtube

Možná poněkud naivní a roztomile umělá, právě takovou ji ale tvůrci jistě chtěli mít. Že u nás přežila a bývá v televizi dokola reprízována, není chyba série, ale permanentně normalizovaných diváků neschopných se dvacet let po otevření trhu porozhlédnout po aktuálnějších dojácích.

Přes jistou zastaralost, nebo možná právě díky ní, má však dílo Bernarda Borderiho i nezpochybnitelné charisma. Jedny jím rozpláče, druhé rozesměje, rozhodně však nejde o nesnesitelnou a úmornou nudu. Jak asi tušíte, popisuji původní adaptaci těmito smířlivými slovy proto, aby mohlo následovat ujištění, že moderní revize to vše postrádá.

Jmen jak ve zlatých stránkách

Režisér Ariel Zeitoun v koprodukci několika zemí včetně České republiky, kde značná část snímku vznikala, vypráví celý příběh od začátku a překvapí, o kolik směšněji a trapněji působí v jeho podání.

Angelika.
Angelika. | Foto: Aktuálně.cz

Přitom se notoricky známé adaptaci příliš nevzdaluje. Mladá hrdinka je opět provdána za škaredého intelektuála s netradičními zálibami v exotice a umění a opět se zaplétá do soukolí dvorních intrik, zášti a závisti ze strany královského dvora.

Jen tentokrát chybí šarm a bezelstnost, s jakou pádil děj kupředu v šedesátých letech, a neustálé kupení nových motivů a scén začíná po chvíli iritovat. Film jako by ani nestihl začít vyprávět příběh, protože bez ustání jen někoho představuje a uvádí nás do nových dějových zákrut. Když máme dojem, že další přísady už se do hrnce s tímhle gulášem nevejdou, spustí flashback odhalující nové spiknutí nebo se objeví nějaká další postava.

Angelika.
Angelika. | Foto: Aktuálně.cz

Jde nejspíš o typickou chybu adaptací objemných knižních sérií. Scenárista, rovněž Zeitoun, tu s knihou aktivně nepracuje, jen ji pasivně přejímá a každý jeden motiv, každou jednu postavu zahrnuje i do svého textu, čímž se ovšem tak trochu vytrácí smysl slova „adaptace“. Čtenář nemá problém se v ději zorientovat, protože si automaticky doplňuje potřebné informace, ale divák nemá šanci.

Charisma kostky ledu

Že Nora Arnezeder není zrovna Michèle Mercier, poznáme už podle plakátu. Tuctová modelka v milostné scéně předvádí odhalená ňadra, jako by je cílové dámské publikum mělo ocenit, ale talent bohužel nechává zrakům diváků ukrytý.

Angelika (20 %)

Angelika

Režisér Ariel Zeitoun vypráví příběh Angeliky od začátku a překvapí, o kolik směšněji a trapněji působí v jeho podání na rozdíl od filmové série ze šedesátých let. Notoricky známé adaptaci se příliš nevzdaluje, jen tentokrát chybí šarm a bezelstnost, s jakou pádil kdysi děj kupředu. Film bez ustání někoho představuje a uvádí nás do nových dějových zákrut. Když máme dojem, že další přísady už se do hrnce s tímhle gulášem nevejdou, spustí flashback odhalující nové spiknutí nebo se objeví nějaká další postava. Výsledek je nesnesitelně nudný. A zbytečný, především zbytečný.

Především nedokáže vzbudit dojem, že hrdinka by mohla být autentickou rebelkou, do níž se každý bezhlavě zamiluje. Na něco takového neexistuje rada ani osvědčený postup, nejde to měřit ani kvantifikovat, jen je vždy na pohled patrné, když tahle ingredience chybí.

Už proto, že v šedesátých letech nechyběla a až směšně nadužívané charisma Mercierové drželo celou tu červenou knihovnu pohromadě, se nabízí otázka, proč měli filmaři potřebu se k látce vracet a riskovat. Ze snímku není patrná žádná ambice, žádný záměr, žádné poselství, žádný viditelný styl. Jde jen o převyprávění knihy, jež byla v rámci žánru úspěšně převyprávěna už dávno.

Nejdivněji to působí ve chvíli, kdy z nějakého důvodu začne hrát hudba z původní Angeliky, což je vzhledem ke zbylé podobě snímku až nepatřičné. Navíc se tím režisér vzdává možnosti nebýt jen srovnáván s předchozí adaptací.

Zeitounovi v porovnání s ní chybí sebereflexe i nadhled. Jeho křečovitost a vážnost v každý okamžik působí místy útrpně, jindy nechtěně směšně. Vždy ale nudně a nesnesitelně. A zbytečně, především zbytečně.

Angelika (Angélique, Marquise des Anges). Francie, Belgie, Česko, Rakousko, 2013, 113 min. Režie: Ariel Zeitoun. Hrají: Nora Arnezeder, Gérard Lanvin, Simon Abkarian, Tomer Sisley, Olivier Gourmet, Mathieu Kassovitz, David Kross, Miguel Herz-Kestranek, Julian Weigend, Fabrice Rodriguez, Salomé Degeer, Karine Valmer, Florence Coste, Jean-Louis Sbille, Bruno Joris, Petr Mareček, Petr Kantor, Adriana Bajtková, Jaromír Emett, Zuzana Hrubčová, Josef Kuhn, Jiří Pomeje.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Slovenská sopranistka Gruberová získala německou operní cenu

Slovenská sopranistka Edita Gruberová získala německou cenu Oper! Award za celoživotní dílo. Pěvkyně, která letos v březnu ukončila kariéru v Bavorské státní opeře v Mnichově, je první laureátkou nově vyhlašovaného ocenění. Gruberová v 60. letech vystudovala operní zpěv na slovenské konzervatoři, roku 1970 získala první roli ve Vídeňské státní opeře, kde díky vynikajícím výkonům brzy dostala stálé angažmá. V Praze prvně vystoupila roku 1979, zatím naposledy účinkovala v Národním divadle v opeře Norma od Vincenza Belliniho. Svůj um předváděla na prknech operních domů v Miláně, New Yorku či Paříži.

Zdroj: DPA/ČTK
Další zprávy