Recenze - Když se objevily zprávy o tom, že Jan Svěrák točí pohádku podle dětských oper Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, vypadalo to jako mainstreamová sázka na jistotu.
Česká pohádka je specifický národní fenomén, po němž je stále poptávka, i když se z něj v posledních letech stal hodně unavený a konzervativní žánr. Zvlášť v době kolem Vánoc, kdy v televizi neběží v podstatě nic jiného, je ten úpadek dobře znatelný. Desítky let staré klasiky působí svěžeji než neinvenční a podfinancované nedodělky, které se na ně snaží v dnešní době navázat.
Baz Luhrmann české pohádky
Obecně platí, že těch pár výjimek, které vybředly z bahna podprůměru, jako je Anděl Páně nebo Tajemství staré bambitky, spojuje hravost a humor.
A tyhle devizy mají i Tři bratři. Od běžné pohádkové produkce je ale odlišuje ještě vizuálně opulentní Svěrákův režijní rukopis. Štědrý čtyřiačtyřicetimilionový rozpočet byl evidentně vynaložen do poslední koruny.
Nic to nemění na tom, že Tři bratři samozřejmě jsou jasná komerční sázka na jistotu (na Vojtu Dyka s Tomášem Klusem půjdou do kina určitě i zástupy puberťaček, které by se normálně nad pohádkami ofrňovaly), ale tenhle energický kompilát tří notoricky známých vyprávěnek je něčím svébytnějším – a podivnějším - než jen další zaměnitelnou variací na žánr.
Jan Svěrák je Baz Luhrmann české pohádky. Anebo ještě: Moulin Rouge potkává Hodinu zpěvu. Tyhle věty mi naskočily jako mantra do hlavy přibližně po patnácti minutách filmu.
Estetika excentrického australského režiséra mi přišla na mysl při několikaminutové videoklipové písničkové montáži, v níž se na plátně ve zkratce odvinul trudný příběh Šípkové Růženky od porodní kletby po osudné píchnutí trnem. Sudičky létají vzduchem, kamera krouží kolem poddaných, kteří v okamžiku Růženčina usnutí ustrnuli v nehybném „stronzu“ uprostřed pohybu, hrad velmi přesvědčivě digitálně zarůstá. A do toho všeho zpívají herci na melodie Jaroslava Uhlíře v dramatickém filmovém aranžmá Michala Novinského typicky hravě naivní texty Zdeňka Svěráka.
Zdánlivě to působí jako spojení dvou nesouměřitelných světů, ale ono to docela funguje. Bez svěrákovského odstupu a ironie by reklamně načančaná estetika snímku měla nakročeno někam k sentimentálnímu kýči F. A. Brabce. Ale tvůrci rozumně nevynechají jedinou příležitost ke zcizovákům.
Vypravěč (Zdeněk Svěrák) mluví přímo na diváky a v reakci na jeho otázky se na plátně objevují stíny dětských rukou. Nebo přeruší vyprávění matky tří bratrů (Gábina Míčová) a posune ho jinam. A poslední příklad přiznané distance: v jeden intimnější moment udělá matka Růženky (Zuzana Norisová) gesto směrem ke kameře ve smyslu, že si nepřeje být natáčena.
Je to film, který si uvědomuje, že pokoušet se navážno znovu interpretovat staletí staré pohádky by byla bláhovost. Místo toho si nezávazně pohrává s popkulturními aktualizacemi, které mohou notoricky známé příběhy přiblížit malým divákům odkojeným televizí.
Kulku, karkulku, holub, o lup
Některé odkazy potěší spíše dospělé: třeba rammsteinovsky laděný chór dvanácti měsíčků. To ale neznamená, že by poetika filmu nefungovala na malé diváky.
Segment o Červené Karkulce je prošpikován zpívanými říkankami se svěrákovskými rýmy typu „kulku – karkulku“ nebo „holub – o lup“, ale klíčová scéna setkání Karkulky s vlkem je natočená tak sugestivně, že může citlivějším dětem přivodit menší noční můru.
Tři bratři (70 %)
Bez svěrákovského odstupu a ironie by reklamně načančaná estetika Tří bratrů měla nakročeno někam k sentimentálnímu kýči F. A. Brabce. Ale tvůrci rozumně nevynechají jedinou příležitost ke zcizovákům. Tři bratři si také dobře uvědomují, že pokoušet se navážno znovu interpretovat staletí staré pohádky by byla bláhovost. Místo toho si nezávazně pohrávají s popkulturními aktualizacemi, které mohou notoricky známé příběhy přiblížit malým divákům odkojeným televizí.
Tři bratři mají rozumnou devadesátiminutovou stopáž, ale ke konci jim přesto trochu padá řemen. Pohádka O dvanácti měsíčkách je v podání Svěráků a Uhlíře v podstatě jen sérií repetitivních gagů, které po čase začínají zmáhat, i když je šperkují vtipné etudy Vojty Dyka a Maruščiny protežované sestry Holeny (Alena Doláková).
V některých momentech filmu je prostě znát, že filmu schází propracovanější narativní struktura – že písničková kostra, která může fungovat dokonale v divadle, je nedostatečně obalena masem příběhu.
Dětem to ale vadit nebude a i před větším divákem to Jan Svěrák dokáže buď obratně zakrýt, nebo se (sebe)ironickým pomrkáváním obrátit v přednost.
Tři bratři. Česko, Dánsko, 2014, 90 minut. Režie: Jan Svěrák. Scénář: Zdeněk Svěrák. Hrají: Vojtěch Dyk, Tomáš Klus, Zdeněk Piškula, Miroslav Táborský, Bolek Polívka, Zdeněk Svěrák, Oldřich Kaiser, Ivana Chýlková, Jiří Lábus, Zuzana Norisová, Sabina Rojková, David Matásek, Miroslav Vladyka, Jitka Čvančarová, Miroslav Hanuš, Jitka Smutná, Václav Helšus, Jaroslav Uhlíř, Petr Brukner, Alena Doláková, Oldřich Vlach, Bořivoj Penc, Jiří Ployhar ml., Kamil Halbich, Petr Reidinger, Veronika Kubařová.
