reklama
 
 

Recenze: Nový film Já, Simon je citlivou romantickou gay komedií pro teenagery

15. 6. 2018
Film Já, Simon se nesnaží vyobrazit či kritizovat předsudky většinové společnosti. Spíše hledí na to, jak i v tolerantním prostředí lidé snadno šlápnou vedle.

"Můj život je z větší části naprosto normální," poznamená na úvod protagonista snímku Já, Simon. Hned však dodá drobné ale: je gay. A nikdo to neví.

Tvůrci prvního hollywoodského filmu pro teenagery s gay hrdinou ukazují homosexualitu jako celkem přirozenou věc. I tak je coming out pro hlavního hrdinu nepřekonatelným problémem.

Já, Simon není nezávislé festivalové drama, ale mainstreamový snímek, který cílí na dnešní náctileté se stejnou samozřejmostí jako třeba mezi mládeží populární seriál 13 Reasons Why od Netflixu.

Hrdina Simon žije v prostředí, kde homosexualita dávno není tabu. Ve škole má přinejmenším jednoho spolužáka, který svou orientaci veřejně oznámil už v šestnácti. Přesto Simon nese své tajemství jako břímě.

To ještě ztěžkne, když o něm na školním chatu někdo anonymně oznámí, že je gay. Simon s mladíkem, jenž si říká Blue, naváže důvěrný - ale stále oboustranně anonymní - korespondenční vztah, jednou však na školním počítači zapomene odhlásit mailový účet. Trochu podivínský spolužák Martin se po přečtení konverzace rozhodne Simona vydírat. Když mu Simon pomůže sbalit spolužačku, se kterou kamarádí, tajemství zůstane tajemstvím.

Na tomto jednoduchém půdorysu se posléze rozehrává kolotoč drobných lží a manipulací. A čím více niterná je korespondence s neznámou spřízněnou duší, tím více se Simon pod Martinovým tlakem oddaluje přátelům.

Snímek přirozeně vykresluje školní prostředí, přesvědčivě hýří popkulturními odkazy pro svou cílovou skupinu. Jen postava zástupce ředitele, který se - s obratností slona - snaží být studentům chápavým kamarádem, místy zbytečně sklouzává ke karikatuře.

Ale právě vykreslení situací, v nichž různí lidé v dobré víře problémy spíše zhoršují než řeší, patří k největším kladům filmu. Já, Simon se nesnaží vyobrazit či kritizovat předsudky většinové společnosti, spíše ukazuje, jak i v tolerantním prostředí lidé snadno šlápnou vedle.

Snímek ukazuje hrdinu, který se nemusí prát s nenávistí či předsudky okolí, jen se sebou samým. | Video: CinemArt |  02:28

"Založíme ti Grindr," říká Simonovi otec, když je chlapcova orientace konečně odhalena. A po jeho zaraženém pohledu dodá: "To je přece takový Facebook pro homosexuály."

To, že jsou rodiče chápaví, neznamená, že neudělají ledasjakou botu. V tomto případě nikoli tu, že otec zaměnil gay seznamku za Facebook. Spíš je s podivem, jak snadno i nejbližšímu okolí přijde na mysl, že by si homosexuál měl najít nějaký "vlastní" Facebook. Jako by ten "normální" nebyl dost dobrý.

Já, Simon je nakonec až příliš sladká a nepřekvapivá romantická komedie. Nelze od ní čekat ani zdaleka podobné emoce, jaké loni dovedla vyvolat vynikající - empatická, přirozená i bolestná - love story mezi dvěma mladými muži s názvem Dej mi své jméno.

Já, Simon

Režie: Greg Berlanti
CinemArt, česká distribuční premiéra 14. června

Tentokrát se za prosluněných zvuků americké indie-popové kapely Bleachers odvíjí snímek, jehož největší sílu a zároveň slabinu lze shrnout do jednoslovné charakteristiky: je příjemný.

Příjemně začne, příjemně skončí. A lze ho vnímat jako univerzální příběh o dospívání i jako dílo, které nakonec své ústřední téma vykresluje s až příliš růžovými brýlemi. I tak má moc povzbudivě zapůsobit na spoustu náctiletých diváků.

Snímek Já, Simon jim ukazuje hrdinu, který se nemusí prát s nenávistí či předsudky okolí, jen se sebou samým. A takový souboj lze vždy vyhrát.

autor: Tomáš Stejskal | 15. 6. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama