Recenze: Fantastická zvířata jsou zábavný, ale mdlý film. Kvalit Harryho Pottera nedosahují

Jan Gregor Jan Gregor
16. 11. 2016 16:18
Fanoušci J. K. Rowlingové se konečně dočkali. Po pěti letech od premiéry posledního dílu Harryho Pottera se mohou nechat v kině vtáhnout do dalšího fantaskního dobrodružství, které se zrodilo v hlavě této populární autorky.
Fantastická zvířata a kde je najít - trailer | Video: Warner Bros.

Studio Warner Brothers si od snímku Fantastická zvířata a kde je najít slibuje otevření další zlaté žíly. Film vycházející z potterovské mytologie (jmenuje se podle bestiáře, který je na škole v Bradavicích za dob Harryho studií povinnou četbou) by měl prvním ze série pěti pokračování a dá se předpokládat, že Rowlingová má minimálně v hlavě kostru celé nové ságy.

Vyprávění o magizoologovi Mloku Scamanderovi, který se s nedovírajícím kufrem plným neobyčejných stvoření jednoho dne objeví v New Yorku, se ovšem vydává na poněkud riskantní půdu v tom, že poprvé v kariéře nemá Rowlingová svůj příběh otestovaný na čtenářích. A první díl plánované franšízy se zatím zdá být tím případem, v němž se soubor zajímavých jednotlivostí neskládá v úplně nejpřesvědčivější celek.

Žádné pochyby každopádně nelze vznést na adresu bujné fantazie Rowlingové coby debutující scenáristky. „Asi se mi to nezdá. Protože něco takového bych ani ve snu nevymyslel,“ rozplývá se uprostřed filmu jedna z postav a řada diváků s tímhle hodnocením bude souhlasit.

Z vizuálu kameramana Phillipa Rousselota a z digitálních efektů často doslova přechází zrak a miliony dolarů investovaných do výpravy snímku se zdají být beze zbytku využité. V obstarožním Mlokově kufru se v rozporu z fyzikou našeho světa rozprostírá magické obří safari plné nejroztodivnějších tvorů. Slast ale vyvolává taky brilantní zachycení atmosféry Spojených států v jazzové éře těsně před velkou hospodářskou krizí.

Jestli je na film pod režisérským vedením specialisty na Harryho Pottera Davida Yatese radost koukat, tak je to i díky sympatickému jiskření mezi čtveřicí hlavních protagonistů. Eddie Redmayne ztvárnil Mloka Scamandera coby introverta, který pod neurotickými tiky skrývá velké srdce, zdeptané nešťastnou láskou. Pokud Redmayne poněkud přehrává, v sitcomové šarži jej zcela předčí Dan Fogler v roli dobrosrdečného „mudly“ (alias „nečara“, jak v Americe čarodějové přezdívají obyčejným lidem) Jacoba Kowalského. Oplácaný pekař, který se Mlokovi připlete do cesty, je nejvděčnějším zdrojem komických scén. Pokud tedy nebudeme brát v potaz jako konkurenci Mlokova zvířata, především chamtivou mývalovitou potvůrku Hrabáka, který si velkou porci zábavných scén urve pro sebe, když se snaží uniknout před opětovným zavřením do kufru.

V New Yorku totiž čarodějové uvalili přísné embargo na fantastická zvířata, která by mohla svými nepřístojnostmi porušit staletí trvající příměří mezi nevědomými „nečary“ a magickými schopnostmi vládnoucími čaroději. Mlokovým komplicem se brzy stane poněkud přísná a ambiciózní čarodějnická vyšetřovatelka Pompertina Goldsteinová (Katherine Waterstonová) a její flirtovní sestra Quennie (Alison Sudolová), která dostává své okolí neustále do rozpaků čtením myšlenek a která si vypěstuje (pro čaroděje zcela nepřístojné) city k nečarovi Jacobovi.

V těch nejlepších komediálních momentech se film svou poetikou blíží třeba Krotitelům duchů nebo Mužům v černém, padá mu ale řemen v druhé půlce zápletky, v níž se zlodušský antagonista Percival Graves (v příjemně civilním podání Colina Farrella) pokouší vyvolat ve městě chaos a zatáhnout čaroděje do otevřeného konfliktu s „nečary“. Nejenže v těch chvílích a zejména v bombastickém finále začne film připomínat každou druhou superhrdinskou komiksovou adaptaci z poslední doby. Navíc se projeví, že postava záporáka není moc nosná, motivace čarodějů také nedávají moc smysl, a hlavně každá druhá superhrdinská adaptace funguje lépe na archetypální rovině.

Mlok a jeho přátelé jsou totiž zábavné a roztomilé, ale jinak docela ploché postavy, do nichž není příliš možné se vcítit nebo se o ně bát. Hrdinové Fantastických zvířat si i v dospělosti uchovávají typickou rowlingovskou hravost a infantilitu, ale nejsou tak přesvědčivě psychologicky vykreslení jako Harry a spol., s jejichž myšlenkami se mohly ztotožnit miliony adolescentů po celém světě.

Tenhle spin-off jedné z nejzásadnějších popkulturních sérií jednadvacátého století představuje zábavnou, ale ve výsledku přece jen trochu mdlou podívanou. Na nějaké příkřejší odsudky je ale potřeba počkat na to, co Rowlingová s Yatesem vykouzlí v dalším díle.

Hodnocení 65 %

 

Právě se děje

Další zprávy