Recenze: Eastwoodův film o zázraku na řece Hudson je hlavně melodrama, slzy tu tečou proudem

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
7. 9. 2016 8:55
Novinka šestaosmdesátiletého Clinta Eastwooda vypráví o pilotovi, který v lednu 2009 nouzově přistál s dopravním letadlem na řece Hudson v New Yorku. Zatímco pilota v podání Toma Hankse podporují všichni pasažéři a prakticky celé město, proti němu stojí "hlavouni" z komise pro bezpečnost dopravy a lidé z pojišťoven a leteckých společností. Film Sully: Zázrak na řece Hudson recenzuje Tomáš Stejskal z Hospodářských novin.
Sully: Zázrak na řece Hudson - trailer s českými titulky | Video: Warner Bros. / Freeman Ent.

V rozhovorech pláče nad změkčilostí dnešní "politicky korektní" generace a na plátnech kin nutí publikum plakat jako za starých časů, kdy ještě lístky do kin prodávaly především výkony velkých hollywoodských hvězd. Herec a režisér Clint Eastwood má sice i v šestaosmdesáti letech charisma a názory svého slavného nekompromisního hrdiny Drsného Harryho ze stejnojmenného filmu, ale jeho režijní novinka nazvaná Sully: Zázrak na řece Hudson je především melodrama. A slzy při sledování snímku tečou proudem.

"Ten let trval jen pár minut, ale přesto si živě vybavuji nesmírné množství detailů," píše na úvod stejnojmenné knihy kapitán Chesley "Sully" Sullenberger. Ten v lednu 2009 zachránil život 155 pasažérů svého letounu, který se srazil s hejnem ptáků.

Těch 208 vteřin, během nichž dopravní letadlo zázračně přistálo na hladině řeky Hudson v New Yorku, se ve filmové verzi skutečného příběhu odehraje hned několikrát, pokaždé s trochu jinými detaily.

Eastwood naložil na herce Toma Hankse obtížný úkol ztvárnit lidového hrdinu, který po většinu snímku nečelí nástrahám přírody a osudu, nýbrž vyšetřování toho, za jakých okolností svůj hrdinský skutek učinil.

Je to příběh starý jako sám Hollywood: skromný, schopný hrdina, v němž se skrývá to lepší z každého z diváků, se na jedné straně dočká jednomyslné podpory nejen všech pasažérů, ale prakticky celého New Yorku.

Jenže na druhé straně číhají "hlavouni" z komise pro bezpečnost dopravy a také ti z pojišťoven a leteckých společností. A těm se nelíbí, že pilot utopil letadlo, jež přitom dle počítačových simulací mohlo klidně přistát hned na dvou letištích v okolí.

Od úvodní snové vize, v níž se letoun řítí mezi budovami New Yorku, režisér Eastwood spolu se scenáristou Toddem Komarnickým chytře budují napětí.

Diváci nepochybně jednomyslně fandí Sullymu v podání Toma Hankse, nejpřívětivějšího herce současného Hollywoodu ve věkové kategorii 60 a méně let, ale přesto v nich vrtají pochyby, zda dobrosrdečný pilot se čtyřicetiletou praxí nepochybil a zbytečně neriskoval.

Celé přistání se ve filmu poprvé ukáže poměrně pozdě, uprostřed Sullyho telefonátu se ženou, ale ještě mnohem později se vyjeví, že v něm spoustu věcí nebylo vidět a především slyšet. Jde o snímek tak plný patosu a dojetí, že v rukou mnoha jiných režisérů by skončil jako kýč. V Eastwoodově uměřené režii však vznikla kultivovaná podívaná, která bude nepochybně rezonovat především v Americe, pro niž má od teroristických útoků z 11. září děsivé konotace už jen symbol letadla nad obrysy mrakodrapů.

Evropského diváka tato pohádka, prostoupená větami jako "Tehdy ti nejlepší Newyorčané spojili své síly", nejspíš občas donutí zamáčknout slzy a zamyslet se nad svým dojetím. A možná také nad tím, zda mají podobné filmy v moderní kinematografii stále místo.

Když Tom Hanks běhá ranním velkoměstem a sužují ho děsivé vize, že mohl pochybit, stává se z Eastwoodova snímku obžaloba všech těch, kteří raději papírují, než konají. Těch, kteří by i opravdového hrdinu "jako z filmu" nejraději dohnali nejen na psychické dno, ale také k odpovědnosti a ke ztrátě pilotní licence.

Naštěstí snímek nikdy nesklouzne k černobílému vidění, které by démonizovalo jednu stranu a heroizovalo tu druhou. A nakonec jsou vlastně sympatičtí všichni. Jak kapitán a jeho neméně statečný kopilot, tak ti, kdo se pomocí nezpochybnitelných důkazů přesvědčili, co se tehdy během oněch 208 vteřin ve vzduchu událo.

Přesto se při závěrečných titulcích, v nichž figurují záběry skutečného Sullyho a jeho pasažérů, nelze zbavit pocitu, že někdy prostý režijní um nestačí a že pohádek pro dospělé už bylo dost.

Kritik Kamil Fila vybral pět filmů, které považuje za nejpovedenější snímky letošního léta. | Video: Kamil Fila
 

Právě se děje

před 48 minutami

Plzeňská práva od ledna povede bývalý ústavní soudce Stanislav Balík

Novým děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni bude v dalších čtyřech letech pedagog, advokát a bývalý soudce Ústavního soudu Stanislav Balík. Rozhodlo o tom 15 ze 16 hlasů členů akademického senátu fakulty. Balík byl jediným kandidátem. Po jmenování děkanem povede fakultu od 25. ledna 2020, řekla mluvčí ZČU Šárka Stará.

Balík, narozený v roce 1956, absolvoval v roce 1979 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1981 obor archivnictví na Filozofické fakultě stejné univerzity. Do roku 1989 pracoval jako podnikový právník, poté se věnoval advokacii. V letech 2002 až 2003 vedl Českou advokátní komoru. V roce 2004 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČR. Po desetiletém mandátu se vedle akademického působení vrátil k advokacii.

Funkci Balík převezme po děkanovi Janu Paulym, který fakultu vede od ledna 2012 a kandidovat už nemohl.

Zdroj: ČTK
před 58 minutami

Federer se zúčastní tenisového turnaje na OH v Tokiu

Grandslamový rekordman Roger Federer potvrdil, že se příští rok v Tokiu hodlá zúčastnit popáté v kariéře olympijského tenisového turnaje. Zlato z olympijské dvouhry je jedinou velkou trofejí, která fenomenálnímu Švýcarovi ve sbírce chybí.

"Posledních pár týdnů, možná spíš měsíců, jsem se bavil se svým týmem o tom, co mám dělat příští rok v létě mezi Wimbledonem a US Open. Nakonec rozhodlo moje srdce o tom, že bych chtěl ještě jednou hrát na olympiádě," uvedl dnes během sponzorské akce v Tokiu Federer, jenž krátce po skončení tenisového turnaje na OH oslaví devětatřicáté narozeniny.

Federer se poprvé představil pod pěti kruhy v Sydney v roce 2000, kde skončil čtvrtý. O čtyři roky později, kdy byl stejně jako v Pekingu 2008 vlajkonošem švýcarské výpravy, ho nečekaně ve 3. kole vyřadil Tomáš Berdych. V Číně získal Federer zlato ve čtyřhře po boku Stana Wawrinky, v Londýně 2012 prohrál na trávě ve Wimbledonu finále s Andym Murraym a před třemi lety v Riu de Janeiro nestartoval kvůli zranění kolena.

Další zprávy