Recenze - Tak nám vrátili Conneryho, slečno Moneypenny. A ve výsledku to byl lepší návrat, než si možná někteří pamatovali.
Během herecké absence v bondovce V tajné službě Jejího Veličenstva sice trochu zestárnul, prořídly mu vlasy a ke své nejslavnější roli je ironičtější než dřív, ale pořád je to zpropadeně dobrý Bond. Člověk je totiž k Connerymu poslednímu oficiálnímu 007 angažmá hned shovívavější, když se k němu dopracuje pozpátku, nikoli přes sérii víceméně geniální šestici prvních filmů.
Diamanty jsou věčné byly natočené částečně podle stejnojmenného románu Iana Fleminga. „Částečně" z prostého důvodu, že po několika desítkách minut se film od románového příběhu odvrací a na linii týkající se pašeráckých gangů, diamantů a Bondova vydávání se za obchodníčka Petera Frankse navazuje už dost odlišným způsobem. A vlastně je to tak, že čím výrazněji se od románu odchyluje, tím horší film to je.
Proměna koncepce za pochodu
Hned v úvodu nastává zvláštní „paradox" týkající se změn Bondovy vizáže: od té doby jednotliví herci jako 007 navazují na události, které se staly těm ostatním. Manželku zavraždili Lazenbymu (V tajné službě Jejího Veličenstva), mstí se Connery (Diamanty jsou věčné), truchlí Moore (Jen pro tvé oči), vzpomíná Dalton (Povolení zabíjet).
Bondovi-Lazenbymu tedy na konci minulého filmu zabil ženu arcipadouch Blofeld s tváří Tellyho Savalase. V úvodní sekvencí Diamantů se ale rozzuřený Bond-Connery vydává po stopách Blofelda s tváří Charlese Graye (a bez problémů ho poznává, takže žádná Blofeldova plastika). Diváci si ovšem musejí na Conneryho odhalení několik minut pěkně počkat, protože prvních pár lumpů zvalchuje v point-of-view a vidět jsou jen Bondovy ruce. Na konci zabije Blofelda, finito… dočasně.
Diamanty jsou věčné vůbec představují zásadní převrat v celém univerzu - onen pověstný zlom nastane v polovině filmu. Zlom od špionážního flemingovského světa připomínajícího svět dobové reality k nadsazené eskapické zábavě, která už vytváří vlastní (Flemingem pouze volně inspirovanou) realitu naprosto paralelní k té skutečné.
Jak už bylo naznačeno, v první půli film pracuje mnohem lépe než v druhé. Bond vyšetřuje, chladnokrevně zabíjí a rozhodně není nezranitelný, protože v zuřivém souboji se skutečným Franksem ve výtahu dostane párkrát pořádně přes držku.
Povolení zabíjet…?
V druhé půli, ve které se pozornost od obchodu s diamanty přesouvá k Blofeldovi, neboť Bond zabil pouze jeho dvojníka, už se Connerymu nemůže nic stát. Z každé šlamastyky ho vyseká šťastná náhoda, snadno proniká do extrémně utajených prostor, uniká před padouchy pouští na „lunochodu" a celá závěrečná akční sekvence na ropné plošině je spíše obzvláštní než působivá. Navíc už tady kořenila touha dělit si legraci z hloupých amerických policistů, které Bond zesměšňuje v Las Vegas (to by se Grissomovi nelíbilo). Naštěstí aspoň bez Peppera.
Je ironické, že v některých ohledech se původnímu románu Diamanty jsou věčné od určité chvíle mnohem víc než stejnojmenný film blíží pozdější „proklínaná" bondovka Povolení zabíjet. V ní jde Bond po pašerácích po celou dobu a děj se neodklání k satelitům, ohrožení světa nebo něčemu podobnému.
Ve zmíněném daltonovském snímku Povolení zabíjet je ostatně přítomen i motiv Bondovy pomsty na těch, kteří mu zmrzačili/zavraždili někoho blízkého. Ve filmových Diamantech se navzdory předtitulkové scéně na pomstu zavražděné manželky víceméně okamžitě zapomnělo a Bond jako by se nikdy neoženil (ve Flemingových románech se z toho vzpamatovává pekelně dlouho).
It's ok… to be gay (or lesbian)
Jednoznačně nejsvéráznější je ale na celém snímku dvojice homosexuálních zabijáků, kteří zřejmě pracují částečně pro Blofelda a částečně na vlastní pěst. S výjimkou jednoho momentu v úplném závěru filmu nejsou nijak karikovaní a v některých ohledech připomínají figury zlých homosexuálů z amerických avantgardních filmů. S obdivuhodným cynizmem a sarkastickými průpovídkami vraždí jednu postavu za druhou a očividně jim to dělá radost. A komu by nedošlo, že jsou to skutečně gayové… pro toho film zinscenuje jeden krátký žárlivý dialog.
Jen je s podivem, jak jejich obvyklá důslednost v rychlé a efektivní likvidaci jedinců selhává v Bondově případě. Agent 007 se jim dostane do ruky hned několikrát, ale pokaždé mu místo okamžitého odeslání onen svět připraví nějakou komplikovanou smrt, která - jak už to tak u Bonda bývá - nenastane. Nejdříve živá kremace, posléze uzavření v podzemním potrubí. Proč ho prostě nezastřelí? Ale proč vyčítat dvěma jakkoli výkonným zabijákům to, z čeho se nepoučili ani geniální padouši? Bond zřejmě všem tak leží v žaludku, že jim z toho dočasně měkne mozek.
Ostatně Bondovi dělají v Diamantech jiné genderové skupiny problémy tak nějak všeobecně. Když ho náhodou nelapí dva výše zmínění, dostane na budku od dvojice agresivních (pravděpodobně) leseb. Inu, svět G & L je i pro agenta 007 těžký oříšek a rozumí jim asi stejně jako diamantům, o kterých ví leda to, že jsou tvrdé, řežou sklo a předznamenávají svatbu.
Koneckonců, od kterých ženských dostal nejvýrazněji naklepáno? Od Pussy v Goldfingerovi (v knize otevřeně lesba) a od Xenie ve Zlatém oku, která s muži spí jen proto, aby je zabila mezi stehny - a jinak má všechny znaky militantní lesby. Holt, Jamesi, jak to na ženy nemůžeš hrát se svým šarmem, jsi bezradný.
Jmenuji se Connery, Sean Connery
Každopádně návrat Seana Conneryho do role Jamese Bonda představuje poslední vzlyk za flemingovskou érou. Když ujíždí pouští na zmíněném „lunochodu" nebo blbne s policisty na parkovišti, při zpětném pohledu už se prostě nevyhnete představě Rogera Moora.
Connery se navíc dostával do svého „prvního stáří", které na rozdíl od „druhého stáří" v devadesátých letech nebylo cool, ale prostě jen vypadal poněkud sešle. Bonda měl nicméně v Diamantech očividně v malíčku a s typickou lehkou ironií uhrál i režijně nezvládnuté finální scény.
Později se k Bondovi vrátil ještě jednou v neoficiální trucbondovce Nikdy neříkej nikdy, kde už byl skutečně starý a - je to třeba přiznat - i dost trapný. Díkybohu vzal v půlce devadesátek roli ve filmu Skála, kde si (paradoxně o více než 10 let později) bondovské renomé napravil se vší grácií a jeho Mason se od Bonda liší jen jménem.
Ale není čas na sentimentální fňukání, milí čtenáři, protože právě vstupujeme do zlaté 007 éry šestice filmů, z nichž všechny jsou naprosto vynikající a některé prostě božské. Pokud tuto sérii textů čtete pravidelně, určitě jste se na ten okamžik těšili stejně jako já.
| Diamanty jsou věčné | |
| Diamonds Are Forever | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Sci-fi |
| Režie: | Guy Hamilton |
| Obsazení: | Sean Connery, Jill St. John, Bruce Cabot, Lois Maxwell, Norman Burton, Bruce Glover, Bernard Lee, Putter Smith, Desmond Llewelyn, Laurence Naismith, David Bauer, Joe Robinson, Ray Baker, Valerie Perrine, Sammy Davis Jr., Sid Haig, Charles Gray ad. |
| Délka: | 125 minut |
| Premiéra ČR: | 12.04.2010 |
