Recenze: Český film Na krátko je křehký a „ze života“. Hlubší dojem ale nezanechá

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
25. 5. 2018 16:56
Nový český film Na krátko dle předlohy Petry Soukupové má sympaticky vybraného dětského hrdinu a vypráví o bariérách mezi rodiči a dětmi. Dělá to obyčejně, místy tak všedně, až směřuje k průměru.
Petra Špalková ztvárnila Jakubovu matku jako silnou ženu, která na některé situace reaguje chápavě a střízlivě, jindy je zablokovaná příkořími z minulosti.
Petra Špalková ztvárnila Jakubovu matku jako silnou ženu, která na některé situace reaguje chápavě a střízlivě, jindy je zablokovaná příkořími z minulosti. | Foto: CinemArt

Na typickém maloměstském sídlišti žije hrdina nového českého filmu Na Krátko, který od včerejška promítají kina. Mladý Jakub má rád vystřihování, pomeranče, řeku a svého psa. Většinu času tráví v myšlenkách - na tátu, co je námořník ve Švédsku, na nevlastní sestru, která od otce dostává balíčky z Ameriky, a vůbec na nespravedlnost okolního světa.

Divák, který to sleduje, si zase klade otázku: je tento film pro děti? Napovídala by tomu právě úvodní animovaná, vystřihovánková sekvence, v níž Jakub líčí, co má rád a co ho štve. Dětskou optikou i hrátkami s animační technikou připomene poetiku snímků Francouze Michela Gondryho. A na scénu uvádí sympaticky vybraného dětského hrdinu, jehož představitel umí fotogenicky i stydlivě pobývat před kamerou.

Jenže snímek Na krátko brzy vykročí k sociálnímu dramatu. Režisér Jakub Šmíd ostatně sociální drama s dětskými hrdiny suverénně vystihl ve svém dřívějším krátkém filmu Amanitas. Teď, tři roky po nepovedeném celovečerním debutu Laputa s Terezou Voříškovou v hlavní roli, dostal šanci se k žánru vrátit.

Na krátko vzniklo dle knihy Zmizet spisovatelky Petry Soukupové a vypráví o bariérách mezi rodiči a dětmi. Bez tíživého nánosu vyhrocených situací, všedně, obyčejně. O mámě, která je hodná, ale má své mouchy, o babičce, co to myslí dobře, ale je spíše takovým malým tyranem s chápavým úsměvem ve tváři. O rodině, v níž každému někdo chybí.

Pošmourný chlad průmyslového maloměsta, kde se snímek odehrává, trochu projasňuje drnkání kytar skupiny Květy, stojící za soundtrackem. A v podobném duchu se nese celý film. Nikdy není tíživý k nesnesení, nikdy nesměřuje ke scénám, v nichž věci radikálně eskalují.

Tento cit pro jemnější nuance je na mnoha místech sympatický, podporuje ho herectví představitele Jakuba Jindřicha Skokana i Petry Špalkové. Ta ztvárnila Jakubovu matku jako silnou ženu, která na některé situace reaguje chápavě a střízlivě, jindy je zablokovaná příkořími z minulosti.

O příkořích - a schopnosti se s nimi vypořádat - ostatně film pojednává především. Jakub si příliš nerozumí s vrstevníky, táta je pro něj vybájená bytost, sestra dospívající pubertální "UFO". Když se však ta vybájená bytost velmi nemyticky zhmotní před vchodem jednoho panelového domu, Jakub se musí postavit realitě. Jeho táta není námořník. A nejspíš i spousta dalších věcí bude maličko jinak.

Film Na krátko vznikl dle knihy Zmizet spisovatelky Petry Soukupové. | Video: CinemArt

Na krátko je příběh, v němž se nakonec každý musí chytit za nos. Včetně hlavního hrdiny. Na rozdíl od leckterých festivalových filmů se nemáchá ve společenských tématech.

Na druhou stranu je to snímek tak všední, až směřuje k průměru. Nemá tak výrazný styl a vrstevnaté vyprávění jako třeba nedávný Rodinný film režiséra Olmo Omerzua, jenž také řešil dramatické situace nenásilným způsobem. Navíc necílí čistě na dětského diváka, aby musel všechny situace tlumit.

Když se například Jakub potýká s náznaky šikany, je to spíš takové klukovské pošťuchování, nejde o scény, z nichž by šlo vyvodit, zda z toho chlapec má opravdové trauma. Což není nutně špatně, ale v podobném duchu se nese celé vyprávění - bez zásadních výkyvů kráčí k poněkud modelovému konci.

Snímek Na krátko dovede občas zachytit věci podobně křehké, o jakých hraje a zpívá kapela Květy. Pohledem, správným záběrem. Mimoděk. Ne snad že by ve slabších okamžicích působil jako "slon v porcelánu", ale někdy režiséra herecky zradí mladiství protagonisté, jindy ve snaze věci nedoříkat a ukazovat takřka výhradně Jakubovou optikou zůstane u torza. A nedořečenost není automaticky kvalitou.

Na krátko

Režie: Jakub Šmíd
CinemArt, distribuční premiéra 24. května

Když se řekne film "ze života", mnoha divákům se vybaví tuzemské tituly jako Teorie tygra či Tátova volha. Filmy předurčené k úspěchu v kinech a k ještě mnohem větší slávě na televizních obrazovkách.

Na krátko si podobné přízvisko na rozdíl od nich doopravdy zaslouží. Nesměřuje ke kýči, ani k pokřivenému vyobrazení vztahů mezi muži a ženami. Ale ne každý příběh "ze života" obsahuje dost silné téma, aby se stal námětem pro umělecké ztvárnění. A nad tím Jakubovým příběhem je nakonec až příliš snadné mávnout rukou.

 

Právě se děje

Další zprávy