Remake stejnojmenného snímku s Charlesem Bronsonem z roku 1974 není žádnou odlehčenou akční řeží, kde by násilí patřilo pod roušku žánrové nadsázky.
Problematický byl už původní film o architektovi, kterého loupežné přepadení připravilo o ženu a učinilo z něj mstitele: někteří diváci i kritici ho brali jako syrovou psychologickou studii proměny obyčejného člověka ve vraha, pro jiné to byla glorifikace krvavé odplaty rukou běžného občana.
Nová verze Přání smrti však nic tematizovat nechce a odhodila jakékoliv zábrany. Z původního architekta se stal chirurg, který chvíli životy zachraňuje a jindy zase bere. A ze zneklidňujícího, byť problematického thrilleru je nevkusná akční eskapáda, ačkoliv se tvůrci snaží předstírat něco víc.
"Je to jako v komiksu," vykřikuje hlas lidu v průběhu filmu. Neznámý mstitel je pro jedny zločinec, pro jiné hrdina - snad žádné téma není v dnešním superhrdiny ovládaném Hollywoodu běžnější. Jenže problém je, že v Přání smrti to jako v komiksu není. Superhrdinové padouchy nezabíjejí brutálním způsobem. Neboť je obvykle nezabíjejí vůbec.
Problém nového Přání smrti spočívá už v samotném obsazení. Charles Bronson byl mlčenlivým drsným hrdinou své doby, jeho tvář byla jako zvrásněná skála ošlehaná větrem amerických plání a spálená sluncem Divokého západu. Bruce Willis se v 90. letech stal hrdinou nového typu, obyčejným chlápkem, jenž sice také místo svalů využíval charisma, ale zcela opačným způsobem. Místo smrtelné vážnosti přišel akční vtipálek, který protivníky nemusí odzbrojovat chvatem či pistolí, ale mnohdy mu stačí trefná hláška.
Scenárista Joe Carnahan spolu s režisérem Elim Rothem Přání smrti zjevně stvořili přímo pro Willise. Sice oproti počátku kariéry přišel o většinu mimických svalů (asi způsob, jak předstírat herectví vážnějšího typu), když ale nakráčí do obchodu se zbraněmi, je hned jasné, že nevešel žádný chirurg. Vešel někdo, kdo ony zbraně brzy použije, a ještě bude vypadat, že si to užívá.
Roth se v Česku a na Slovensku v půli minulé dekády "proslavil" hororem Hostel, který se tu natáčel a v němž ze Slovenska učinil zaostalý kraj. Stalo se tak v žánru laciného exploatačního buranského hororu, který chce být jen a jen senzací a v jehož rámci už filmaři učinili zaostalý kout světa takřka z každého místa na planetě.
Hostel nebyl ani tak urážkou Slovenska jako urážkou vkusu milovníků dobrého braku, protože i ten se musí umět. Nyní je situace o poznání horší. Roth natočil Přání smrti coby reklamu na zbrojařský průmysl, již z říše braku povznáší přítomnost "áčkové" hvězdy i naleštěný hollywoodský vizuál. Takovou vizi kinematografie je třeba odmítnout z čistě etických důvodů. A to člověk nemusí být přecitlivělý ochránce morálky.
Režisér na svou obhajobu pronesl, že podobně jako loňský satirický horor Uteč vyvolal debatu o rasové problematice, on chtěl svým filmem vyvolat debatu o používání zbraní. Člověk, který srovná film kriticky vykreslující situaci příslušníka afroamerické menšiny v dnešní Americe se snímkem glorifikujícím zabíjení a sadistické mučení lidí, by zasloužil nalít dávku brzdové kapaliny přímo na obnažený sedací nerv.
Tuto bolestivou mučicí techniku Willisův hrdina - coby anatomie znalý chirurg - použije na jednu ze svých obětí pár vteřin předtím, než jí rozmázne hlavu na krvavou kaši.
Přání smrti
Americký thriller
2018, 107 minut
Režie: Eli Roth
Předloha: kniha Briana Garfielda
Hrají: Bruce Willis, Elisabeth Shue, Vincent D'Onofrio, Dean Norris, Camila Morrone a další
Premiéra v ČR: 8. 3. 2018
Hodnocení Aktuálně.cz: 20 %
Aby nedošlo k mýlce, autor této recenze se stejně hrdě vyznává z lásky k tříhodinovým maďarským uměleckým filmům jako k béčkovým "akčňákům", které si na nic nehrají a radostně z nich stříká krev až do posledních řad kinosálu, jenže Přání smrti si "na něco" hraje.
Ukazuje dnešní Chicago jako místo, kde se potloukají kdejací vágusové, na něž už policie nestačí. Nevykresluje přitom strážce zákona jako neschopné žrouty koblih, jak tomu bývá v černobílém světě brakové zábavy. Pár detektivů ve složení schopná černoška a dobrosrdečný tlouštík vlastně nakonec Willisovo chování symbolicky posvětí v duchu "my víme, že vy jste ten mstitel, ale už je to za námi a teď je zase načase pár životů zachránit".
Film tak vytváří obraz světa, kde si všichni rozumí a "svobodomyslný" obraz rodinného štěstí a prosperity jen občas naruší nějaká "chamraď". Tehdy je třeba vzít do rukou cokoliv - od pistole přes hever až k poloautomatické pušce, kterou miluje a doporučuje prodavačka z místní prodejny zbraní - a rozmašírovat pár hlav.
Taková vize společnosti vyvolává nevolnost víc než všechny lebky, které kdy krvavě pukly v brakových filmech.
