Přední kazašský reportér Borat Sagdijev byl před 14 lety vyslán do Spojených států, aby své krajany zpravil o americké pohostinnosti. Sbalil slepici, vytahané bílé spodky a se svědomitým producentem se vydal dobýt svět.
Výpravu začínající jasnozřivým vykonáním velké potřeby před mrakodrapem Trump Tower a končící pokusem o únos Pamely Andersonové zachytil filmový pseudodokument Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu.
Bezelstností, lámanou angličtinou a předpotopními názory Borat vytvářel komunikační prostředí, v němž se Američané nebáli projevit bigotní postoje. Na dotaz, jakou rychlostí by měl terénním vozem najet do skupiny cikánů nebo která zbraň se hodí na střílení Židů, mu prodavači odpovídali ochotně a bez zaváhání. Boratova neznalost kulturních návyků "civilizovaného světa" zároveň obnažovala, nakolik je západní společnost omezená konvencemi či myšlenkovými vzorci a jak málo je ve svém uvažování svobodná.
Od pátku je na platformě Amazon Prime dostupné pokračování s neméně krkolomným názvem Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan. Jak zjišťujeme v úvodu, kazašská vláda s výsledkem Boratovy novinářské práce nebyla spokojena. Barbarským chováním údajně poškodil reputaci země. Za trest skončil v pracovním táboře.
Původně mělo jít o doživotní trest. Mezitím se však americkým prezidentem stal jeden bývalý televizní moderátor. Premiér Kazachstánu s ním ideově souzní a rád by rozšířil okruh jeho kamarádů, zahrnující sympaťáky jako Vladimir Putin, Kim Čong-un nebo Jair Bolsonaro. Kvůli získání Trumpovy přízně povolává Borata z gulagu zpět do služeb.
Neohrožený reportér by měl do Trumpových mocenských kruhů proniknout přes viceprezidenta Mikea Pence. Tomu má předat dar v podobě opičáka Johnnyho, který je zároveň kazašským ministrem kultury a veleúspěšným pornohercem. Před cestou za oceán se Borat ještě zastavuje v rodné vsi. Zjišťuje, že jeho manželka kromě několika synů porodila dceru jménem Tutar.
Hrdina, zakládající si vedle mrožího kníru také na antisemitismu, rasismu a sexismu, je zprvu zděšen. Nedokáže přijmout, že počal potomka ženského pohlaví. Svou výchovu hodlá omezit na tipy z příručky pro "majitele dcer", vydané kazašským ministerstvem zemědělství. Podle ní by ženy měly přespávat v klecích, vyhýbat se řízení automobilů i podniků a za žádných okolností se nedotýkat svých genitálií. Porušení příkazů může způsobit katastrofu podobnou potopení Titaniku.
Když ale Boratovi dojde, že mocní muži prahnou spíš po mladých ženách než po náruživých primátech, ze zvlčilé patnáctileté dívky učiní důležitou spojenkyni. Pro její průnik do vysoké politiky budou vedle základů etikety nezbytné prsní implantáty a vyzývavé šaty z oddělení "ne znamená ano". Podobně jako v minulosti její otec se také Tutar snaží splynout s americkým lidem. Proměna mladé ženy v krajně pravicovou Barbie ovšem neproběhne tak přímočaře, jak se zpočátku zdá.
Splynout s Trumpovými příznivci
Borat Sagdijev je ve skutečnosti jedním z alter eg Sachy Barona Cohena, sečtělého devětačtyřicetiletého britského komika, který absolvoval Cambridge prací o amerických občanskoprávních hnutích a veřejně vystupuje proti popíračům holokaustu či šiřitelům lží a nenávisti na sociálních sítích.
Z vedlejší postavy v Cohenově satirické talkshow Da Ali G Show se po premiéře prvního boratovského filmu stala srovnatelně ikonická komediální figura jako Chaplinův tulák. Kdo ale humor zakládá na "trollení" lidí netušících, s kým mají tu čest, může mu věhlas uškodit.
Jedno z možných řešení si Cohen vyzkoušel před dvěma roky v seriálu Who is America?. V něm v různých přestrojeních dostával do úzkých republikánské politiky a demaskoval zabedněnost příznivců extrémní pravice, jejichž ochota jednat v souladu s vyšinutými konspiračními teoriemi zjevně představuje větší nebezpečí než migranti.
Také ve druhém Boratovi na sebe hrdina bere různé převleky. S Trumpovými příznivci se například snaží splynout v bílé kápi se špičatým čepcem.
Kde make-up a halloweenské masky nestačí, nastupuje Tutar. Bulharská herečka Maria Bakalovová, která se dřív objevila ve filmu Otec, oceněném Křišťálovým glóbem na festivalu v Karlových Varech, je zdatnou spolupachatelkou Cohenových vylomenin. Stejně jako on se umí tvářit coby ztělesnění hesla "ignoramus et ignorabimus", několikrát k nepoznání změní vizáž, a když dojde na vrcholně nekomfortní setkání s někdejším newyorským starostou Rudym Giulianim, neohroženě dává všanc své tělo.
Vyprávění táhnou vztahy
Hlavním úkolem režiséra Jasona Wolinera, veterána televizních sitkomů, tak bylo udržet tempo s oběma představiteli, což se mu i zásluhou soundtracku plného balkánských rytmů daří. Vizuálně film připomíná spíš pozorovatelský dokument. Využívání skrytých kamer a pohotové natáčení dle vývoje pandemie koronaviru ani neumožnily větší stylistickou propracovanost.
I bez toho dobře sehrané herecké duo oživuje každou scénu. Cohen a Bakalovová jsou výborní při společném tanci, jehož estetické vyznění trochu srazí silné menstruační krvácení, i ve vážnějších polohách.
Boratovo jednání v prvním filmu sice motivovala posedlost hvězdou Pobřežní hlídky Andersonovou, ale v zásadě šlo o pásmo volně provázaných komediálních skečů, založených na střetávání dvou světů. V pokračování se cíl Boratovy mise několikrát změní a občas je znát, že psaní scénáře i natáčení probíhalo narychlo kvůli snaze uvést snímek před prezidentskými volbami, které připadají na příští úterý. Vyprávění však celou dobu táhnou dva vyvíjející se vztahy: otce k dceři a dcery k vlastnímu tělu.
V podtextu setkání s povrchní instagramovou influencerkou, návštěvy plastického chirurga nebo bálu jižanských krásek vnímáme tentýž motiv - kvůli udržení statu quo je nezbytné, aby ženy a dívky zůstaly u "tradičních" rolí. Musí být krásné, chovat se cudně a neodmlouvat partnerům či otcům. O jejich záležitostech rozhodují druzí. Z filmu je patrné, že exploatace žen ve Spojených státech představuje stejný problém jako v zemích, na něž někteří američtí vlastenci po vzoru svého prezidenta pohlížejí jako na zaostalé.
Tutar tyto normy nejdříve přijímá. Naočkovaná ruskou pohádkou o princezně Melanii, která se princem Donaldem ochotně nechala zavřít do zlaté klece, považuje poslušnost za podmínku štěstí. Díky setkání s osvícenou opatrovatelkou ale zjišťuje, že ženy se mohou uplatnit v širším spektru rolí, než jaké připouští patriarchát.
Leitmotivem druhého Borata se díky tomu stává právě nutnost rozvíjet kritické myšlení a hledat alternativy k destruktivnímu machismu či silácké rétorice. Obojí ve filmu vedle dívčina misogynního otce reprezentuje sociopolitický diskurz dnešní Ameriky.
Odchylky jsou normou
V roce 2006 musel Sacha Baron Cohen vytvářet situace, které zviditelní pokrytectví a nesnášenlivost obyčejných Američanů i příslušníků elit.
Dnes, v zemi řízené člověkem, který odmítl odsoudit hnutí QAnon, šířící fake news o židovském spiknutí, hájí bílé nacionalisty a píše rasistické tweety, jsou dřívější odchylky normou. Najít někoho, kdo na kameru ochotně prohlásí, že Hillary Clintonová pije krev novorozenců nebo že Demokratická strana je nebezpečnější než covid-19, nedalo takovou práci. K myšlenkám, jež bylo tehdy potřeba vykutat na světlo, se nyní mnozí hrdě hlásí.
Cohen správně pochopil, že ve společnosti lhostejné vůči radikálním projevům nemůže odhalit nic šokujícího, co by diváci neznali třeba z vysílání zpravodajské stanice Fox News. Rozhodl se proto změnit taktiku. Vedle provokování se snaží usmiřovat a nabádat ke konstruktivnímu dialogu. Neznamená to, že by přesedlal na hřejivý humor nebo nedejbože zvážněl a začal být sentimentální. Vtipkování o zákazech potratů a oslavách výročí holokaustu si neodpustí, jen jej využívá v umně vystavěném příběhu o emancipaci a prozření.
Pro jeho smířlivější přístup je příznačná scéna, ve které se deprimovaný Borat odebírá do synagogy. Doufá, že se tam stane obětí masové střelby nebo židovského prokletí. Namísto toho potkává dvojici sympatických starších žen. Pouští se s nimi do řeči a dozvídá se pravdu o Židech i holokaustu. Jedna z dam je skutečná přeživší z koncentračního tábora Judith Dim Evansová. Film, jehož uvedení se nedožila, je jí věnován a končí odkazem na webové stránky shrnující její životní příběh.
Nabízí-li Cohenova otevřeně protitrumpovská satira úlevu od nynějších zdrojů úzkosti, pak ne proto, že by od nich odvracela zrak. Rasové, genderové nebo náboženské předsudky, jejichž stvrzování a šíření může mít děsivé důsledky, zasazuje do kontextu, ukazuje v celé absurditě a tím oslabuje jejich moc. Druhý Borat pouze nezesměšňuje a nepranýřuje, ale také se ptá, jak lze svět změnit k lepšímu, což jej řadí ke komediálním vrcholům letošního roku.
Film
Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan
Režie: Jason Woliner
Film je k vidění na Amazon Prime Video.
