Recenze: Barbara Conana přemohlo 3D a digitální efekty

Kamil Fila Kamil Fila
31. 8. 2011 10:40
Po Souboji titánů jde zřejmě o nejhorší 3D konverzi
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - V případě původního Barbara Conana z roku 1982 se ukazuje, jak je dobře, že vzniknul v době, kdy trikové technologie nebyly tak pokročilé jako dnes a tvůrci se museli spolehnout víc na fyzickou stránku hlavního hrdiny. Všechno v té dávné fantasy působí těžce a náležitě ztěžklý a epický je i příběh, z nějž je cítit váha osudovosti.

Zatímco třeba u Pána prstenů se muselo počkat, až bude možné adekvátně přenést jej na plátno, Barbar Conan byl dokonalý ve své omezenosti. I Schwarzeneggerova neschopnost náročnějšího hereckého projevu tu hrála ve prospěch filmu. Dialogy osekané na minimum daly totiž vyniknout jeho absolutnímu sebevědomí. Než promluvil, byl králem plátna.

Foto: Aktuálně.cz

Prolog, v němž dlouhé minuty nepadne ani slovo, patří dodnes ke skvostům vyprávění pomocí obrazů a hudby. Mlčenlivý snímek s obrazy těla a heroické hudby jako by navracel kinematografii zpět k jejím kořenům, někam do slavného údobí Fritze Langa (Nibelungové) či pozdější Leni Riefenstahlové (Olympiáda, Triumf vůle).

Žiju, miluju, zabíjím

Můžeme si domýšlet všechny podivné konotace, jimž se dílo samo otevírá a neuhýbá před nimi: Úvodní motto parafrázující Friedricha Nietzscheho („Co mě nezabije, to mě posílí"), ikona germánského nadčlověka, militantní pravicové názory režiséra Johna Miliuse, který chodil na plac ozbrojen, propagace krajního individualismu v době nástupu Ronalda Reagana k moci… Je zřejmé, že tyto významy, cíle a zákulisní informace většinou nepochytá a nezná cílové publikum, tedy náctiletí kluci, jimž film naplňuje možnost denního snění - úniku k představám, že je možné vzepřít se utlačující civilizaci pomocí vlastní fyzické nadřazenosti.

Klasičnost Barbara Conana je ale nepopiratelná právě proto, jak hluboce oslovovala a oslovuje lidi v jejich podvědomí, kde má své místo násilí jako řešení problémů a kde se ustavičně odehrává souboj se symbolickou nadvládou „otce". Právě o zabití symbolického otce (superega), jehož ztělesňoval vůdce sekty, soudce Thulsa, byl původní filmový Conan. (Při trochu podezíravějším "čtení" v tom ale můžeme vidět obraz árijce, jenž beztrestně zabije černocha.)

Foto: Aktuálně.cz

Dnes už poněkud zapadlo, že Miliusův snímek s Arnoldem Schwarzeneggerem nebyl zdaleka tak věrný předloze spisovatele Roberta E. Howarda ani jeho následovníků (např. Poula Andersona, Johna Maddoxe Robertse nebo Roberta Jordana). V něčem jako by film potvrzoval pověst fantasy typu sword and sorcerery (meč a čáry) coby primitivní zábavy o primitivech pro primitivy. Howardův literární Conan není tak mohutně osvalený, ale spíše „panteřím způsobem mrštný bojovník" - mnohem více používá mozek a je díky své výřečnosti i talentovaný stratég.

Nový Conan, jehož hraje (možná až příliš urputně) Jason Momoa, tak zčásti daleko více odpovídá onomu opálenému atletickému divochovi s havraními vlasy, který ale nevyhrává vždy silou. Stejně jako v povídkách a knihách je kromě nomáda, vyděděnce a zloděje i pirát plavící se po mořích. Zazní tu i Howardova věta „I live, I love, I slay and and I am content" (Žiju, miluju, zabíjím a jsem spokojený) - byť v trochu jiném kontextu. Zatímco literární Conan tím odpovídal na filozofickou otázku „Jaký je rozdíl mezi realitou a iluzí?" a přišel na to, že „pokud je život iluze, tak iluze je pro mě skutečnost, a proto... I live, I love, I slay".  Ve filmu odpovídá pouze na otázku, zda věří v bohy.

Přenošený projekt

Tím nějak výčet pozitivních věcí končí. Tedy pardon, pokud nezapomeneme na to, že prvních 15 minut líčících Conanovo dětství a smrt jeho pravého otce vypadá výborně a zbytečně nás namlsají na úplně jiný film. Ron Pearlman coby Conanův otec je dokonce lepší volbou než původně zamýšlený Mickey Rourke.

Foto: Aktuálně.cz

Důvodů, proč se pak všechno tak pokaňhalo, je mnoho. Conan je především přenošený projekt. Mohli to udělat tvůrci Matrixu, sourozenci Wachowští, mohl to být Robert Rodriguez, mohl to být dokonce i ničitel značek Brett Ratner (za oběť mu padli už Hannibal Lecter a X-Meni). Přes produkční společnost Nu Image, která oživila Ramba, se však nakonec k lizu dostal Marcus Nispel, jehož jediným dobrým počinem byl remake Texaského masakru motorovou pilou.

V něm se mu podařilo udržet správně syrovou atmosféru už jen tím, že příběh nechal zasazený do původních 70. let. Nispel udělal ale také i zcela zbytečný remake Pátku třináctého a vikingský akčňák Pathfinder (Cesta bojovníka), v němž pozapomněl, že akční scény nelze stříhat rychlostí videoklipů, na nichž se učil řemeslo.

Filmový Conan se předem odsoudil k tomu být víc atrakcí než drsnou akční řežbou, když bylo rozhodnuto o jeho konverzi do 3D. Tím bylo ihned jasné, že místo mytičtějšího Barbara Conana nastoupí pohádkovější Conan Ničitel. Další vadou je přítomnost obrovského množství digitálních efektů, které téměř vždy působí odhmotněně; zde se to ještě několikrát zdůrazní, např. v sekvenci, kdy Conan bojuje s písečnými démony.

Foto: Aktuálně.cz

K tomu přibyla chybná inspirace ve snímku 300: Bitva u Thermopyl, odkud si Nispel vypůjčil příliš výtvarně cákající krev a hlavně otřesně nudného skladatele Tylera Batese, který není schopen napsat nosnou melodii, ale miluje hlučné perkuse.

Vůbec Nispelův přístup k násilí představuje nevhodný mix současných trendů a omezení. Film je jen zdánlivě velmi brutální, ve skutečnosti ale jednorázové seknutí, kdy z lidí stříkají mohutné cákance krve, působí nerealisticky - přesně tak, jako by chodili s balónky umělé krve navěšenými na těle a při sebemenším dotyku z nich lila červená barva. Cílem přitom zjevně neměla být výtvarnost ve stylu 300 nebo Sin City.

3D efekt bez efektu

Co se týče 3D, jeho efektnost má místo pouze u krajinomalebných ustavujících záběrů - velkých celků představujících nějakou novou lokalitu. Při akci 3D začíná postrádat smysl - a ve chvíli, kdy se zrychlí střih nebo se postavy propadají na dlouhé minuty do tmy, vyznívá celý 3D humbuk úplně zbytečně. Po Souboji titánů jde zřejmě o nejhorší 3D konverzi všech dob a pro nejméně napravitelné nostalgiky se hodí jít opravdu jen na dvourozměrnou verzi - zklamání tak bude o něco menší.

Foto: Aktuálně.cz

Vskutku - přinášet v dnešní době postavy Roberta E. Howarda na velké plátno má smysl zhruba jen tím způsobem, jakým to předvedl Michael J. Basset v Solomonu Kaneovi. I tam sice jsou digitální efekty, i tam se osudovost vytrácí a místo ní nastoupí „brakové" vršení dějových atrakcí (v novém Conanovi je tak podstatně více děje a méně atmosféry než v původním snímku). Ale vykreslení hlavního hrdiny i jakési sychravosti a neútulnosti barbarského světa se Bassetovi povedlo lépe než Nispelovi. Tomu z toho vyšel jen takový bulharský Disneyland pro teenagery.

Ne, že by to u staršího film bylo něco automaticky dobrého, ale stojí možná za zmínku, že nepovedenost a komerční neúspěšnost nového Barbara Conana je dána i tím, že původně klasický macho hrdina se sice chová jako macho, ale zobrazován je jako model do plavek, jako objekt pro ženský „erotický" pohled.

Oč více byl v originále kladen důraz na Schwarzeneggerovy paže, o to méně jsou podstatné pro vizuální požitek v novém filmu a hlavní atrakcí se stává Momoův mírně ochlupený hrudník (ani depilovaný, ani zarostlý), a poté jeho hýžďové svaly ukázané několikrát v plné nahotě. Tento tah cílený na ženské publikum (a gaye) byl typický svého času pro Jeana-Clauda Van Damma, který se vždy vyžíval ve své zranitelnosti, ale pro dominantního samce, jímž má být Conan, jde o chybnou volbu.

Momoa dílo zkázy dokonává svou snahou mluvit co nejzastřenějším hlasem, což vyvolává dojem, že se Conan vědomě snaží zakrýt svou slabost a „pusíkovskou" podstatu. Nispelův tah „být co nejvěrnější předloze" tedy vyšel jen z menší části, zbytek Conanovy reprezentace podléhá nešťastně dobovým trendům.

Zdá se tedy, že krize tradičního mužství dostoupila s novým Barbarem Conanem vrcholu. Jestli je to dobře, nebo špatně v širším společenském hledisku, nelze jednoznačně říct. Z hlediska akčních filmů se ale stává zřejmé, že přijatelnými už budou více jen akční ženské hrdinky - jako třeba Rudá Sonja, kterou má hrát Rose Rose McGowan, na niž v Conanovi zatím vyšla jen role zlé čarodějky. Mužští akční hrdinové už jsou jen klauni (jako kapitán Jack Sparrow v Pirátech z Karibiku) nebo nenápadní muži bez minulosti a pevných vlastností (jako Jason Bourne). Ostatní jsou odsouzeni být jen béčkoví příštipkáři nebo nostalgicky pomrkávající staříci.

Barbar Conan
Conan the Barbarian
Žánr: Akční, Dobrodružný, Fantasy
Režie: Marcus Nispel
Obsazení: Jason Momoa, Stephen Lang, Rachel Nichols, Ron Perlman, Rose McGowan, Bob Sapp, Leo Howard, Steven O'Donnell, Nonso Anozie, Laila Rouass, Saďd Taghmaoui, Borislav Iliev, Nathan Jones, Raicho Vasilev ad.
Délka: 110 minut
Premiéra ČR: 18.08.2011
 

Právě se děje

před 57 minutami

Sesuv půdy v nelegálním dole na zlato v Indonésii si vyžádal tři mrtvé

Při sesuvu půdy v nelegálním dole na zlato přišli v Indonésii o život tři lidé a pět se pohřešuje. S odvoláním na místní představitele o tom ve čtvrtek informovala agentura AP. Podle přeživších bylo v dole, který se nachází na ostrově Sulawesi, ve středu v době sesuvu 23 lidí. Příčinou neštěstí bylo podle Andriase Hendrika Johannese, který vede záchranný tým, nestabilní podloží.

Zdroj: ČTK
Další zprávy